V čem se skrývá tajemství vzájemných sérií?

Série. Nikoliv ty, jež provází a symbolizují tuhé bitvy play off a v nichž se rozhoduje o lepším týmu z dvojice soupeřů, který půjde dál, zatímco druhý se vydá na dovolenou. Řeč je tentokrát o šňůrách, v nichž má jeden tým nad druhým dlouhodobě navrch.
I když se v průběhu let potkávají mužstva s pozměněným kádrem, sem tam se některé takové série objeví. Racionální vysvětlení, proč například hráči Washington Capitals porazili ve čtvrtečním programu Boston Bruins už pojedenácté za sebou, však lze najít jen těžko.

Trenéři o nich neradi mluví. Nahlas se o sériích většinou vyjadřují jen jako o chutném soustu pro média. S tím, že mužstvo si něco takového vůbec nepřipouští. Někteří je naopak zmiňují jako motivační faktor navíc. Ale je to vážně tak jednoduché? Když zase příště uvidí třeba David Krejčí dres Capitals, opravdu se to ani náznakem nepromítne do jeho hry?
Ano, pokud je mezi oběma týmy dlouhodobě diametrální rozdíl v kvalitě, je zřejmé, že by favorit měl mít navrch. A třeba i pokaždé vyhrát několikrát za sebou, dokud nepřijde den jeho papírově slabšího soupeře. Ale vsadil by si někdo na to, že Washington v NHL porazí Boston jedenáctkrát v řadě a je mu jedno, zda hraje zrovna doma, nebo na ledě soupeře?
"V určité chvíli už se z toho vážně chcete vymanit a mít to za sebou, abyste takové zápasy vyhrávali zase vy. Není to nezbytně něco, o čem bych přemýšlel před zápasem, ale věděli jsme, že je to je výzva. A že budeme muset být dobří a chytří. Jenže jsme párkrát selhali, k tomu byli občas nedisciplinovaní a oni nás potrestali," uvedl k sérii bostonský útočník Patrice Bergeron.

Další takovou šňůru z kategorie těžko uvěřitelných nabízelo hned páteční menu. Jakmile hokejisté Vancouver Canucks vidí v rozpisu utkání jméno soupeře San Jose Sharks, nejspíš už se s ohledem na poslední sezony dopředu modlí, ať přijde zásah shůry a série porážek nějakým zázrakem skončí, když na to nestačí oni sami na ledě.
Celkový přehled zápasů mezi oběma soky ještě není pro Canucks tak strašidelný - nedokázali proti Sharks zabodovat 'jen' šest zápasů, v nichž dali do sítě San Jose dohromady pouhých pět gólů.
Výrazně horší je však pro kanadský celek pohled do historie zápasů, v nichž měl Vancouver své fanoušky v zádech. Už třináctkrát za sebou totiž ze soubojů proti San Jose odcházeli zklamaní z porážky. A Canucks neuhráli doma proti Sharks v osmi předchozích zápasech ani jeden jediný bod.
Posledním utkáním v kanadském městě, kdy se Canucks mohli ve vzájemných kláních poplácat po ramenou, byl duel v ledna 2012 - tehdy vyhráli 4:3.
Své série mají ale i na různé příběhy velmi bohaté vyřazovací bitvy o Stanley Cup. Jeden příklad za všechny a trochu více z historie.
Od založení NHL v roce 1917 uplynulo devět let a na scénu vstoupil Detroit, od roku 1932 až dosud hrající pod názvem Red Wings.
Právě Detroit je s celkem 11 prvenstvími ve Stanley Cupu nejúspěšnějším celkem z americké půdy, celkově pak třetím za nedostižnými Montreal Canadiens (24), druzí jsou Toronto Maple Leafs (13). To vše ale mohlo být úplně jinak.
Red Wings jsou totiž zároveň i týmem, který musel vstřebat nejvíce finálových porážek. Spolu s Boston Bruins ztratili finále celkem třináctkrát. A to ještě mohou Bruins 'Hockeytownu' závidět zmíněných 11 úspěchů, neboť sami se po finále radovali jen šestkrát.
Ale zpátky k Red Wings. V roce 1936 získali svůj úplně první Stanley Cup. Poražený finálový soupeř? Toronto Maple Leafs. Šest let na to se stejná dvojice utkala znovu. A bylo zúčtováno.
Pro Detroit navíc nejhorším možným způsobem. Red Wings vedli v sérii již 3:0 na zápasy, čtvrté utkání hráli doma a vedli v jeho průběhu 2:0 a pak ještě i 3:2, jenže prohráli 3:4. Stejným výsledkem nakonec ztratili celou sérii.

A od té chvíle trvá jejich finálová noční můra jménem Maple Leafs až dodnes. Říká se, že série na čtyři vítězství prakticky vylučují - nebo alespoň hodně omezují - podíl náhody a štěstí.
Pokud ano, znamená to, že v dalších pěti finálových kláních, jež spolu oba celky sehrály v letech 1945 až 1964, bylo vždy Toronto lepším a kvalitnějším týmem. Proto má ve finále na kontě proti Red Wings šest úspěchů v řadě.
Ale je tomu skutečně tak? Nebo jen uražená paní Štěstěna zůstala otočená zády? Hned v roce 1945 došlo finále do sedmého utkání znovu. Detroit v úvodních třech zápasech ani jedinkrát neskóroval, poté se mu sice povedlo vyrovnat v sérii na 3:3, ale znovu ztratil duel číslo 7.
Jen pro úplnost - v letech 1948 a 1949 následovaly hladké prohry 0:4 na zápasy, v roce 1963 uhráli Red Wings alespoň jeden zápas, jenže rok poté přišlo další sedmizápasové drama. Detroit vedl 3:2 na zápasy a v domácím šestém utkání 3:2. Jenž ztratil nejen prodloužení, ale i sedmé utkání.
Podobných sérií je samozřejmě mnohem víc. A prožívají je i týmy z výše uvedených příběhů, jen jsou na opačné straně. Toronto například až v této sezoně ukončilo sérii 14 porážek v řadě s hráči jiného slavného klubu Montreal Canadiens.
Boston měl naopak navrch proti týmu Ottawa Senators, který porazil mezi 12. říjnem 1992 a 9. listopadem 1995 sedmnáctkrát po sobě. Absolutním rekordem je podle stránek mcubed.net v tomto ohledu šňůra výher Canadiens nad Washington Capitals mezi 31. říjnem 1974 a 25. březnem 1978 - ta čítá 23 vítězství po sobě!
Co se týče pouze domácích duelů, relativně nedávno skončila dlouhatánská série, v níž Anaheim od porážky 2:5 v play off v dubnu 2006 následně zdolal ve 29 vzájemných zápasech ve své hale Honda Center tým z Calgary. Flames přitom od té doby sedmkrát dovedli zápas k remíze v 60 minutách, ale vítězný krok udělali až na startu tohoto ročníku, kdy vyhráli 2:0.
Pittsburgh si koncem října připsal již sedmnáctou domácí výhru v řadě proti Winnipegu a série je stále otevřená. Sedí snad Penguins natolik herní styl Jets, nebo v čem je tajemství jejich série? Pokud ano, jak je možné, že o tři dny později opouštěli Winnipeg s výpraskem 1:7?
Zdá se, že z toho všeho vyplývá: ač jsou některé série fascinující, těžko za nimi hledat společného jmenovatele.