Krása tvrdosti. Aneb jak zbořit soupeře

Redakce NHL.com/cs v létě vyzpovídala mnoho hokejistů NHL a získala jejich pohled na různorodá témata. V této části našeho malého seriálu se věnujeme umění a kouzlu tvrdosti.

Tahle liga je plná hvězd. A také dělníků, kteří nejsou na první pohled tolik vidět, ovšem pro své týmy mají nemalou hodnotu. Pro bodyček, tvrdý střet či hit totiž nejdou nikdy daleko - a soupeřům nahánějí strach.
I v jejich hře je kus vědy i krásy: té, kterou fanoušci napříč divizemi i konferencemi dlouhé roky tolik zbožňují, i když se pojetí hokeje postupem času mění.
"Checking znamená vytváření tlaku na obranu," řekl známou pravdu útočník Washington Capitals Andre Burakovsky. "Jen je rozdíl, jestli při něm zboříme soupeře, nebo ho dostaneme do úzkých pohybem bez nárazu. V naší hře je mnoho podob napadání. Pravděpodobně klidně i deset různých variant," pokračoval.
"Určitě dávno nejde o jednu jedinou záležitost. Načasování, rychlost, cit - to všechno hraje roli a dělá zmíněné rozdíly," dodal švédský forvard.

Vítěz posledního Stanley Cupu to celé shrnul velmi výstižně.
Checking už vážně není jen o tom, že se rozjedete přes celé hřiště na útočníka a sestřelíte ho tvrdým hitem, jako tomu možná bývalo dříve. I dnes je důležitou součástí hry, jíž se účastní všichni bránící hráči na ledě. Ale pouhá tvrdost nestačí; každý na základě teoretických i praktických ukázek ví, co přesně má dělat.
"Myslím si, že jde o několik věcí dohromady. Musíte umět číst hru. Vědět, kudy daná akce povede. A pak být včas na správném místě," přidal svůj pohled obránce Anaheim Ducks Josh Manson.
"Teprve pak můžete použít hit a nepustit protihráče do svého prostoru. Pokud minete, jste v problému. Takže to vážně není jen o tom někoho trefit."
Na srážky jsou v NHL samozřejmě specialisté, hned čtyři hráči (Nikita Zadorov z Colorado Avalanche, Milan Lucic z Edmonton Oilers, Chris Wagner z Boston Bruins a Tom Wilson z Capitals) nasbírali za minulou sezonu 250 a více hitů. Přes dvě stovky se dostalo celkem 21 hokejistů a právě kolem nich není radno jen tak jezdit s pukem na holi a nepřipraven.

Mezi ranaři se nachází mix obránců a útočníků, což jen potvrzuje slova Burakovskyho - a vlastně i Mansona. S dobrým checkingem se totiž pojí různé dovednosti.
"Nikdy jsem nebyl velkým tvrďákem," přiznal jeden z nejlepších beků minulé sezony Seth Jones z Columbus Blue Jackets. "Takový Nicklas Lidstrom byl obráncem, kterého jsem sledoval nejraději. A snad nikdy jsem ho neviděl nikoho srazit," usmál se.
"Byl skvělý ve hře s hokejkou a to je přesně to, čím se snažím být. Raději než někoho sundat a nevědět, co se děje, puk vypíchnu a rychle ho rozehraji dopředu."
Ani další obránce Jaccob Slavin se nepovažuje za bůhvíjakého drsňáka, což v souvislosti s Jonesovými větami jen potvrzuje, že tato klasická role z moderního hokeje pomalu mizí. Udržet se v NHL znamená umět více než jen drtit.

Což bylo v 70., 80. a ještě v 90. letech v podstatě nemyslitelné, vzpomínáte?
"Raději odstavím soupeře od puku jinak. Tak, abych sám sebe nevyřadil ze hry," řekl přesně v duchu moderny zadák Carolina Hurricanes. "Tvrdé střety jsou samozřejmě součástí hry, ale ne té mojí. Snažím se hrát fyzicky, ale to neznamená srážet hráče na led a být sám mimo. Přitlačím soupeře k mantinelu, to ano, ale stále musím mít jistotu, že jsem mezi ním a naší brankou. To samé v případě (Connora) McDavida a spol., tihle hráči nemohou dostat volný prostor uprostřed hřiště," vykládal Slavin.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Checking je už věcí vědy a dělat ho správně ve správný čas je základ. Celkově je to ale individuální a jsou různé typy hráčů - typičtí ranaři, někdo jako já a pak ti, co zvládají v pohodě obojí," soudí americký bek.
Obecně je dobře, že tvrdost z hokeje nevymizela, ale dnes je skutečně větším uměním, u něhož je nutné použít hlavu. Prostá řezničina vedoucí k nebezpečným zraněním s trvalými následky mizí.
I díky tomu, že si to hráči naštěstí více a více uvědomují, je NHL nejlepší ligou světa.