Skip to main content

Báječný rok nekončí, Crosby vyhlíží dvě ceny

Kapitán šampionů z Pittsburghu může sezonu snů doplnit dalšími dvěma trofejemi. Otázkou je, zda si je zaslouží

Napsal NHL.com/cs / NHL.com

Hokejová sezona 2016-17 měla jednu velkou jistotu. Jakmile na led skočil Sidney Crosby, slušelo se smeknout, neboť právě přijel šampion.

Kapitán Pittsburgh Penguins vyhrál v podstatě všechno, co vyhrát mohl.

Ještě než vypukl nový ročník NHL, jako šéf Kanady se radoval z triumfu na World Cup of Hockey a na Světovém poháru jej vyhlásili nejužitečnějším hráčem turnaje. No a v samém závěru, v červnu 2017, výraznou měrou zařídil, že Penguins jako první klub od roku 1998 obhájili vítězství ve Stanley Cupu. Navrch podruhé za sebou získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího muže play off.

Do toho mu již v předstihu patří Maurice Richard Trophy, neboť Crosbyho 44 tref v základní části nemělo mezi střelci v NHL konkurenci.

Jenže tak jako Crosbyho kariéru provází neutuchající touha po triumfech, nemusí končit ani se sběrem trofejí. Ve středu 21. června při vyhlašování cen NHL v T-Mobile Areně v Las Vegas kandiduje na dvě nejuznávanější: Crosby je v trojici pro Hart Trophy pro nejužitečnějšího muže ligy i pro Ted Lindsay Award, již udělují samotní hokejisté tomu nejlepšímu z vlastních řad.

Náleží však pittsburské ikoně zrovna tyto pocty?

To bude jeden z nejzajímavějších motivů ceremoniálu. Shoda totiž nepanuje, ba co víc - obě strany najdou dostatečné argumenty, proč by Crosby prestižní trofeje (ne)měl získat.

Tábor zastánců poukazuje na to, že Crosbyho sezona 2016-17 patřila mezi výjimečné.

"Neznám žádného hokejistu, který by měl takový drajv jako on. Vlastně asi neznám žádného takového sportovce," velebil jej v průběhu finálové série kouč šampionů Mike Sullivan: "Má spoustu talentu, ale talentovaných borců je mnoho. Odlišují jej vůle, touha a ochota podřídit tomu vše. Všechno, co může dostat pod kontrolu, kontroluje."

Dalším argumentem je koruna krále střelců, kterou po čtyřech letech sebral Alexi Ovechkinovi. Crosby nastřílel více branek pouze v ročníku 2009-10, kdy za 51 tref rovněž bral Maurice Richard Trophy. Ale v současné NHL je ještě těsněji, gólmani jsou lepší a větší, obrany kvalitnější.

A tak 44 gólů ukazuje na Sullivanem zmíněnou ochotu neustále hledat cesty k zlepšení; třeba v tečích, aktuálně extrémně ceněné činnosti, patří Crosby mezi nejlepší v lize. Stojí za tím hodiny a hodiny extra cvičení na trénincích i po nich.

Ale teď k názorům, proč naopak Crosby slavit nemá. Vycházejí ze samotné definice Hart Trophy a Ted Lindsay Award, což je tak trochu úkol pro jazykovědce - co si vlastně představit pod slovem 'nejužitečnější' či 'mimořádný', jimiž jsou obě ceny charakterizovány?

Pro mnohé to znamená následující věc: nejužitečnější je ten, kdo nejvýrazněji pozvedne svůj tým. Neboli to, že je při pohledu na Crosbyho rivaly v boji o Hart Trophy nutné se ptát: kde by byli Edmonton Oilers bez Connora McDavida? A jak by vypadaly výsledky Columbus Blue Jackets ve chvíli, pokud by v jejich brance nestál Sergei Bobrovsky?

Penguins jsou s Crosbym pochopitelně ještě silnější a nebezpečnější. Ale zatímco Oilers bez svého mladičkého kapitána a Blue Jackets bez ruského gólmanského esa by možná ani neprošli do bojů o Stanley Cup, Pittsburgh by i bez kapitána základní částí patrně zvládl. A obě ceny hodnotí právě dlouhodobou soutěž.

Čímž se přesouváme k Ted Lindsay Award. Crosby i McDavid předvedli mnoho mimořádných chvil, stejně tak ale bek San Jose Sharks Brent Burns, který svými unikátními ofenzivními schopnostmi redefinuje roli hvězdného beka (sekundovat mu může snad jen Erik Karlsson z Ottawa Senators). Byl někdo z těchto tří 'mimořádnější' než zbytek? Těžká volba.

NHL může těšit, že se před slavnostním večerem rozebírají i podobná témata - ukazuje to na dostatek velkých osobností, které v lize působí. Crosby mezi ně bezpochyby náleží a středa ukáže, zda ročník snů doplní o další pocty.

Ctete více