I Pastrňák žasne. Boston oslnil aspirant na Calder Trophy

Také v sezoně 2026–27 vám přinášíme pravidelnou rubriku Rookie Watch, v níž sledujeme zajímavé příběhy nováčků NHL. Tentokrát se zaměříme na devatenáctiletého útočníka, který si u Boston Bruins počíná jako vichry hokejových válek ošlehaný mazák.

James Hagens vypadal jako další ofenzivní zbraní Bruins. Sedmička draftu 2025 měla do jejich hry přinést rychlost, šikovnost a kreativitu. V prvních týdnech nováčkovské sezony se ale ukazuje jeho mnohem širší rejstřík.

I když nenarostl ke dvěma metrům, nebojí se Hagens chodit před branku, přetlačovat se s urostlejšími beky ani obětavě blokovat střely. A k tomu sbírá body tempem, které z něj dělá vážného kandidáta na Calder Memorial Trophy.

Po 14 zápasech měl Hagens na kontě pět gólů i pět asistencí. V produktivitě týmu při hře 5 na 5 se s devíti body dělil o první místo s Davidem Pastrňákem, přestože na ledě strávil celkově téměř o hodinu méně než kapitán Bruins. Průměrně totiž dostává jen 13:10 minuty za zápas.

V přepočtu bodů ve hře pět na pět na 60 minut mu patřilo 14. místo v celé NHL mezi hráči s alespoň 100 odehranými minutami. Předčil tak skutečná esa: Colea Caufielda (Montreal Canadiens), Evana Boucharda (Edmonton Oilers), Mikka Rantanena (Dallas Stars), Jacka Eichela (Vegas Golden Knights) i Austona Matthewse (Toronto Maple Leafs).

"Samozřejmě není nějak velký, ale na svůj věk je kolem branky úžasně chytrý. I se svou postavou je schopný obránce přetlačit,“ cenil si Pastrňák. "Je prostě radost ho sledovat a vidět, jak se v každém zápase cítí jistěji. Je na nás, abychom ho každý den posouvali, byli tu pro něj a pomáhali mu," cítí český kapitán odpovědnost za amerického mladíka.

Právě důraz v předbrankovém prostoru je jedním z nejpříjemnějších překvapení Hagensova vstupu do ligy. Tři z jeho prvních čtyř gólů v sezoně padly ze vzdálenosti maximálně dvou metrů od branky. Na borce se 180 centimetry a 84 kilogramy je to působivé.

"Toho jsme si všimli hned. Tohle už není univerzitní hokej," potěšilo trenéra Bruins Marca Sturma. "Myslím, že to pochopil rychle. Hodně ho tlačíme k tomu, aby se dostával do brankoviště, víc dovnitř. Odtud se dávají góly.“

Hagens si v hlavě srovnal, že s žádnými kudrlinkami v NHL neuspěje. Cesta k vavřínům vede přes jednoduchost. "V této lize není snadné dávat góly. Mám ale pocit, že když budete pořád chodit před branku, dobré věci si vás najdou."

Jeho přínos však nekončí v ofenzivním pásmu. Po 12 zápasech vedl mezi všemi útočníky NHL se 16 zblokovanými střelami. Sturm ho navíc využívá ve formaci s Eliasem Lindholmem a Caseym Mittelstadtem, která dostává těžké úkoly proti nejlepším soupeřovým lajnám. Se San Jose Sharks s Macklinem Celebrinim tato trojice během sedmi minut a 16 sekund hry pět na pět přehrála soupeře na vysoce nebezpečné šance 10:2 a měla skóre 2:0.

Z talentovaného ofenzivního borce se tak nestává jen čekatel na přesilovkovou roli, ale útočník, kterému trenér důvěřuje i v náročných situacích.

Adaptaci pak Hagensovi usnadňuje i prostředí. Boston má v kádru sedm hráčů do 25 let a vedle nich zkušené opory, které nováčkům pomáhají.

"To, jak spolu vycházíme mimo led, je velký důvod, proč se nám daří. Všichni jsou si blízcí. Přijdete na stadion a každý se usmívá. V takové kabině je radost být. Je to nakažlivé a platí to nejen pro hráče, ale i pro realizační tým," popsal Hagens. "Pomáhá mi to cítit se pohodlněji a rychleji se zabydlet. Za to musím poděkovat všem starším klukům. Byli v tom pro mě obrovskou pomocí. Je příjemné, že se o ně můžete opřít."

Zvláštní místo mezi Hagensovými vzory má Pastrňák. "Je to někdo, koho jsem odmala obdivoval. Hrát s ním v jednom týmu je pro mě něco úžasného. Je to skvělý člověk, ozval se mi hned, co si mě Bruins vybrali na draftu, a na to jsem nikdy nezapomněl. Jsem za to moc vděčný," řekl Hagens.

V Bostonu už mají s vítězi Calder Trophy bohaté zkušenosti. Prvním byl brankář Frank Brimsek v roce 1939, po něm uspěli Jack Gelineau (1950) a Larry Regan (1957). V šedesátých letech získaly ocenění dvě budoucí klubové legendy: Bobby Orr v roce 1967, o sezonu později Derek Sanderson. Následoval Ray Bourque v roce 1980, ruský útočník Sergej Samsonov (1998) a naposledy brankář Andrew Raycroft (2004).

Hagens se nyní ocitá ve společnosti, která zavazuje. Sám se ale do debat o Calder Trophy pouštět nechce. Od sociálních sítích se drží dál a nemíní se nechat unést tím, že je oprávněně řazen mezi favority ve společnosti Gavina McKenny z Toronta, Ivara Sternberga ze San Jose nebo gólmana Montreal Canadiens Jacoba Fowlera.

"V Bostonu máme skvělé fanoušky a během zápasů to je znát. Je úžasné, když vidíte někoho v dresu s vaším jménem nebo když za vámi přiběhne malý kluk a chce autogram. Možnost takhle působit na lidi mi dělá radost," prohlásil Hagens.

Jenže sezona je dlouhá a prvotní nadšení nemusí vydržet až do jara. Už teď ale šikovný Američan ukazuje, že se umí přizpůsobit rychlosti, důrazu i odpovědnosti, které NHL vyžaduje. Když ho chválí Pastrňák, trenér mu svěřuje těžké úkoly a historické statistiky ho staví po bok slavných jmen, nejde jen o nováčkovskou epizodu. Boston nejspíš našel dalšího hráče, na kterého bude přenášet čím dál větší pravomoci.