Nemusí to vždy znamenat, že lepší je přestupní stanice v podobě kanadské juniorky, jako to udělal třeba Pavel Zacha nebo o něco starší Radek Faksa. Ale podívej se, jak se prosadili třeba David Pastrňák či Jakub Vrána - do NHL nešli z českých kluzišť, ale ze Švédska.
Zejména mládežnické soutěže v Česku z toho v hlasování o ideální cestu rozhodně nevycházejí jako vítěz.
Vrkoč: Je pravda, že ten, kdo hrál před vstupem do NHL aspoň rok za mořem, má výhodu minimálně v tom, že poznal americkou mentalitu, naučil se jazyk... Pak může lépe zvládat tlak a nástrahy, které jsou spojené se životem v NHL. Zejména, když je vysoko draftovaným mladíkem.
U takového je totiž ten tlak velmi silný a očekávání velmi vysoká. Opakuji ale, že z mého pohledu nic nenahradí zkušenosti s hokejem mezi dospělými a plnění očekávání s tím spojených, když je někdo velký talent. Máš ale pravdu, že česká nejvyšší soutěž není ideálním odrazovým můstkem. Takový Martin Kaut by mohl vyprávět. Nebo Tomáš Hyka. Oba skončili na farmě, přestože extraligu hráli - a ne málo ani špatně.
Více k tématu: [Zadina i Kaut se začali otrkávat na farmě]
Není to ovšem pro ně vůbec trest. Naopak. Právě v Colorado Eagles respektive v Chicagu v AHL dopodrobna poznají nástrahy zámořského hokeje a dobře se připraví na působení mezi elitou. A Zadina v Grand Rapids koneckonců také. Chtě nechtě musím stále zůstat mezi muži, přestože kanadská juniorka se mi líbí se vším všudy.
Je mi ovšem jasné, že každý hráč je individualita, které sedí originální cesta.
Langr: Na poslední větě se určitě shodneme. Staré ruské přísloví praví, že každá zelenina má svou sezonu a v téhle situaci to lze vztáhnout na dospívání hráčů. Jeden zraje jako ředkvičky, tedy o dost dřív, jiný jako pozdní paprika. Ta první kategorie jsou hráči, kteří naskočí hned po draftu do NHL a víceméně okamžitě udělají dojem - vzpomeňme právě na Matthewse a jeho čtyři góly při debutu za Toronto. A mnoho dalších. Jiní se naopak ne a ne prosadit ještě dva roky po draftu.
Přitom vždycky neplatí rovnice, že první místa na draftu znamenají rychlý průnik do NHL a čím níž, tím později to klapne. Podívejme se třeba na Jonathana Drouina, trojku z roku 2013 vybranou týmem Tampa Bay Lightning, který si vydobyl své pevné místo až loni v Montreal Canadiens. Sam Reinhart byl dvojkou v roce 2014 a do sestavy Buffala se vešel až o rok později. Stejně jako čtyřka z roku 2016 Jesse Puljujarvi v Edmonton Oilers, loňská trojka Casey Mittelstadt ze Sabres a podobně.
Nakonec si myslím, že i pro české talenty Filipa Chytila z New York Rangers a Martina Nečase z Carolina Hurricanes bylo lepší, když ještě rok dorůstali před branami NHL a teď do ní vstoupili jako vyspělejší hráči. A to i teď na jejich začátcích můžeme vidět, že překročit tenhle práh rozhodně není snadné.
Jsem zvědavý, jak se s podobnou situací popere Zadina, který podle mého čekal jak to, že bude draftovaný výš než na šestém místě, tak potom i to, že si ho Detroit vzhledem k ne úplně drtivé síle kádru rovnou nechá v prvním týmu.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Vrkoč: Kouč Jeff Blashill si ho nenechal podobně jako Josef Jandač při sestavování českého mužského nároďáku pro poslední mistrovství světa v Dánsku. Nezávisle na sobě potvrdili domněnky, že na velký hokej není připravený.
To je ale okamžitě po draftu vážně málokdo. Vlastně jen ti vyvolení. O to zajímavější příběhy potom díky svým neobyčejným schopnostem a vyspělosti píšou. Ale to jsem zase u Matthewse, současné hvězdičky Petterssona a samozřejmě i Connora McDavida. Ten mimochodem před vstupem do NHL za chlapy nehrál, ale o jeho generačním talentu se není třeba rozepisovat.
A ti další? Ti si holt musejí počkat a kromě sbírání zkušeností musejí zvládnout i zkoušku z trpělivosti.
