NHL je pro český hokej klíčovým měřítkem

Také v této sezoně vám každou neděli přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. V tomto vydání se zaměříme na významnou metu české reprezentace a její kontakty se zámořím.

Už třetí tisícovku oficiálních zápasů načali duelem s Německem hokejisté českého národního týmu. Předchozí dvě tisícovky jsou pozoruhodnými dějinami vzletů i pádů, naplněné stovkami unikátních příběhů a vzpomínkami na jedinečné okamžiky velkých vítězství i bolavých porážek. Klíčovou roli ve vývoji našeho hokeje měly kontakty a konfrontace s vyslanci ze zámoří.
První mezinárodní duel do české hokejové kroniky se odehrál 23. ledna 1909 proti Francii (1:8). V době, kdy se za oceánem bojovalo o Challenge Cup. NHL se tam dostala ke slovu až v sezoně 1917-18.
Premiérový zápas mezi týmy Československa a Kanady se uskutečnil na LOH 1920 v Antverpách a skončil pro naše barvy těžkou porážkou 0:15.

Ještě katastrofálněji dopadlo utkání na ZOH v Chamonix 1924, kde favorit znovu neinkasoval a navíc nastřílel rovných třicet branek. Výsledek 0:30 je navždy nejtěžší prohrou naší hokejové historie.
Třicátá léta už podobnou divočinu nepřinesla, ale kromě remízy 0:0 v pražském přátelském zápase v lednu 1931 se vršily jen porážky.
Výběrům, které Kanadu zastupovaly, navíc bylo velice těžké vstřelit aspoň gól. Ten první má na svědomí Jaroslav Císař, který skóroval až na MS 1935 v Davosu při těsné porážce 1:2.
Od roku 1942 se v NHL začala psát pětadvacetiletá historie Original Six, zatímco za mořem zuřil největší válečný konflikt v dějinách. Po skončení druhé světové války pak nastalo jedno z nejslavnějších období v české hokejové historii, které však bylo vzápětí velmi brutálně ukončeno.
V roce 1947 získalo Československo první titul světových šampionů. Zásadní roli v tom sehrál také Mike Buckna, potomek slovenských rodičů narozených v Kanadě. Už ve 24 letech vedl československé mužstvo při MS 1938, o devět let později se podepsal pod premiérové zlato.

V roce 1948 dělil československý tým od olympijského triumfu ve Sv. Mořici jediný gól. Remíza 0:0 s Kanadou ale znamenala druhé místo.
V té době už měl náš hokej také své první hvězdy. Tou největší byl kapitán Vladimír Zábrodský, o kterého se zajímali dokonce Detroit Red Wings. Gordie Howe a Zábrodský v jedné formaci? Ano, i tato možnost se tehdy vznášela ve vzduchu.
Po mistrovství světa 1949, kde Československo poprvé na velkém turnaji porazilo Kanadu 3:2, ale nastalo temné období. V roce 1950 byla většina hráčů národního mužstva odsouzena ve vykonstruovaném procesu k dlouholetým trestům a následoval pád z vrcholu.
Znamením lepších časů se stal až souboj s Kanadou na domácím mistrovství světa 1959. Vítězství 5:3 nad šampiony zajistilo Československu tehdy bronz.
Politické uvolněni šedesátých let se projevilo i na frekvenci styků se zámořskými soupeři. Výher nad Kanaďany přibývalo a s nimi i zájmu NHL o hráče z Československa.
Tím prvním, který okusil slavnou soutěž, byl ale až po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 Jaroslav Jiřík. V sezoně 1969-70 na tři zápasy naskočil v sestavě St. Louis Blues trénovaných Scotty Bowmanem.
"Bowman přijel do Prahy, aby mě testoval," líčil i další forvard Jan Havel. "Nabízeli mi 200 tisíc dolarů, přinesli i náhradní pas. Že za mnou manželku a děti dostanou přes Červený kříž. Bylo nás několik, co nás chtěli, ale já to nepodepsal, protože tady byla rodina, táta s mámou. Kdybychom tehdy utekli, tak jsme ale všichni měli šanci se v NHL prosadit. To byl tým par excellence," popisoval bývalý sparťanský útočník dilemata, která vynikající české i slovenské hokejisty provázela.

Přesto někteří raději volili nejistotu než nesvobodu. Jako jeden z nejlepších střelců reprezentace Václav Nedomanský, který začal hrát NHL ve 33 letech. Jeho unikátní příběh byl oceněn i uvedením do Hokejové Síně slávy v roce 2019.
Po úvodním ročníku Kanadského poháru v roce 1976, kde Československo postoupilo do finále a sehrálo tři nezapomenutelné zápasy s domácími profesionály, dostali ale takřka všichni hráči nabídky do NHL.
"Chicago mi slíbilo obrovské peníze," vzpomínal brankář Jiří Holeček. "Jenže doma jsem měl rodinu." A hrát v NHL tehdy čeští reprezentanti 'legálně' nemohli.
Komunistický režim nakonec pod tlakem umožnil nejznámějším hráčům odejít do zámoří po dovršení třiceti let a odehrání 150 mezistátních utkání.
V NHL se tak objevili Milan Nový (Washington Capitals), Miroslav Dvořák (Philadelphia Flyers), Jaroslav Pouzar (Edmonton Oilers), Ivan Hlinka a Jiří Bubla (Vancouver Canucks)...
Přibývalo ale i hráčů, kterým se nechtělo čekat, až budou mít nejlepší hokejová léta za sebou. Velkou ranou pro režim byl zejména útěk Petera a Antona Šťastných, které později následoval i bratr Marián, aby společně vytvořili u Quebec Nordiques legendární útok. Peter v roce 1984 dokonce nastoupil za domácí při Canada Cupu a Českoslovesnku dokonce vstřelil gól.

Ale hokejisté z Československa mizeli dál: Miroslav Fryčer, Petr Svoboda, Michal Pivoňka, František Musil, David Volek, Petr Nedvěd...
Až změny roku 1989 přinesly nejlepším českým a slovenským hráčům šanci měřit síly s těmi nejlepšími a nemuset kvůli tomu emigrovat.
Od devadesátých let přibývalo českých vítězů Stanley Cupu, ale i držitelů individuálních ocenění. Díky Dominiku Haškovi máme šestinásobného vítěze Vezina Trophy a dvojnásobného držitele Hart Trophy, kterou získal i pětinásobný vítěz Art Ross Trophy Jaromír Jágr. Pověst českých kanonýrů vylepšili držitelé Maurice Richard Trophy Milan Hejduk a David Pastrňák...
Od poloviny devadesátých let se Češi stali pro Kanadu těmi největšími konkurenty. Jejich soupeření přineslo dekádu slavných zápasů. Finále mistrovství světa IIHF 1996 ve Vídni (4:2), o rok později vyhrocený duel v Helsinkách (5:3), nezapomenutelné semifinále na olympiádě v Naganu 1998 (2:1 po nájezdech), remízovou odvetu na ZOH v Salt Lake City 2002 (3:3), ale i semifinále Světového poháru 2004 (3:4 po prodloužení) a finále MS ve Vídni 2005 (3:0). Samé památné duely.
S tím korelovaly také počty českých hokejistů v NHL. V sezoně 2001-02 do ní nastoupilo 77 hráčů s českým pasem, na draftech byl o naše naděje enormní zájem. Možnost hrát v NHL provokovala mladé hráče k většímu tréninkovému úsilí. A Češi se pak ve svých klubech stali klíčovými hráči, ti nejlepší mají jako neodmyslitelné ikony i dresy vyvěšené pod stropy zámořských arén.
I když v minulých letech český hokej ztratil dost ze svého lesku, vzájemná konfrontace se zámořským stylem mu nadále umožňuje udržovat pocit konkurenceschopnosti. A také snít o dobách, které mu znovu přinesou světovou slávu.