Finále je pro Rutherforda s Poilem výsledkem dobré práce
Jim Rutherford i David Poile patří k nejstarším manažerům v NHL. Zkušenosti zúročili v budování finalistů
Napsal Michael Langr
Ti dva patří k nejzkušenějším a nejstarším šéfům v NHL. Finále Stanley Cupu může být pro osmašedesátiletého Jima Rutherforda a především pro o rok mladšího Davida Poilea profesním vrcholem. Završením úspěšné cesty a odměnou za dobrou práci.
Poile je v NHL čtyři dekády, ale ještě nikdy zatím nedosáhl na podobný úspěch jako letos s Nashville Predators. Před příchodem do tohoto klubu působil v 90. letech u Washington Capitals, kteří se dostali do finále v roce 1998 hned poté, co od nich odešel. Po 20 letech v Nashvillu tak nyní zažívá nejhezčí období v kariéře.
Rutherford má úspěchů víc. V roce 2006 slavil zisk Stanley Cupu jako generální manažer Carolina Hurricanes, o deset let později jako boss Pittsburgh Penguins, kteří teď mohou jako první tým NHL od Detroit Red Wings v roce 1998 obhájit titul. V cestě však stojí celek s trenérem Peterem Laviolettem, jenž pod Rutherfordem dobyl Stanley Cup pro Carolinu a kterého chtěl bývalý šéf zlanařit i na střídačku Penguins.
Poile mu ho podle jeho vlastních slov zhruba o měsíc 'vyfoukl'. A to byl jen jeden z povedených kousků trpělivého manažera, jenž ustál dvě výměny vlastnické struktury klubu a jenž se nebojí dělat velké věci. Velké věci, jež se v posledních letech vyplácejí.
"On se nebojí riskovat. Každým dnem myslí na to, jak tým vylepšovat. Sazí vše na jednu kartu a odvaha se mu vrací," popisoval v zámořských médiích svého šéfa nashvillský kapitán Mike Fisher.
Před čtyřmi sezonami přivedl Poile výměnou za české křídlo Martina Erata švédského útočníka Filipa Forsberga a z tehdy ne až tak známého talentu vyrostl současný nejproduktivnější hráč Predators v play off.
V minulém roce pak udělal Poile dvě velké výměny, které výrazně posílily ofenzivní schopnosti mužstva, vedeného Laviolettem, jenž tak rád útočí. Z Columbus Blue Jackets přišel za obránce Setha Jonese do Nashvillu útočník Ryan Johansen, který se stal prvním centrem a až do svého zranění během finále Východní konference s Anaheim Ducks (sezona pro něj skončila) byl klíčovým forvardem. A v létě pak Poile provedl největší výměnu ze všech: dosavadní pilíř hry Predators Shea Weber zamířil k Montreal Canadiens za P.K. Subbana.
Zprvu to vypadalo jako výhra pro Montreal, protože Weber je komplexnější, defenzivně odpovědnější hokejista a jeden z nejlepších beků světa. V play off se to však obrátilo ve výhodu Nashvillu, protože Montreal dával málo gólů a skončil v prvním kole, zatímco Predators už teď slaví největší úspěch ve své historii.
"Shea je pro náš klub legendárním hráčem, možná vůbec největším v jeho historii. Ale hra se posouvá a posunul se i náš styl. A z tohoto pohledu to pro nás je dobrý krok," vysvětloval Poile svůj největší trejd.
"Vybudoval velmi dobrý tým na všech postech. Skvělý gólman, silná, pohyblivá a tvořivá obrana, která umí zaútočit, a rychlí útočníci. Je to tým přesně šitý na míru Lavioletteho stylu," složil kolegovi poklonu Rutherford.
Kromě trenéra získal Poile na úkor Penguins také útočníka Jamese Neala, jenž v Pittsburghu hrával pravidelně s centrem Evgeniem Malkinem. Mnohokrát se spekulovalo, že za trejdem stojí Nealovy problémy v kabině Penguins, což by mohla nyní být pro devětadvacetiletého útočníka dobrá motivace k odplatě na ledě.
Poileovi se vyplatila velká trpělivost. Věděl, že z nového člena NHL nevybuduje hned hokejovou velmoc. Ba i teď ví, že Predators jsou klubem trochu stran největšího zájmu ve velkoměstech na Východě a v Kanadě. Že musí útočit ze spodních pozic. I proto sázel nejdřív na defenzivu a kouče Barryho Trotze, jenž ji uměl hráčům vštípit do krve. Až před pár lety mu došlo, že veteránské opory dozrávají a že může tým posunout dál, k solidní ofenzivní a tím i komplexní hře.
I díky tomu je nyní ve finále. Stejně jako Rutherford, který měl trochu jinou pozici - Penguins nemusel budovat od základů. Při příchodu v roce 2014 dostal celek se superhvězdami Sidney Crosbym, Malkinem a Krisem Letangem. Obal slavého jádra byl však trochu nahnilý a právě jeho obnova byla největším úkolem a je také nevjětším Rutherfordovým úspěchem v Pittsburghu.
1. června 2015 přivedl ve velkém trejdu z Toronto Maple Leafs Phila Kessela a nemusel za to obětovat až tak výrazné hráče ani talenty. Nebál se sáhnout do obrany, zbavit se několika zkušených borců a dát šanci mladší vlně - v opory vyrostli třeba Justin Schultz či Olli Maatta. V útoku vsadil vedle Kessela na mladá a rychlá křídla typu vytrejdovaného Carla Hagelina či vlastních dratovaných Connora Shearyho, Jakea Guzentzela a dalších. A všechny tyhle změny korunoval příchodem Mika Sullivana do funkce hlavního kouče, který nastoupil v prosinci 2015 a ještě v té samé sezoně dovedl tým ke Stanley Cupu.
Poslední série sezony 2016-17 už není na manažerech, bude o tom, co na ledě ukáží hráči a jak je připraví trenéři. Ti všichni však prošli Poileovýma či Rutherfordovýma rukama a stali se dílky jejich úspěšné skládačky.