Na titul už nemusíte mít supergólmana

Kavárna je místem oddechu, zamyšlení, ale taky debat, polemik a výměny názorů na různá témata. Redakce NHL.com/cs se od nové sezony každou sobotu schází v 'Hokejové kavárně', kde vybraní autoři probírají jeden z námětů týkajících se vývoje v NHL. Tentokrát Michael Langr, Martin Tomaides a Lukáš Hron rozvinuli debatu o tom, zda lze vůbec najít společné atributy či univerzální recept, který dovede tým k úspěchu v současné NHL.

Tomaides: Cesta k úspěchu je... Vlastně pro každý tým asi úplně jiná. Hledat jednu, která bude fungovat stoprocentně pro všechny, není moc snadné. Podle mě jsou třeba dávno pryč časy, kdy domácí led byl jasnou výhodou. Současní hokejisté už jsou takoví profíci, že je jen tak něco nerozhází. Ani hala, která na ně bučí.
Spoustu z nich to naopak dokáže slušně namotivovat. Spadne z nich tlak a s chutí se vydají plenit cizí domovinu. Například druhý tým Západní konference Colorado Avalanche má na domácím kluzišti 17 vítězství v základní hrací době a na ledě hostí jich zvládl už 23. Tento faktor bych se tedy nebál vyškrtnout. Ani pro sedmý zápas play off už bych ho neviděl tak kriticky. Na druhou stranu vykládejte to Boston Bruins, kteří v sedmém finále Stanley Cupu 2019 na ledě St.Louis Blues prohráli poslední zápas ročníku jasně 1:4...
Co vidím jako mnohem důležitější v posledních letech, jsou přesilové hry. Fauluje se méně, početní výhody se využívají více. Co myslíte vy?
Langr:Budu muset souhlasit. Hledat univerzální recept pro všechny je těžké a domácí hřiště taky nemusí být výhodou. Lépe řečeno pro někoho ano, pro někoho ne. Pamatuju si třeba na tažení Nashville Predators až do série o Stanley Cup v roce 2017 - tehdy byla Bridgestone Arena pro překvapivého finalistu těžko zničitelnou tvrzí, kterou rozbořili až Pittsburgh Penguins. A podívejte se letos na Philadelphia Flyers či Boston Bruins, jak doma válejí. A pak máte spoustu kvalitních celků, které raději loupí body venku.

Kdybychom ale přece jen měli najít společného jmenovatele úspěchu, bylo by asi nejlepší se podívat na ty týmy, které v posledních letech hrály více let po sobě nahoře v základní části či vyhráli Stanley Cup. Co mají společného Washington Capitals, Pittsburgh, Tampa Bay Lightning či Boston Bruins?
Já bych řekl, že vedle solidních brankářů, skvěle rozehrávajících beků a kvalitních přesilovek hlavně vynikající centry - a to vždy minimálně dva. O Sidney Crosbym s Jevgenijem Malkinem netřeba diskutovat, v Tampě je dvojice pivotů Steven Stamkos, Brayden Point (a mimochodem už vidíme, co s týmem dělá nynější absence prvního z nich). U Bostonu se pak hodně mluví o první lajně, ale podobně důležité je podle mého i to, že za Patricem Bergeronem hraje jeden z nejlepších centrů druhých formací v NHL David Krejčí. A ve Washingtonu všichni vidí Alexe Ovečkina, ale i tam tvoří hru osa centrů Nicklas Bäckström - Jevgenij Kuzněcov.
Právě síla uprostřed útoku podle mého odlišuje dlouhodobě silné týmy od těch 'jen' lehce nadprůměrných. Křídla létají v dnešní mladé lize všude podobnou rychlostí, ale centři jsou ústředním počítačem, který řídí hru.
Hron: Ano, ano, ano a ještě jednou ano. Se vším, co uvádíte, musím pochopitelně souhlasit. A přece je nutné dodat, že někdy to dopadne jakoby pravidlům navzdory. Z čehož plyne - žádný zaručený recept neexistuje.
Třeba ta pravda o nezbytnosti skvělého brankáře. Jistě, s vyloženým poušťákem nemáte šanci. Ale aby to byl pokaždé přímo mág? S tím na mě nechodťe.
Kupříkladu Chris Osgood vyhrál roku 1998 s Detroitem Stanley Cup, aniž by měl nějakou mimořádnou formu. Red Wings prostě byli takovou mašinou, že by s nimi měla na Pohár nárok i švédská bedna (jasně, trochu přeháním...).

Stejně jako Antti Niemi a jeho triumf s Chicagem roku 2010. Fakt si myslíte, že bez něj by to tenkrát Blackhawks nezvládli? Taky to nebyl žádný nadpřirozený čaroděj...
Opakuju - nechci tím vyvracet tezi, že brankář je základ úspěchu. Jen chci poukázat, že někdy - za docela specifických okolností - to jde i jinak.
A stejné to může byt asi i s těmi centry nebo domácím prostředím. Naštěstí. I v tom je pro mě kouzlo hokeje - nedá se spočítat jak Pythagorova věta, může to v něm dopadnout i naprosto nečekaně.
Tomaides: Brankářské téma je to, co se možná v posledních letech trochu měnilo. Dříve tu byli Patrick Roy, Ed Belfour, Martin Brodeur, Dominik Hašek… Elita, muži, kteří neochvějně vedli své týmy. Ale je jiná doba. Najednou stačí 'jen' Jordan Binnington. To je myšleno bez urážky, nicméně kdo byl Binnington v lednu 2019?

Chytat o Stanley Cup není jen o tom, co předvádíte na ledě. Je to o psychice, tlaku, zkušenostech. Brankář St. Louis to zvládl na výbornou a mýtus o zkušeném brankáři je tak podle mě nadobro pryč.
Stejně tak jsem si myslel, že tým musí mít rozeného bodového tahouna. Přesně, jak říkáš ty, Michale. Ať už to je Crosby, Malkin nebo třeba Stamkos. A Blues pro mě takového hráče neměli. Tedy zezačátku. Pak vyrostl z Ryana O'Reillyho, následného vítěze Conn Smythe Trophy…
Langr:K Binningtonovi bych doplnil ještě podobný případ: Kdo byl v roce 2015 Matt Murray? Podobně jako Binningtona ho před startem vítězné sezony znal málokdo. A mladý brankář přesto hned na jaře výrazně pomohl Penguins k prvnímu a za rok ke druhému Stanley Cupu v řadě. Přitom dnes to není žádná extra hvězda. Ano, velmi dobrý gólman, ale takových je v lize deset, dvanáct…
Souhlasím, že ještě na přelomu století jste v brance potřebovali osvědčené jméno: Hašek, Roy, Brodeur. Jiné týmy než ty s nejlepšími gólmany tehdy tituly nevyhrávaly (ať se Lukáš nezlobí, ale Osgood byl prostě jen výjimka potvrzující pravidlo). Dnes už můžete vyhrát i s dlouhodobě průměrným brankářem, který chytí super formu.
I proto bych si stál za svým, že mít dva špičkové centry je dnes skoro důležitější než mít špičkového gólmana. Ale souhlasím s vámi, že univerzální recept sotva existuje.
A právě v tom je kus krásy dnešního hokeje. Odkud přijde nový šampion? Po silnici, z louky, nebo od lesa? To nelze říct, kandidátů je spousta: Boston, Tampa Bay, Washington, Pittsburgh, St. Louis, Colorado, Dallas, Vegas... A vždy jde o trochu jinak poskládané mužstvo.
I proto se na letošní play off už teď moc těším.