Město, kde se daří Čechům a kde je Hertl nepřítelem

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech jsme vám po celý měsíc přinášeli i seriál Genius loci, který nabídl netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto jsme vám mohli zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Poslední díl se věnuje Winnipeg Jets.

Tomáš Hertl ho v žertovném videu označil za nejhorší město NHL, ve kterém je temno a chladno a nefunguje tam ani internet. "Je tam zima a tma. Nemám to tam rád. Navíc internet je tam trochu diskutabilní. Nevím, jestli už tam objevili Wi-Fi," prohlásil v novoročním šotu ironicky český útočník San Jose Sharks.
Později svá slova mírnil, šlo o nadsázku. Ale pravdou je, Winnipeg je jednou z nejodlehlejších destinací v lize. Leží uprostřed Kanady, jakoby v zemi nikoho.
Provincie Manitoba o velikosti Francie má jen 1,3 milionu obyvatel a z toho téměř 800 tisíc jich žije v jejím hlavním městě. Okolo jen nekonečná pole a prérie. Všude je to daleko: jak do zalidněného jižního Ontaria a Quebeku, tak na západní pobřeží do Vancouveru. Nejbližší klub NHL - Minnesota Wild - je odtud sedm hodin jízdy autem; Calgary leží 1300 kilometrů na západ a Toronto přes dva tisíce kilometrů na jihovýchod.
Přesto, nebo právě proto v tomhle městě zažijete dost možná nejlepší atmosféru v celé NHL. Ve Winnipegu nejsou zdaleka takové možnosti zábavy jako v Torontu nebo v Montrealu a hokej je tu absolutní jedničkou. Fanoušci jsou za NHL vděční, čekali na ni dlouhých 15 let od doby, kdy se původní klub Jets přestěhoval do Arizony a stali se z něj Phoenix Coyotes.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Když se pak v roce 2011 Atlanta Thrashers stěhovali opačným směrem - z jihu USA do Kanady - vyvolali ve Winnipegu hokejovou horečku, která trvá dodnes.
Ve chvíli, kdy se spustil prodej sezonních vstupenek pro veřejnost, trvalo vyprodat všech 13 tisíc permanentek pouhých 17 minut! A dalších osm tisíc žadatelů se stalo náhradníky. Průměrná cena lístků na první domácí zápas nových Jets proti Montreal Canadiens (9. října 2011) se na oficiální burze Stubhub vyšplhala na 1711 dolarů.
Vděčným fanouškům jako kdyby vůbec nevadilo, že Jets první tři sezony po stěhování z Atlanty patřili k nejslabším celkům Západní konference a neprobojovali se do play off. Když do něj v roce 2015 konečně postoupili, město bylo vzhůru nohama a NHL uviděla nejbělejší 'whiteout', jaký se mohl konat. Pohled na to, jak všichni diváci přišli v bílém a nad hlavami ještě točí bílými ručníky, opravdu stál za to. Stejně jako ohromný rachot, který provázel oba domácí zápasy s Anaheim Ducks... I přesto, že soupeř vyprovodil Jets 4:0 na zápasy.
Co se dělo, když tým o tři roky nato postoupil tým do konferenčního finále, asi netřeba zdůrazňovat.
"Publikum bylo fantastické a my jsme byli z té energie nabití od samého začátku," vyprávěl během západního finále proti Vegas Golden Knights (ti nakonec vyhráli sérii 4:2) útočník Mathieu Perreault. "Těžko se to vysvětluje. Je to něco, co cítíte uvnitř. Mít za sebou takové diváky vám dává ten extra krok navíc."

I proto mívají Jets obvykle mnohem lepší výsledky doma než na tripech. Co však musí nestranný pozorovatel na zdejších příznivcích ocenit, není to, jak mužstvo podporují, když se daří, ale jak za ním stojí i ve slabších obdobích.
"Naši fanoušci jsou ohromní. Podporují nás nejen teď v tučných časech, ale podporovali nás vždycky i v těch hubených. Tak snad jim dáme důvod k tomu, aby se mohli radovat a fandit dál," řekl centr Mark Scheifele, který je hvězdou nynějšího velmi nadějného mladého celku.
Pravda, Bell MTS Place je s kapacitou 15.321 míst jednou z nejmenších hal v NHL, takže není tak těžké ji vyprodat jako obří arény třeba v Chicagu či v Tampě. Co se hlučnosti týče, to však rozhodně není znát, spíš naopak.
Navíc se jedná o docela povedenou stavbu. Stadion otevřený v roce 2004 má prosklenou fasádu i majestátně se tyčící 'pilíř' na jejím rohu, s jinou halou NHL si ji rozhodně nespletete. Vevnitř je prosvícený ledově modrými a bílými barvami, ze kterých až mrazí. Ostatně, většinu sezony mrazí i venku; jedná se o nejchladnější destinaci NHL, kde průměrné lednové teploty oscilují mezi -11 a -21 stupni Celsia.
"Je tu opravdu velká zima. Nejlepší je zalézt v garáži do auta a vylézt z něj až v hale," popisoval brankář Ondřej Pavelec, jenž s týmem zažil stěhování z příjemného podnebí Atlanty.

Obyvatelé však zmrzlí rozhodně nejsou. Dávají hlasitě znát, že na své město jsou patřičně hrdí. Tím víc, čím lépe hrají jejich hokejisté. Připomínají, že slovo Winnipeg obsahuje slabiku win, tedy výhra. To ostatně vzkázali i Hertlovi, když jeho Sharks po natočení zmiňovaného videa prohráli v Bell MTS Place 1:4.
"Obecně rozšířené mylné vnímání našeho města je jedna z výzev, které jako tým musíme čelit. A také jeden z důvodů, proč říkáme, že je pro nás důležité ukázat našim hráčům, jak skvělý klub tu máme," okomentoval břitká slova českého útočníka mluvčí Jets Scott Brown.
Zajímavé také je, že zatímco Hertl tu byl svého času nepřítelem číslo 1, jiným českým hráčům to na zdejším ledě obvykle lepilo.
"Mně se vždycky daří proti Winnipegu, takže tam to mám rád. Sedí mi, že jsou fanoušci vtažení do hry. Je jedno, koho podporují, ale mám rád, když je tam bouřlivé prostředí. A to ve Winnipegu určitě je jedno z nejlepších v NHL. Zima mi ani nevadí, zabalím se do peřin a jsem v pohodě," říkal NHL.com/cs útočník Lukáš Sedlák během minulé sezony, v níž hrál za Columbus Blue Jackets.
"Ve Winnipegu se mi docela bodově daří, takže to je moje nejoblíbenější hala v NHL," uvedl zase útočník Chicago Blackhawks David Kämpf.
Jets (včetně těch původních z let 1979-1996) jsou jediným kanadským klubem současné NHL, který ještě nikdy nehrál finále Stanley Cupu. Přesto je ve městě milují a stojí za nimi v tučných i hubených letech. To je určitě obdivuhodný prvek, který z Winnipegu dělá sympatické město.
I když je tu v lednu 'zima a tma'.