Mistři posledních momentů před uzávěrkou jsou pro mě ale i Colorado Avalanche v letech 2000 a 2001. V prvním roce získali od Boston Bruins Raye Bourquea s Davem Andreychukem, ve druhém pak dalšího superobránce Roba Blakea. Ano, stálo je to hodně velký balík hráčů i výběrů v draftu, ale taky to stálo za to: nejprve se dostali do finále Stanley Cupu a rok nato ho i vyhráli. Bourqueův příběh, jenž na konci skvostné kariéry zvedl pohár, považuju za jeden z nejsilnějších momentů historie play off.
Co se týče letošních trejdů, tak je pravda, že manažeři to rozjeli už dřív: Zucker, Toffoli, Scandella, Blake Coleman, Andy Greene... A já to naprosto chápu. Upřímně řečeno jsem nikdy moc nerozuměl tomu, proč se velké výměny odehrávají až v posledních hodinách před tím, než na tržišti zapadne zámek na petlici.
Já být manažerem, který chce v současné NHL s vyrovnanou špičkou ulovit posilu pro závěr sezony, pojistím si ho minimálně o den dva, možná i o týden dřív - neříkejte, že cena hráče v posledních minutách před uzávěrkou klesne o tolik, abych riskoval, že mi ho sebere někdo jiný. Adeptů na titul je přece spousta a zbrojit může chtít kde kdo: Tampa, Boston, Washington, Pittsburgh, St. Louis, Colorado, Dallas, Calgary...
Podle mě je jen logické, že manažeři některých favoritů nakupovali už s předstihem. Nebo ne?
Hron: Pozor, Zalapskiho si pamatuju, měl jsem jeho kartičku :) Ale jinak máš recht, přehnané otálení se zvažovanými trejdy taky úplně nechápu. Byť to pak mívá grády jak nějaké antické drama.
Vybavujete si třeba fičák kolem výměny brankáře Niklase Bäckströma z Minnesoty do Calgary? Wild se pro něj roku 2016 rozhodli jen pár minut před definitivní uzávěrkou. Problém byl, že k tomu kvůli klauzuli o nevyměnitelnosti potřebovali písemný Bäckströmův souhlas. A gólman byl zrovna s rodinou nakupovat někde v obchoďáku - děti měl rozeseté kdesi po dětském hřišti, manželku ztracenou v jednom z mnoha a mnoha obchodů.
V podstatě tenkrát rozhodovaly vteřiny. Bäckström musel fofrem všechny blízké nahnat, nasoukat do auta, bleskově dojet domů, vytisknout si potřebné lejstro, podepsat ho, nascanovat a poslat zpátky na klub. Ke spokojenosti hokejisty i klubů to dobře dopadlo, ale ty nervy!
My fanoušci se takovými příběhy a škatulaty každý rok bavíme, pro hráče to ovšem může být dost na hlavu. Loni se Mikael Granlund o své výměně z Minnesoty do Nashvillu dozvěděl v porodnici, když byla jeho manželka na sále. Nebo takový Patrick O'Sullivan v roce 2009 - tehdy ho během jediného dne nejdřív Los Angeles Kings vytrejdovali do Carolina Hurricanes, jen co si ale celý zvědavý omrknul aktuální soupisku party z Raleighu, už jeho čerstvý chlebodárce přeposlal zase jinam, tentokrát na adresu Edmonton Oilers.