Zvykám si na velký svět, píše Slafkovský

Jednička letošního draftu, senzace z Košic. Juraj Slafkovský patří od svého vstupu do ligy k nejsledovanějším hokejistům nejen u Montreal Canadiens, ale v celé NHL. O své zážitky se bude každý měsíc dělit se čtenáři NHL.com/cs v exkluzivním blogu. Na úvod hodnotí svůj první měsíc v Kanadě včetně života v náhradní rodině.

Mám za sebou první měsíc v NHL a je to pro mě pořád především učební proces. Přece jen je to pro mě teprve první měsíc ve velkém světě, ve velkém hokeji.
Pořád si ještě na všechno zvykám.
Snažím se soustředit na své věci a hlavně si to všechno užívat. Užívat si ten proces, protože je dobré cítit, že se každým dnem zlepšujete. Bylo tam už i nějaké zranění, ale to k hokeji patří, snažím se to všechno brát pozitivně a užívat si to.

Hlavní je, že cítím, jak se postupně zlepšuju. Všechny ty detaily, které musím dělat líp, ty drobné věci ve hře... Myslím, že je to lepší a lepší. Samozřejmě je jasné, že je přede mnou pořád ještě spousta práce. Musím častěji střílet, rychleji reagovat v různých situacích, protože hokej je tady opravdu rychlý. Ale věřím, že to všechno je hlavně otázka času.
V pondělí jsem se tady potkal s mládežnickým týmem z východního Slovenska. Většina kluků z něj je z Košic a okolí, je pěkné, že se dostali sem do Montrealu a že jsme se potkali. Ptali se mě na nějaké věci, ale nic zvláštního v tom nebylo. Chtěli vědět, jaký flex používám a takové věci. A co jsem jim poradil? Aby hlavně nepolevovali a tvrdě makali.
Jsem rád, že se na moje zápasy přiletěl podívat táta, tenhle týden přiletí i mamka. Jinak si samozřejmě voláme, nejde to úplně každý den, ale třeba obden si zavoláme s mámou, tátou a se sestrou. Sledují mě, je fajn, že jsme v kontaktu.

Postupně si taky zvykám na život tady v Montrealu. Volný čas většinou trávím s kluky z týmu. Chodíme si někam posedět, zajdeme na dobré jídlo, prošli jsme si nějaké obchody. Byl jsem zase v té italské restauraci, ve které jsem byl už před draftem.
Jinak už nebydlím na hotelu, ale v náhradní kanadské rodině. Nastěhoval jsem se tam dva dny před naším čtyřzápasovým tripem, takže jsem tam zatím strávil sotva tři dny. Ale je to skvělá rodina, pěkný dům, víc toho nepotřebuju. Mají tři děti, ale všechny jsou pryč, studují na univerzitě. Takže jsem tam vlastně sám.
Protože jsem už dřív jako junior žil ve Finsku, myslím, že se o sebe dovedu docela obstojně postarat. Dokázal bych si i uvařit, ale náhradní rodiče mi většinou vaří sami. Snažím se trochu pomáhat, když jsem doma, ale zatím jsem tam moc času nestrávil, takže oni toho pro mě dělají mnohem víc.