Hrabal a další brankářské perličky na dně

I v sezoně 2022-23 vám každé druhé úterý přinášíme rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2023. Tentokrát jsme se zaměřili na to, co čeká mladičké brankáře.

Co mají společného Marc-Andre Fleury, Rick DiPietro a Michel Plasse? Jsou to jediní brankáři, kteří se v NHL stali jedničkou draftu.
Co mají společného všichni gólmani, kteří se na veletrhu s hokejovým talentem dostanou na řadu letos? Že prvními vybranými zaručeně nebudou.
Ale je to ostuda?
Z historického pohledu rozhodně ne.
Premiantem draftu bývá někdy útočník, jindy brankář, strážci brankoviště se však téhle pocty dočkali v předlouhých dějinách soutěže pouze třikrát. I to svědčí o faktu, jak těžké je pro mladíky s betony a vyrážečkou prorazit mezi úplnou elitou.
Jiné to nebude ani v roce 2023.
Od roku 2000 bylo v 1. kole vybráno pouze 16 gólmanů, loni vůbec žádný. Letos to může dopadnout úplně stejně.
Největší šance to popřít má bývalý sparťan Michael Hrabal, který tuto sezonu válčí v USHL za Omaha Lancers.
"Je to nejlepší brankář k dispozici," souhlasil hokejový analytik Chris Peters. "Má fyzické parametry, po kterých kluby NHL prahnou. Se 198 centimetry je nadprůměrně vysoký a k tomu přidává vynikající koordinaci. Nedělá zbytečné pohyby, hru má pod kontrolou. Také si dokáže najít vystřelený puk, když je před ním skrumáž."
Pro český hokej by bylo Hrabalovo umístění v 1. kole velkým úspěchem. Něco takového se dosud povedlo ze zdejších brankářů jen Marku Schwarzovi roku 2004, kdy ho St. Louis Blues brali jako sedmnáctku.
Takhle vysoko se pak nedostali ani mládenci, o jejichž talentu jinak není pochyb. Třeba Lukáš Dostál byl před pěti lety až číslem 85. Petr Mrázek před 13 lety jako číslo 141. K Vítkovi Vaněčkovi patřila devětatřicítka, ke Karlu Vejmelkovi cifra 145.

Důvod? S brankáři je to vždycky tak trochu hazard. Přesný vývoj kariéry se nedá předvídat vůbec u nikoho, u poslední instance střežící tři tyče to však platí dvojnásob.
Jsou vystaveni daleko většímu tlaku. Jejich formu může ovlivnit naprostá maličkost. A taky hraje roli obrovská konkurence na dost malý počet míst; chytat zkrátka může jenom jeden.
Ze 31 gólmanů vybraných v 1. kolech draftů let 1996-2008 se tak sice 12 časem uchytilo v pozici více méně stabilních týmových jedniček, dalších jedenáct ovšem odchytalo mezi elitou pouze deset a méně zápasů.
Ano, je to ruská ruleta.
A to i v případě Hrabala, o němž obvykle slyšíme jen chválu. Jeho kritici používají argument těžkého kalibru, že je dosti straší aktuální Čechovy statistiky - úspěšnost 90 procent, průměr 3,15 inkasovaného gólu na zápas.
Třeba to tedy v klíčové chvíli sehraje svou roli, vždyť vedle Hrabala jsou v osudí i jiní zajímaví brankáři.
Třeba Carson Bjarnason, podle Central Scouting NHL severoamerická gólmanská jednička. Sedmnáctiletý Kanaďan z týmu Brandonu taky nedrží zrovna oslňující statistiky, jenže ani jeho průměr přes tři obdržené trefy na utkání nemusí být vypovídající parametr. Brandon nemá zrovna našláplý mančaft. A pokud ho v duelech někdo drží, je to právě jinoch narozený v ontarijském Carberry.

Často se mluví i o slovenském čaroději Adamu Gajanovi, který si udělal fantastické jméno na mistrovství světa juniorů. Byť se na tenhle šampionát dostal až dodatečně a v nároďáku začínal jako trojka, končil jako nejlepší gólman turnaje.

"Už před mistrovstvím jsem se bavil s několika týmy z NHL. Po něm se mě všichni ptají, kde jsem se do teď skrýval," smál se bezprostředně poté, co na mundialu deptal superfavorizované Kanaďany.
Asi nelze čekat, že by se umístil před Hrabalem a Bjarnasonem, ale jistě nezapadne.
"Snažím se to neřešit, do draftu je pořád dost času," řekl hráč Green Bay Gamblers z USHL. "Pokusím se zkrátka podávat ještě lepší výkony než dosud. A uvidíme, jak to v létě dopadne."
Vedle zmíněných může dojít ještě na další zajímavé plejery. Třeba na Američana Treye Augustineho, na jeho krajana Jacoba Fowlera. Na Kanaďany Scotta Ratzlaffa, Thomase Milice. Na Čecha Adama Dybala.
Nebo ještě spíš na jiného vyslance Jágrovy říše, na českého hrdinu juniorského šampionátu. Na Tomáše Suchánka.

Už dvakrát ho při draftu přehlédli, potřetí se to nejspíš nestane. Může za to nejen spektakulární výkon v českém dresu, ale i jeho stabilní působení za Tri-City ve Western Hockey League.
"Pozornost k němu je velká," přiznal pro deník Sport Lukáš Havlíček, skaut klubu Pittsburgh Penguins. "Když jste schopni zvrátit sled událostí a podržet tým, děláte si tím skvělé jméno. Tomáš se k vysněné NHL přiblížil hodně."
Ani on se v roce Connora Bedarda nestane dalším DiPietrem, ale o to ve výsledku vlastně ani nejde. V životopisu bývají nakonec důležitější jiná čísla než pořadí v draftu. Jen se k nim včas odrazit.