Šampion Neckář: Tampa tím zase žije

Už je tomu dlouhých 16 let, co Stanislav Neckář pozvedl nad hlavu Stanley Cup pro vítěze play off NHL. Na nejlepší momenty kariéry ale nezapomněl ani on, ani fanoušci Tampa Bay Lightning, pro které to byl dosud největší úspěch v historii klubu.

Teď by se podobný sukces mohl zopakovat. Lightning opět postoupili do finále, v němž jsou proti Dallas Stars mírným favoritem. A byť se hraje daleko v edmontonské bublině, Tampa a okolí znovu žije hokejem.
"Samozřejmě by tu bylo víc akcí, kdyby celý svět nebyl teď takový, jaký je. V minulosti když se tady kluci dostanou do play off, tak jsme vždycky na zimáku a děláme různé podpisové akce. Dělá se toho hodně. Teď nic takového není. Ale musím říct, že v rádiu, v televizi, na internetu, všude se hodně baví o Lightning a docela tím žijou," vypráví někdejší český obránce, který zůstal po skončení kariéry na Floridě.
"To se nedá zapomenout. To je zážitek na celý život. Hodně lidí se mě na to ptá. Je to něco, co si musí každý zažít. Pokud někdo dělá nějaký sport, tak tohle je ten vrchol," vrací se k titulu v roce 2004, při němž prožíval finále s Calgary Flames jako zraněný náhradník. V play off odehrál dva zápasy. Přesto byl i on součástí vítězného týmu taženého hvězdami jako Martin St. Louis, Vincent Lecavalier, Brad Richards s brankářem Nikolajem Chabibulinem a českým obráncem Pavlem Kubinou.
Více k tématu: [Hanzala s Polákem může mrzet uniklá příležitost ]
"Byla to paráda. Je pravda, že já jsem sice ten rok začal tak nějak špatně, protože jsem měl problémy s třísly a nemohl jsem se do toho dostat. Měl jsem operaci, vrátil jsem se. Na chvíli jsem skončil v Nashvillu, ale když jsem tam začal hrát, tak mě hned vyměnili zpátky, protože (kouč John) Tortorella věděl, jaký jsem obránce a někoho takového potřebovali do play off," popisuje Neckář mistrovský ročník.
"Když jsem znova začal hrát, zase se mi to tříslo zranilo. A pak jsem odehrál některé zápasy proti Philadelphii. Ty poslední (ve finále) proti Calgary jsem už nehrál, ale byl jsem tam dole v kabině, byl jsem i oblečený. Ti kluci, co byli zranění, byli všichni oblečení do hokejového. Seděli jsme v šatně a všechno jsme to prožívali."

Rodák z Českých Budějovic odehrál v NHL 510 zápasů za Ottawa Senators, New York Rangers, Phoenix Coyotes, Nashville Predators a Tampu. Sezona 2003-04 byla jeho poslední, po výluce v následujícím roce už se v NHL neukázal. V závěru kariéry ale přivezl ukázat Stanley Cup na jih Čech. A na Floridu se pak vrátil; zůstal tam dodnes.
V Tampě si Neckář otevřel zajímavý byznys - provozoval pojízdný doutníkový VIP karavan pro soukromé schůzky i oslavy. A po nějaké době se vrhl zpátky k hokeji. Pořádá tréninkové kempy pro děti a mládež, dává soukromé lekce. Je tak vytížený, že moc často nechodil ani do Amalie Areny na domácí zápasy Lightning.
"S (Ondřejem Palátem) jsem se viděl jednou nebo dvakrát, když jsme dělali podpisové akce. Ti kluci mají svůj režim, jsou zapřáhlí, hrajou, takže abychom se scházeli, to vůbec," říká k otázce na svého krajana v nynější sestavě Tampy.
Více k tématu: [Druhá šance po pěti letech. Palát dozrál pro pohár ]
Současnou jízdu do finále Stanley Cupu ovšem pochopitelně sledoval. "Je to paráda. Tampa tím žije, všichni by chtěli vidět znovu Stanley Cup," říká. "Minulý rok (Lighting jako vítěz základní části prohráli ve čtyřech zápasech 1. kola s Columbus Blue Jackets) bylo hodně lidí zklamaných. Myslím, že mančaft na to, aby vyhráli Stanley Cup, mají."
Ve finále však bude Neckář rozpolcený. Ač byste řekli, že vzhledem k tomu, kde žije, by měl jasně fandit modrobílému týmu, proti srsti mu nejsou ani zelené barvy Stars. Ty totiž trénuje Rick Bowness, veskrze oblíbený kouč, jenž vedl českého zadáka během angažmá u Senators i u Coyotes. A který byl mimochodem (v době, kdy už Neckář nehrál) také asistentem Jona Coopera právě v Tampě.

"Rick Bowness je velký kamarád. Měl jsem ho tři roky v Ottawě, pak dva roky ve Phoenixu. Tomu bych taky přál, aby vyhrál, poněvadž je to perfektní trenér a je to i super člověk," tvrdí někdejší řízný bek, který se vyžíval v důrazném hokeji.
Ten mu v nynější NHL trochu chybí. Liga se za 16 let posunula do rychlosti a techniky, na dunivé bodyčeky už tolik prostoru není - nebo je spíš čím dál těžší je proti skvěle bruslícím hráčům soupeře provádět.
"Řekl bych, že NHL by se měla začít hrát trošku víc do těla. Myslím, že to by každý chtěl vidět," míní Neckář. "Samozřejmě nechci, aby se někdo zranil. Vím, že je plno velkých hitů, kde mají kluci zranění nebo otřes mozku, to bych určitě nechtěl. Ale hokej tady vždycky v Kanadě a Americe byl tvrdší a to bych asi chtěl vidět. I když je pravda, že v těch zápasech play off, kde jde o Stanley Cup, to má taky úplně jiný šmrnc, jak se chodí víc do těla."

Na na druhou stranu i jemu imponuje, v jakém fofru dnes hráči provádějí s pukem své kouzelné kousky. "Co se změnilo? V jaké rychlosti dokážou ti kluci bruslit, nahrát si, jak o sobě vědí a v jaké rychlosti to dokážou všechno provést. Já tady pracuju s plno mladýma klukama a někteří z nich, kterým je deset, 11, 12 let, dokážou takové věci, jaké jsme my v NHL ani nedělali," připouští čtyřiačtyřicetiletý trenér.
"Řekl bych, že ta rychlost, v jaké dokážou provést všechno na ledě, to je až neskutečné. Já jsem se zrovna bavil s tátou; dívá se na tyhle hokeje doma z Čech, a ten mi potvrdil to samé. On sám hrál hokej a říkal, že nechápe, jakým stylem se hraje a jak rychlé to je: nahoru, dolů, nahoru, dolů, a jaké je to nasazení."
I proto si Neckář finále Tampy s Dallasem určitě vychutná. Opráší při něm vzpomínky na vítěznou jízdu svého celku. A taky si užije parádní hokej.