Fleury je ve 32 letech mazákem, jenž od konce loňské sezony působí jako mentor mladšího Murrayho, který před rokem dovedl Penguins ke Stanley Cupu. Sám však jeden získal jako jednička už v roce 2009. S play off, které Pittsburgh hraje pravidelně, má velké zkušenosti. Se 101 duely ve vyřazovací části vyrovnal ve středu klubový rekord Toma Barrassa z 90. let a v pátek by ho měl překonat.
Sullivan i jeho tým oceňují, že mají k dispozici silnou brankářskou dvojici. "Je to pro nás komfortní situace, protože víme, že oba jsou brankáři číslo 1. Říkal jsem jim pořád: 'Budeme váš potřebovat oba dva.' V sezoně chytali oba a oba přispívali k vítězstvím," řekl Sullivan.
Fleury však v základní části nastoupil do 38 zápasů především díky tomu, že Murray léčil na začátku sezony zranění, které si přivezl z World Cupu, kde působil jako gólman výběru Severní Ameriky do 24 let. V lednu i v únoru odchytal starší z gólmanské dvojice vždy jen tři zápasy, až od března, kdy už měl tým reálně jisté místo v play off, dostával víc prostoru. A zároveň se dostal do pohody, protože až do 1. března, kdy se v NHL zavřel hráčský trh, netušil, zda zůstane, nebo zda ho Penguins vymění jinam.
Není náhoda, že po uzávěrce přestupů měl Fleury nejlepší období sezony. Zatímco za celou základní části končil s úspěšností 90,6 procenta, od března do konce chytal s úspěšností 92,3.
"Byly tam asi dva týdny, které byly trochu stresující. Nevěděl jsem, co se stane. A k tomu jsem se musel naučit, jak být připravený chytat, i když toho moc neodehraju," vyprávěl. "Byl jsem v nové situaci a musel jsem se s ní popasovat."
K tomu mu pomohla i rodina se dvěma malými dcerami. "Jsou skvělé. Přijdu domů a okamžitě se přepnu. Nemyslím na hokej, nemyslím na to, jestli se věci vyvíjejí dobře, nebo špatně. Člověka to změní a druhý den přijde na stadion čerstvý."
