Skip to main content

Klíma žil jako bohém a hrál jako mazák

Gólů mohlo být víc... Petr Klíma hokeji občas nedával hokeji úplně vše, ale přesto vyhrál Stanley Cup

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com/cs

Úvodním buly novoročního zápasu Centennial Classic odstartovaly oslavy 100. výročí založení NHL. V roce 1917 vznikla nejvýznamnější hokejová liga světa, jejíž historie je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přinese ty nejpoutavější příběhy ze stoletých hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměříme na jednotlivá desetiletí, připomeneme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihneme zakladatele a průkopníky, ale i české hráče, kteří psali historii. Tentokrát to bude jeden z nejtalentovanějších: Petr Klíma.

Nechtěl čekat, až mu bude přes třicet a bude mít odehráno 150 reprezentačních zápasů. Do NHL hodlal zamířit na vrcholu sil a také to tak udělal, i když v socialistickém Československu okamžitě dostal nálepku emigranta, který zradil svou vlast. Petr Klíma v roce 1985 odešel za svým snem a nikdy nelitoval.

Na juniorském mistrovství světa ve Švédsku v roce 1983 skoro nikdo netušil, že se devatenáctiletý útočník Litvínova sešel se skautem Detroit Red Wings Alexem Davidsonem a sdělil mu, že je připraven hrát v NHL. Ale až po ukončení vojenské služby v Dukle Jihlava v roce 1985, jinak by se jednalo o dezerci.

Na tehdejším MS do 20 let vybojovali hráči Československa bronzové medaile a do All-Star týmu se dostali obránce František Musil a útočník Petr Rosol. Šéfové Detroitu ale moc dobře věděli, proč si vyhlédli právě Klímu a při Kanadském poháru v roce 1984 s ním podepsali v tajnosti víceletý kontrakt.  

Technicky rychlostně skvěle vybaveného hráče to nakoplo k velkým výkonům, které měly kulminovat na mistrovství světa IIHF v Praze. V přátelských zápasech se Sovětským svazem na sklonku roku 1984 předváděl v útoku s Rosolem a Vladimírem Kamešem fantastické kousky. Vrcholem byl gól ve dvojnásobném oslabení, kdy si Klíma povodil legendární obranné duo Vjačeslav Fetisov, Alexej Kasatonov a parádně zavěsil.

Jenže euforii vystřídalo zklamání. Těsně před pražským šampionátem 1985 se Klíma zranil a přišel tak o zlatou medaili a velké zážitky.

"Pokaždé, když jedu kolem holešovické haly, tak si na to vzpomenu. Je to smutné, ani se mi o tom nechce mluvit. Měl jsem formu, cítil se skvěle. Mohl jsem být mistr světa. A nakonec nic," vykládal Klíma v rozhovoru pro hokej.cz.

Pak už byl definitivně rozhodnutý, že ho doma nic neudrží. Při soustředění v západním Německu opustil tým a za pomoci lidí z Detroitu se ukrýval v chatě na švýcarských hranicích.  

Poté už následovala vysněná cesta do zámoří. První týdny v neznámém prostředí ale byly pro Klímu velice složité.

"Pamatuju se, že kouč 25 minut detailně probíral herní plán a já jsem nerozuměl ani slovo," vybavil si. Na ledě se ale o sebe dokázal postarat, v prvních třech sezonách v Detroitu pokaždé nasázel přes 30 gólů a diváci ho zbožňovali.

Také spoluhráči se mu snažili pomáhat, jak se dalo, ale Bob Probert si vzal Klímu pod křídla až příliš.

"Nejspíš těch večírků v Detroitu bylo až moc. Měli jsme nějaké problémy s životosprávou," připustil český útočník.

Dvakrát byl zatčen kvůli řízení pod vlivem alkoholu a ve vězení strávil tři dny. Průšvihů ale způsobil mnohem víc, což samozřejmě management Red Wings nenesl příliš dobře. Klíma s Probertem byli v září 1988 na neurčito suspendováni a česká hvězda se do sestavy vrátila až na začátku listopadu, kdy musela slíbit týmu, že svou zálibu v alkoholu udrží pod kontrolou.

Na konci roku 1989 pak Red Wings Klímu vytrejdovali do Edmonton Oilers, což byla výhra jak pro hráče, tak pro ambiciózní kanadský klub, který i bez Waynea Gretzkyho mířil ke Stanley Cupu.

Klíma k triumfu pomohl v play off pěti góly, když ten nejdůležitější dával ve třetím prodloužení prvního finále proti Boston Bruins. 15. května 1990 prostřelil slavným gólem v čase 115:13 Andyho Mooga.

"Neuvěřitelná nádhera! Hráli jsme strašně dlouho a já to pak ve třetím overtimu rozhodl. Zajímavé je, že mě později málem překonal Igor Larionov. Hrál s Detroitem finále proti Carolině a trefil se v době, kdy do mého rekordu zbývalo 26 vteřin," řekl Klíma, který dodnes drží primát střelce rozhodujícího gólu v nejdelším finálovém zápase Stanley Cupu.

Kdyby měl v sobě trochu víc kázně, mohl klidně v NHL nastřílet 450 nebo i 500 gólů. Takto jich má na kontě 'pouze' 313. Jeho nejlepším obdobím byla z tohoto pohledu sezona 1990-91, kdy dal za Edmonton 40 branek.

Od roku 1993 působil tři sezony v Tampa Bay Lightning, kde se snažil hlavně zvýšit sebevědomí Romanu Hamrlíkovi a jejich přesilovková souhra vyvolává v pamětnících na Floridě ještě dnes hezké vzpomínky.

"S Romanem jsme si rozuměli. Já nebyl typ hráče, který pálí ze všech pozic. Větší radost jsem měl, když jsem mohl připravit zakončení někomu jinému," líčil Klíma.

V sezoně 1996-97 se objevil hned ve třech klubech: Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins a ještě jednou se vrátil do Edmontonu. Třináct zápasů za Detroit v ročníku 1998-99 bylo však pro českého veterána konečnou.

"Člověk by si měl přiznat, že už to nejde jako dřív, a odejít včas," podotkl Klíma, který po skončení kariéry obchodoval s auty, ale později se věnoval jako majitel, generální manažer a kouč několika mládežnickým klubům v oblasti Detroitu.  

A do svých týmů zval i mladé nadějné kluky ze své rodné země. Z velkého bohéma se stal starostlivý mentor. Je jím ostatně i svým dvěma synům - dvojčatům Kellymu a Kevinovi, kteří hrají v QMJHL. A kdo ví, třeba svého tátu ještě napodobí.

Ctete více