McDavid objevuje radosti i strasti play off

Ze tří zápasů si zatím vylepšil konto o dva body. Pro většinu hokejistů by to v semifinále Západní konference znělo jako parádní bilance - vždyť v play off se každý gól i asistence vyvažují málem zlatem.
Jenže Connor McDavid není většinový hokejista.

Kapitán Edmonton Oilers je i v pouhých dvaceti letech superstar celé NHL. Za výkony v základní části, kdy zakulatil svoji produktivitu na 30 gólů, 70 asistencí a 100 bodů, si vysloužil Art Ross Trophy. V průběhu série proti Anaheim Ducks navíc přišla zpráva, že bude rovněž mezi třemi finalisty v boji o Hart Trophy pro nejužitečnějšího muže ligy.
Jenže to byla dlouhodobá soutěž - a nyní je v běhu královská disciplína jménem play off. První v McDavidově kariéře.
"A také Connor se musí učit," prohlásil edmontonský kouč Todd McLellan.
Patřičnou lekcí byl především třetí souboj s Ducks. McDavid v něm předvedl takřka dokonalou individuální akci, kdy čaroval s pukem a kličkovanou mezi protivníky zakončil báječnou gólovou střelou. Jenže Edmonton prohrál 3:6 - a McDavid skončil v bilanci účasti na ledě při vstřelených a obdržených trefách se dvěma zápornými body.
Proti Ducks je na bilanci 1+1, v 1. kole play off za šest soubojů se San Jose Sharks zaznamenal dva góly a dvě asistence.

Je to moc, či málo?
Klíčové pro něj je, že Edmonton postoupil; kapitán tedy při ostře vyhlíženém návratu Oilers do play off tu hlavní povinnost splnil. A hlavně ve vyřazovacích bojích poznává, že pokud mu již v základní části soupeři příliš nedopřávali prostoru, nyní je led ještě 'menší'.
Proti Sharks si jej vzal do parády obránce Marc-Edouard Vlasic - a mnoho větších pašáků na hlídání protivníkových hvězd v celé NHL nenajdete. Proti Ducks jej pak s nemenší bedlivostí stráží Ryan Kesler, absolutní elita mezi defenzivními forvardy. Série za stavu 2:1 pro Oilers pokračuje v noci na čtvrtek v Edmontonu v hale Rogers Place (4:00 SELČ).
Pro McDavida je nejpodstatnější, aby dokázal najít balanc mezi svými nesporně mimořádnými ofenzivními schopnostmi, ale zároveň potlačil ego a raději obětoval osobní statistiky, než aby případnou snahou bodovat za každou cenu vystavil tým rizikům protiútoků po nějaké chybě.
"Z mého pohledu hraje úplně v pohodě. Necítím z něj žádnou frustraci," říká o svém parťákovi z útoku Oilers Pat Maroon. "Dal opravdu parádní, neskutečný gól. Předvedl další dobré akce. Posledních několik zápasů mu to jde."
Tohle vše je svým způsobem daň za výjimečnost. Od McDavida se prostě čeká to nejlepší - i nadprůměr může pro některé být málo. Podle statistiky listu Edmonton Journal se v základní části kapitán Oilers průměrně podílel na téměř sedmi vyložených šancích za dva zápasy - 3,41 na utkání; v play off toto číslo kleslo na 1,56 za zápas.
Přitom ne vždy platí, že to ve vyřazovacích bojích jde hůř. Elitní spoluhráč z útoku Edmontonu Leon Draisaitl je ve zmíněné statistice na téměř identických hodnotách (2,38 v základní části a 2,33 v play off) i nyní.

"Ale Connor se v základní části naučil opravdu dobře jednu věc: že jsme schopní vyhrávat některé zápasy i bez jeho ofenzivních příspěvků," říká kouč McLellan. "Že když poctivě forčekuje a plní si své defenzivní povinnosti, může kolikrát skončit třeba i s více šancemi."
Play off je prostě test nad všechny ostatní. Nehledí se v něm ani na ta největší jména, jak poznal třeba kapitán Pittsburgh Penguins Sidney Crosby, když schytal od beka Washington Capitals Matta Niskanena drsný krosček do hlavy a odstoupil ze 3. duelu série. Tohle je hokej na krev. Nemilosrdný - a o to poutavější.
Tomu všemu se McDavid učí, poznává neobjevené radosti i strasti. Zvyká si na novinky: třeba na tu, že mu po pondělním programu v produktivitě patřilo dělené 22. místo.
Většina hokejistů by byla spokojená, on nikoli. Chce víc, pokud možno nejvíc. Vítěz Art Ross Trophy má však ještě v rukávu jistě pěkných pár triků.