Pastrňák měl skvělou sezonu. Na rozdíl od Bruins

Sezona zatáhla oponu, nastal klidový režim. Redakce NHL.com/cs se proto během července ohlíží za tím, jak si v zámořské lize vedli nejlepší čeští hráči. Dnes začínáme útočníkem Davidem Pastrňákem z Boston Bruins.

David Pastrňák je většinou samý úsměv, z tváře mu skoro pořád kouká klukovsky rošťácká jiskra.

Teď ale trochu posmutněl. Když stál po konci minulé základní části před novináři, vylezlo z něj najednou jen pár slov.

"Dělal jsem to nejlepší, co jsem mohl," soukal ze sebe.

Těžko mu to někdo mohl vyvrátit.

Boston Bruins jako celek zabředli do absolutní marnosti, se 76 body se propadli až na samé dno Východní konference. V průběhu sezony dali sbohem hned několika dlouholetým oporám, rozloučili se i s koučem Jimem Montgomerym, zásadní obrat k lepšímu ovšem nenastal ani s jeho nástupcem Joem Saccem.

Pastrňák byl v kabině po odchodu veterána Brada Marchanda do Florida Panthers jediný, kdo si udržel úroveň prvotřídní klasy. Přestože mu v lajně chyběl elitní centr, potřetí v řadě se vyhoupl přes stovku bodů, v 82 utkáních jich posbíral 106 (43+63). V produktivitě celé NHL skončil na čtvrtém místě.

Byl na to ale sám. Zoufale sám.

"Byl to těžký rok. Využijeme ho jako motivaci. Už se nemůžu dočkat, až se připravím na další sezonu," burcoval po utkání číslo 82. "Musíme být mnohem, mnohem lepší."

Sám si rok bez postupu do play off skutečně nemohl vyčítat, v sezoně předváděl fantastické výkony. Po pozvolnějším rozjezdu byl schopen bodovat i v sedmnácti zápasech za sebou, čímž překonal dosavadní český rekord Jaromíra Jágra a Roberta Langa. Celkově se v historické české produktivitě NHL s 833 body (391+442) propracoval na třetí místo za Jágra (1921) a Patrika Eliáše (1025).

Výjimečných duelů si v sezoně 2024-25 připsal bezpočet.

Třeba v listopadu vyprovodil New York Islanders třemi asistencemi. O pár týdnů později zničil Vancouver Canucks bilancí 1+3. Koncem ledna načal ohromující šňůru zápasem s Florida Panthers (2+1), pokračoval partiemi s Tampa Bay Lightning a Ottawa Senators (v obou případech 1+2), sérii uzavřel vystoupením proti San Jose Sharks (1+1).

V první únorový den okořenil hattrick proti New York Rangers jednou asistencí. Vzápětí proti celku Carolina Hurricanes zazářil dokonce třemi góly a dvěma asistencemi, o den později rozdal tři 'áčka' i soupeřům z Buffalo Sabres.

Dohromady hodně slušná palba!

"Mám dost sebevědomí, abych byl jedním z lídrů," ubezpečoval devětadvacetiletý rodák z Havířova.

Přesto to z týmového hlediska neklaplo. Nejen proto, že kromě Marchanda odešli i Charlie Coyle, Trent Frederic, Brandon Carlo. Boston se také musel potýkat se zraněními opor Hampuse Lindholma a Charlieho McAvoye.

"Jsou to důležití kluci z našeho jádra. Takže to bylo opravdu náročné," připustil Pastrňák.

Na sentimentální vzpomínání ho moc neužije, v prořídlé kabině Bruins se už ale může považovat za pamětníka starých zlatých časů. Vlastně by ani tedy nebylo tolik překvapivé, pokud by z něj od nové sezony byl nový kapitán Bruins.

"Ono zas tak nezáleží na tom, kdo bude mít na dresu jaké písmeno," namítal. "V kabině si je každý rovný. V Bruins to platilo už v době Zdena Cháry, Patrice Bergerona, Davida Krejčího."

Zatímco jeho vyjádření k tomuto tématu zůstávají opatrná, ostatní si Pastrňáka v dresu s céčkem umí představit. Podle nedávného rozhovoru s americkými novináři to platí třeba o Čechových spoluhráčích Nikitovi Zadorovovi a McAvoyovi.

"David jde všem příkladem," ocenil McAvoy. "Dělá všechno pro to, aby svému týmu pomohl."

Takže - může se to stát. A bylo by to vlastně velmi spravedlivé.

O Pastrňákově dospění v lídra ostatně často mluví i zástupci české reprezentace, se kterou útočník s číslem 88 i letos vyrazil na mistrovství světa. Bylo paradoxní, že i na tomto turnaji zažil, co znal už z Bostonu.

Individuálně zase zářil. Týmově z toho opět nic nebylo.

Zatímco loni totiž slavil s národem na Staroměstském náměstí opojný titul, teď se Češi z turnaje pakovali už po čtvrtfinále, kde je po debaklu vyřadili Švédové. Samotný Pastrňák však byl s bilancí 6+9 nejproduktivnějším hráčem šampionátu, vyhlásili ho nejlepším útočníkem MS, členem All-Stars týmu.

Stojí za zmínku, že stejně jako v Bostonu ani tentokrát nebral brzké vypadnutí jako něco fatálního.

"Měli jsme na mistrovství kluky s velkými zkušenostmi, ale také ty, co je ještě potřebují nabrat. Proto je super, že si zápasy jako čtvrtfinále proti silným Švédům můžeme zahrát. Budujeme skvělou partu. Věřím, že nás čekají světlé zítřky. Poslední dva tři roky se zase dokážeme měřit se špičkou. Loni jsme si vyzkoušeli, co obnáší cesta ke zlatu, to všem strašně pomůže," prohlásil odhodlaně.

Přesně takhle mluví lídr.

A ví to Radim Rulík i jako šéfové Bruins.