Sláva prodloužením. NHL míří za rekordem

Pokaždé, když se generální manažeři z NHL sejdou na každoročním březnovém mítinku, dostanou k ruce zprávu o statistických trendech. V pondělí je z ní nejvíc zaujal ten týkající se prodloužení.

NHL je v této sezoně na cestě za novým rekordem. 70 procent všech zápasů, které skončily remízou v normální hrací době, se rozhodly právě v prodloužení. Což je důležitá zpráva pro ty šéfy, kterým se hra ve třech proti třem nelíbí z důvodu příliš častého přeskupování, předržování puku a nižší ochoty útočit.

Debata ve floridském Manalapanu teď vyústila v pocit, že by vedení ligy mělo stávající formát zachovat. Především z toho prostého důvodu, že prodloužení v tomto formátu plní původní zadání: snížit počet zápasů, které se rozhodnou až v nájezdech.

"Zdá se, že to funguje," říká Lou Lamoriello, velezkušený generální manažer New York Islanders. Právě jeho tým hrál v této sezoně 18 prodloužení, spolu s Boston Bruins nejvíc v celé soutěži. "Nemyslím si, že je tu potřeba činit nějaké změny. Ty by byly potřeba, jen pokud by ta předržování puku vedla k častějším nájezdům."

Prodloužení v základní části NHL se vyvíjí už čtyři dekády. Vedení ligy ho zavedlo před sezonou 1983-84, kdy se hrálo v pěti proti pěti. Přesto spousta zápasů dál končila remízami.

V roce 1999 tedy NHL přešla k prodloužení se čtyřmi hráči v poli na každé straně a začala udělovat bod i tomu týmu, který v prodloužení prohrál (tedy za remízu v normální hrací době). I poté se však zdálo, že nerozhodnutá prodloužení jsou až příliš častá.
 
Od sezony 2005-06 tak přibyly v rámci kompletního balíčku změn po výluce v předešlém roce nájezdy. Následně se ukázalo, že až příliš mnoho zápasů se rozhoduje právě v nich. Od sezony 2015-16 se tedy hraje prodloužení ve třech proti třem.

Zpočátku to přineslo nonstop hokej nahoru dolů se spoustou šancí, ale postupně si hráči uvědomili, že zákrok brankáře nebo střela vedle mohou znamenat ztrátu puku a přečíslení soupeře, takže se z prodloužení stala opatrnější hra o to, kdo bude déle držet kotouč. Do šancí nebo do střel se pak hokejisté pouštějí jen v případě, že jsou vypracované tak, aby to byly skutečné tutovky.

"Můžu vám s určitostí říct, že žádný trenér neříkal: Držte puk a nikam se nežeňte. Hráči si na to přišli sami," míní Colin Campbell, viceprezident NHL pro sportovní úsek. 

Právě o tom všem hovořili kluboví šéfové už na listopadovém mítinku, jenž nastavil agendu i pro ten nynější. 
 
"Myslím, že každý by chtěl vidět rychlejší přechod a hru nahoru, dolů. Takový hokej je zábavnější," tvrdí generální manažer New Jersey Devils Tom Fitzgerald. 

Jak toho však dosáhnout? Jak to udělat bez toho, aby hra ztratila na plynulosti? Tak jako v basketbale zakázat přechod puku zpátky přes červenou středovou čáru, jakmile se za ní při akci útočícího týmu dostane?

"Najednou se vám hra soustředí do středního pásma, kde bude čekat soupeř na to, aby ho vypichoval zpátky za červenou," varuje Jim Nill, generální manažer Dallas Stars. "Překročil puk červenou, nebo ne? Budeme to zkoumat u videa? Tohle je plechovka, ze které může po otevření vylézt spousta červů."

Další možností je zavedení pravidla o nutnosti vystřelit v určitém časovém limitu. Ani to se však Nillovi nelíbí.

"Takže teď budeme muset přidat další časomíru? Myslím, že to za to nestojí," říká s tím, že navíc není jasné, zda by se čas počítal od začátku držení puku, od překročení modré, nebo od překročení modré čáry a zda by se počítala i střela vedle nebo zblokovaný pokus.

Další diskutovanou možností je zvýšit čas prodloužení na sedm minut jako v ECHL. Touto cestou se však NHL nejspíš nevydá.

"Celkově jsou zápasy s prodlouženími napínavé. Ano, bude tam pár případů, kdy týmy předržují puky až moc, ale i v tom bývá určité napětí," míní Nill, jehož Dallas je spolu s Detroit Red Wings s osmi výhrami v prodloužení nejlepší v NHL. "Vždycky se nakonec něco stane. Týmy se unaví, přijde špatná nahrávka, odraz puku, střela vedle, a zase se to rozjede." 

S tím souhlasí i Campbell: "90 procent času hráči bruslí pomalu, ale najednou bum - a ujedou do šance. V prodloužení je to super. Jakmile jde jeden tým do přečíslení, začnou se protiútoky střídat tam a zpátky. Dva na jednoho, tři na jednoho, dva na nikoho..."

Pro současný systém ostatně hovoří i čísla. V sezoně 1997-98 se ze zápasů, které dospěly až do nastavení, rozhodlo v prodloužení 25 procent. V ročníku 2014-15 to bylo 44 procent. Současné číslo se zvedlo ze 65 procent v sezoně 2021-22 přes 69 v té předešlé až po 70 procent v té současné.

Pokud to tak zůstane, padne historický rekord.

"Myslím, že když se díváme na tahle procenta, tak prodloužení nepředstavují problém," podotýká Campbell. "Zároveň to však pečlivě sledujeme. Nechceme se dostat do situace, v níž jsme byli před sezonou '04-05."