Mamutí radost. Máme nejhezčí dres, tvrdí Pšenička

Fanoušci si na dres s mamutem na hrudi stále zvykají, je ostatně nejnovější v NHL. On sám ho brzy bude nosit, a jednou snad i pravidelně.

"Moc se mi líbí designově. Myslím, že máme jeden z nejlepších," pravil Max Pšenička a s úsměvem hned uvědoměle dodal: "Vlastně bych řekl, že ten úplně nejlepší."

Oblékat tuhle uniformu bude chtít nejen v přípravě, nýbrž i v nejlepší lize světa. Osmnáctiletý český bek k tomu udělal zásadní krok, když ho v sobotu Utah Mammoth draftovali ve 2. kole jako 46. v celkovém pořadí.

"Jsem nadšený, že tu možná jednoho dne budu hrát," řekl 196 centimetrů vysoký talent.

Pšenička hokejově vyrůstal v pražské Slavii, osudovou sezonu 2024-25 ale už v Česku trávil jinde. V Plzni nakoukl do extraligy, odehrál v ní 16 zápasů, v nichž dvakrát skóroval.

"Myslím, že jsem odvedl dobrou práci, i když jsem nehrál moc minut. Získával jsem zkušenosti ohledně toho, jak se chovají starší hráči, co dělají před zápasy, jak vypadá chlapský hokej. Pochopil jsem, že je nutné dát do toho tvrdou práci a být trpělivý. Ono se to nakonec vyplatí," líčil.

A pak přišlo to, co sám popsal následovně: "Jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě."

Za Česko byl v draftu letos nejvýše zvoleným hráčem devátý Radim Mrtka (Buffalo Sabres), jiný vysoký bek, který v průběhu sezony změnil extraligu za zámoří, z Třince odešel do Seattlu. Pšenička na to šel totožně. Jen zamířil k rivalům do Portlandu.

Více k tématu: Další krok. Mrtka se chce po draftu dál zlepšovat

"Těší mě, jak to vyšlo. Pro mě je Portland nejlepší klub, ve kterém jsem dosud působil. Úžasní spoluhráči, nejlepší trenéři v mé kariéře... Ti všichni si zaslouží velký kredit. Kluci mě v šatně přivítali fakt vřele," rozplýval se Pšenička.

V juniorské Western Hockey League měl za 24 utkání bilanci 1+6, v play off přidal dalších 18 startů s ještě lepším bodovým součtem 1+7. Proto se hned v první hodině druhého dne na draftu děly věci.

"Páni, tak já to dokázal," vypálil ze sebe Pšenička před zámořskými novináři. "Na začátku sezony jsem nečekal, že projdu draftem. Pak jsem se viděl v žebříčcích, přiletěl jsem sem na 'combine'. A tohle je paráda. Jsem ohromně nadšený."

Sám sebe popisuje jako obránce, který je schopný akce na obou koncích hřiště. "Tady v Portlandu jsem hrál defenzivněji, takže bych se chtěl ještě víc zaměřit na podporu útoku, chodit do přečíslení a podobně," plánoval.

A hodně se těšil na to, až se osobně seznámí s jednou z nejvýraznějších tváří soupisky Mammoth – s českým gólmanem Karlem Vejmelkou.

"Moc se těším, až se potkáme osobně. Ještě mi nepsal, ale nemám u sebe telefon. Uvidíme," usmál se. "Těším se na všechny, chci je poznat jako hráče i jako lidi. A taky trenéry a celý realizační štáb. Vážně se nemůžu dočkat. (Vejmelka) působí jako opravdu dobrý chlap a rozhodně je to výborný gólman."

Že to v Utahu myslí s Čechy vážně, potvrdila i druhá sobotní volba Mammoth, jíž se ze 78. pozice stal útočník Štěpán Hoch. Pro Pšeničku jen dobře, ale on řešil hlavně své nejbližší.

"Táta byl mimořádně nadšený z toho, že jdu do Utahu. Naši jsou opravdu šťastní. Pro mě jsou to nejdůležitější lidé v mém životě," líčil dojemně. "Táta mě vozil na zimák ve čtyři ráno a zpátky pozdě večer. S mámou udělali všechno, co šlo, stálo je to hodně peněz na speciální tréninky. Jsou nejlepší."

Stejná slova díky pak Pšenička posílal i ke spoluhráčům z Portlandu či k rodině, u níž v USA bydlel.

"Nedokážu ani vyjádřit slovy, jak skvělí byli," líčil výbornou angličtinou. "Ohromně mě podporovali – díky, díky moc! I to mi pomohlo, abych se v Americe v pohodě přizpůsobil. Jasně, něco je těžší, kultura je v něčem odlišná, ale byl jsem předtím v USA několikrát a tušil jsem, do čeho jdu."

A teď je připravený udělat další krok.

"Hodně se dívám na 'highlighty' z NHL, snažím se odkoukávat drobnosti. Nemám jeden vzor, spíš víc takových hráčů," řekl a na otázku, co ho na hokeji baví nejvíc, neváhal: "Výhry. Ty miluju, nesnáším porážky. Udělám vše proto, abych jednou vyhrál Stanley Cup."

A když se měl představit fanouškům Utahu, prozradil, jak si vede s jiným sportovním náčiním v ruce. "Opravdu mi jde tenis, to je moje největší hobby mimo hokej. Zato v golfu jsem byl hrozný," zasmál se s tím, že na greenech se teď hodlá také zlepšovat: "A jinak bych řekl, že jsem pohodový, šťastný kluk."

Kluk, který je najednou výrazně blíž ke svému hlavnímu sportovnímu snu.