Události sezony: Jágrův neslavný odchod

Léto je v hokeji obdobím oddechu, rekreace a příprav na novou sezonu. Ale také časem ohlédnutí za tou starou. Vybrali jsme proto pět největších událostí uplynulého ročníku s přihlédnutím ke globálnímu i českému hledisku. Pokračujeme číslem 3 - podle všeho definitivním odchodem legendárního útočníka Jaromíra Jágra z jeviště NHL.

Nevychutnával si rozlučkové ovace publika, vřelá objetí spoluhráčů ani pevné stisky rukou soupeřů. Po 24 sezonách prožitých v zámoří Jaromír Jágr zjistil, že kola dějin NHL už se nejspíš budou točit bez něj a vytratil se z nejlepší ligy světa uprostřed základní části.
Na rozdíl od jeho veleslavné kariéry tenhle odchod slavný nebyl. Jako kdyby z NHL zmizel zadním vchodem.
Skončit po 1733 odehraných zápasech na listině nechráněných hráčů bylo pro Jágra skoro až urážlivé, ale liga je v současnosti stavěná pro úplně jiné hráče. Věkově i typově. Návrat domů do Kladna však určitě mohl proběhnout trochu jiným, mnohem reprezentativnějším způsobem...

Teoretická možnost, že šestačtyřicetiletému Jágrovi nabídne některý ze 31 klubů NHL smlouvu, sice stále ještě existuje, ale už minulé léto se český útočník hodně načekal, než si přece jen plácnul s Calgary Flames.
Dlouho se připravoval sám, přišel o tréninkový kemp v Kanadě a když naskočil, přepálil začátek a brzy se zranil. Přitom v něm stále hlodala myšlenka, jak asi mohl hrát, kdyby působil dál na Floridě, kde se mu opravdu dařilo a pro spoluhráče byl skvělým příkladem. Jenže nový kouč Bob Boughner měl jiné představy.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Po celou dobu působení v Albertě se pak Jágr marně snažil dohnat manko a dostát své pověsti i očekáváním fanoušků. Na přelomu roku pak seznal, že v takové situaci bude lepší se raději v tichosti odporoučet.
Svůj jediný gól za Calgary a poslední v NHL, celkově 766. v kariéře, vstřelil 9. listopadu 2017 po přihrávce Johnnyho Gaudreaua - jedné z velkých hvězd současného moderního hokeje, která oplývá rychlostí, technickými dovednostmi úžasných parametrů, ale také je o třicet kilo lehčí než Jágr.
"Já neviděl lepšího hráče, než je Gaudreau. To musím dát klobouk dolů. On má potenciál vyhrát kanadské bodování celé ligy a takových hráčů moc není," vyprávěl Jágr v podzimním rozhovoru s NHL.com/cs.

To už se ale pomalu schylovalo k jeho loučení. Vyhlížený rekord v počtu odehraných zápasů, jenž drží Gordie Howe (1767), sice zůstal v platnosti, to však rozhodně neumenšuje odkaz, jaký Jágr po sobě v NHL zanechal.
Bez jeho přítomnosti se neobejdou vrcholné příčky nejsledovanějších ofenzivních statistik historie. Kromě třetího místa v gólech je druhý v bodech (1921), pátý v asistencích (1155), se 135 zásahy vede tabulku vítězných gólů.
Hokejová Síň slávy se mu za nějakou dobu otevře s absolutní jistotou.
Kdyby na tři roky nezmizel do ruského exilu v Omsku, mohly být jeho statistické cifry ještě mnohem opulentnější; i když Jágr naznačuje, že bez zkušenosti v KHL už by třeba hokej dávno nehrál.
Více k tématu: [Události sezony: Eliáš a Hejduk legendami]
Po návratu do NHL v roce 2011 zase zažehnul motor a našel si roli, která mu seděla. S Boston Bruins o dva roky později prošel až do finále Stanley Cupu. I po čtyřicítce a s nástupem stále mladších a mladších ročníků zdařile obelhával čas. Jednou to ale přijít muselo, ačkoli si to Jágr velice dlouho odmítal připustit.
"Snažím se sžít s novou rolí a přizpůsobit se jí. Dřív jsem chodil častěji na led, ale to nebyla tak náročná střídání. Čekal jsem na příležitost, i v přesilovkách, a v těch už tolik nehraju," popisoval svou situaci.
Hrát v NHL bylo Jágrovým denním chlebem a rozloučit se po takové době není snadné - to vědí i další legendární hráči, kteří neodcházeli na vrcholu: Paul Coffey, Chris Chelios, nebo i Dominik Hašek.

Že by ale kvůli tomu jejich přínos pro NHL ztrácel na významu? To rozhodně ne. A stejné je to i v Jágrově případě.
Vedle Maria Lemieuxe vyrostl v Pittsburgh v Penguins v dominantního hráče, který vyhrál dvakrát Stanley Cup, pětkrát bodování základní části, v roce 1999 ovládl hlasování Hart Trophy, třikrát získal Lester B. Pearson Award a nakonec před dvěma lety i Bill Masterton Trophy, protože člověka oddanějšího hokeji byste hledali těžko.
Přes dvě dekády Jágrova aura zářila zpoza oceánu a činila české fanoušky pyšnými. Teď už je na jeho následovnících, aby se pokusili aspoň co nejlépe navázat na fantastickou práci čísla 68.