Pořád jsi náš, uslyší Fleury

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
V tomto vydání se podíváme, jak s bývalými klubovými hvězdami dokáže zamávat návrat do dobře známých míst.

Bude se brečet. Tleskat. Skandovat. Mávat rukama. Bude to zkrátka večer, který si nespletete. Až se v úterý vrátí brankář Marc-Andre Fleury na led klubu Pittsburgh Penguins, spláchne vás vlna emoci.

Dlouholetý oblíbenec místních fanoušků přijede do města oceli poprvé jako soupeř.
"Tohle zažijete fakt jenom jednou za život," řekl trojnásobný vítěz Stanley Cupu a šampion z olympiády ve Vancouveru 2010.
Více k tématu: [Dát první gól zápasu se letos velmi vyplácí]
Fleury v Penguins působil od roku 2003, klub dal ale při loňském rozšiřovacím draftu přednost Mattu Murraymu. Rodáka ze Sorel-Tracy si tak k sobě stáhnul nový celek Vegas Golden Knights. A zatímco v posledních pittsburských sezonách Fleury dost často vysedával i na střídačce, u nečekaně úspěšného nováčka má momentálně silnou pozici - s průměrem 1,84 gólu na zápas je druhým nejlepším brankářem NHL, na stejnou příčku ho řadí i úspěšnost 93,9%.
Své bývalé spoluhráče vyzval už jednou, 14. prosince je 24 úspěšnými zákroky pomohl porazit 2:1. Tohle ale bude jiné. Hrát se bude v kulisách, které tak dobře zná. Před fanoušky, kteří mají jeho plakát možná ještě doma nad postelí.

Sám přiznává, že se asi neubrání slzám. Nebyl by první, koho by něco takového přemohlo.
Vzpomínáte třeba na gólmana Eddieho Giacomina? Roku 1975 došlo k jednomu z nejdojemnějších momentů v historii NHL, když se v dresu Detroit Red Wings vrátil do Madison Square Garden jen dva dny poté, co jej New York Rangers zapsali na listinu volných hráčů. Pro milovanou legendu klubu z Manhattanu to byl první duel za Red Wings.
Jeho odchod šokoval celou hokejovou veřejnost. I Giacomina změna zdrtila, dokonce zvažoval konec kariéry. Nakonec se rozmyslel a vydal se do New Yorku. Poprvé jako host.
"Madisonka byla jedenáct let mým domovem. Znám tu každý kout. Ale v téhle místnosti jsem nikdy nebyl," přiznal v kabině určené protivníkům Rangers.
Jakmile se pak objevil na ledě, fanoušci vstali a uznale začali skandovat "Ed-die! Ed-die!" Giacomin to nejdřív zkoušel ustát, nakonec se ale rozplakal. Detroit tehdy po jeho famózním výkonu vyhrál 6:4, newyorští příznivci aplaudovali, vlastní celek vybučeli.
"Jeden ze střelců se tenkrát dokonce přijel omluvit, že mi dal gól," vzpomínal po čase Giacomin. "Celý jsem se klepal. Myslel jsem, že to se mnou sekne. Ještě že jsem měl při hře na tváři masku. Jinak by bylo vidět, že jsem brečel téměř permanentně."

Byť fandění soupeři vypadá zpětně už trochu za čárou, existují zkrátka hráči, kteří si dokážou vytvořit s příznivci tak silné pouto, že je nerozerve ani přesun do jiného klubu. Platí to o Fleurym, platilo to o Giacominovi.
A bezezbytku to jistě platilo i o Marku Messierovi, jehož návrat do Madison Square Garden roku 1997 byl taky hokejovým srdcerváčem.
Messier dovedl Rangers jen tři roky před tím coby kapitán k památnému Stanley Cupu. Jeho příběh se oproti Giacominovi v něčem zásadně lišil: V létě podepsal s Vancouver Canucks solidní kontrakt coby volný hráč, byla to jeho volba.
V něčem to však bylo přeci jen stejné: I tady se znovu brečelo.
"Pár prvních střídání v zápase proti Rangers jsem přes slzy ani pořádně neviděl," vyprávěl.
Fanoušci rovněž vyvolávali jeho jméno. A když dal svému bývalému týmu gól, radovali se. Jeden z fanoušků na tribuně poskakoval s transparentem "Messi, naším kapitánem budeš navždy."

Velký aplaus si na stadionu Boston Bruins vysloužil i spolehlivý obránce Ray Bourque, když sem zamířil poprvé po vytrejdování do mužstva Colorado Avalanche. V březnu 2001 přispěl dvěma asistencemi k výhře 4:2, po zápase si ho obecenstvo vyžádalo k oslavnému kolečku kolem plochy.
Legendární bek si fanoušky nenazlobil ani tím, že si o výměnu z Bruins řekl sám. Tým se totiž tehdy dostal do obrovského útlumu a Bourque chtěl zamířit na adresu, kde by měl reálnou šanci získat na stará kolena Stanley Cup. To se mu nakonec v roce 2001 povedlo, mohl v jednačtyřiceti seknout s hokejem.
Hned dvě čestná kolečka byla 10. prosince 2013 dopřána i Jarome Iginlovi. Dlouholetý kapitán Calgary Flames se do města rodea vrátil už jako člen Boston Bruins, hodně se tu vzpomínalo třeba na to, jak Flames roku 2004 dotáhnul do finále Stanley Cupu.
Nezapomnělo se na něj. Jako se nezapomíná na Giacomina, Messiera, Fleuryho. Na všechny velké hráče.