Anaheim se topí v herní bídě. Proč je tak zle?

Vlny patří k téhle části Kalifornie odjakživa, ale jsou to spíš ty mořské, které tolik milují surfaři. Zato vlna mizerných výsledků, jež teď zamávala s hokejisty Anaheim Ducks, nikomu moc radosti nedělá.

Tým plný známých jmen v noci na sobotu prohrál podesáté v řadě, tentokrát nestačil 4:7 na Pittsburgh Penguins.
Co se to s Ducks děje? Vždyť v podstatě stejná soupiska patřila poslední roky k suverénům Západní konference. Místo slávy však současný Anaheim horko těžko bojuje o play off, momentálně padl na první nepostupové místo.
A to třeba právě s Pittsburghem vedl po první třetině 3:0!

"Dostali jsme se do naprosto otřesné situace. Ztratit takové vedení je prostě příšerné," připustil útočník Ryan Getzlaf. "Není mi do řeči. Ale takových rozhovorů jsem v posledních třech týdnech poskytnul aspoň dvanáct. Nesmíme ustat v práci, je třeba pořád se snažit to zvrátit."
Má pravdu - podobná prohlášení slyšíme od jeho spoluhráčů dost už od 18. prosince, kdy Ducks načali svou děsivou šňůru. Nic zásadního se však od té doby nezměnilo.
Fanoušci už začínají být mírně netrpěliví, protože všelijaká je celá tahle sezona. Anaheim ji začal rozpačitě, v listopadu se zvednul naopak na vzestupné vlně... To už se ale zase blížila ona šílená série.
"Jako kdybychom najednou neměli kde brát," smutnil kouč Randy Carlyle.
Více k tématu: [Colorado pod lavinou porážek. Kudy ven?]
Jeho mužstvo vyhrálo roku 2007 Stanley Cup, do play off se dostalo šestkrát za sebou. Jen za tuto dobu se dvakrát probojovalo do konferenčního finále (2014-15 a 2016-17). Anaheimské opory Getzlaf a Corey Perry byly v těchto sezonách schopni nasbírat i přes 80 bodů, už před tím se jim doma na poličce nakupily Hart Trophy nebo Maurice Rocket Richard Trophy.
Jenže spoléhat se na minulost je ošidné. Getzlafovi i Perrymu už je třiatřicet, druhý z nich se navíc dává dohromady po zářijové operaci kolena.
Už na konci minulé sezony se spekulovalo, zda by je Ducks neměli v rámci generační obrody raději vyměnit. Vedení klubu se k tomu neodhodlalo, zpětně se ukazuje, že to mohla být chyba. A to bez ohledu na fakt, že Getzlaf je s 31 body nejproduktivnějším mužem výběru.
Dohasínající síla téhle staré party už se na rozdíl od nedávné minulosti vzmůže nanejvýš na boj o divokou kartu. A moc jinošských trumfů pro budoucnost na soupisce nenajdete - snad třiadvacetiletý Čech Ondřej Kaše, jeho stejně starý parťák Nick Ritchie nebo o dva roky mladší bek Jacob Larsson.
Přitom Anaheim na konci léta 2018 klidně na mladé vsadit mohl, před sezonou měl k dispozici i zelenáčská esa Sama Steela, Maxe Comtoise, Isaca Lundestroma, Troye Terryho nebo Bena Streeta. Z mladých dravců dostal ale skutečnou příležitost jen forvard Kiefer Sherwood, jemuž se pak ve 44 duelech povedlo nasbírat deset bodů.
Pokud by těch benjamínků zůstalo mezi elitou víc, třeba by to lepší umístěni v tabulce nepřineslo. Minimálně pro budoucnost by to ale mohlo znamenat jistý příslib. Takhle fandy ve všeobecném zmaru nic neutěšuje, místo alespoň částečného pochopení při zápasech skandují, aby Carlyle přišel o místo.
K týmovému pádu pochopitelně přispěly i objektivní důvody. Vedle Perryho zdravotních trablů se na marodce přes měsíc ocitnul i další forvard Rickard Rakell, s lékaři se už důvěrně znají i Patrick Eaves a Cam Fowler, na podzim marodil i Kaše. Je toho však mnohem víc.

Ale ani zdravým se nevede kdovíjak. Někdejší nebezpečný útočník Ryan Kesler se trápí, přesilovky Ducks bývají strašidelné, stejně jako úspěšnost střelby. Všechno jako kdyby se proti Anaheimu spiklo.
Průšvih je, že se parta nemůže opřít ani o své gólmany - jednička John Gibson má průměr 2,72 obdrženého gólu na zápas, Ryan Miller jen o desetinu lepší a výrazně přívětivějšího výsledku nedosáhnul ve dvou utkáních ani Chad Johnson.
"Přitom když se brankář zblázní, tak může spoustu dalších problémů týmu zakrýt," řekl generální manažer Bob Murray.
To zatím není případ dnešních Ducks. Getzlaf a spol. pořád nejsou úplně odepsaní, od play off je momentálně dělí pouze bod. Ale do hlavy se jim už brutální ztráta formy pochopitelně dostala.
"Nejhorší na světě je, když dřete, dřete a zase dřete, ale výsledky to nenese," zoufal si Getzlaf.
Ne, není pořád úplně zle. Stejně rychle jako tahle vlna přišla, může i zmizet - to by vám odkýval každý kalifornský surfař. Čím dřív se to ale už stane, tím líp. A zdaleka nejen kvůli fanouškům, kteří kvůli požadování Carlyleova vyhazovu ztrácejí hlas.