Mezi top centry dějin i dva rodáci ze Slovenska

Po sérii žebříčků nejlepších hráčů dneška na jednotlivých pozicích je načase podívat se na nejlepší hokejisty NHL všech dob. Jako první jsme se zaměřili na mistry na klíčovém postu v poli - střední útočníky.

Pozice centra byla v hokeji vždy stěžejní a tím spíš to platí pro NHL, kde měl střední útočník vedle ofenzivy a tvorby hry na starosti také bránění. Bez kvalitního pivota se vyhrávat nedá a není náhoda, že ty nejlepší týmy v historii mívaly také ty nejlepší centry.
Do našeho žebříčku top 10 vzniklého hlasováním redaktorů a editorů NHL.com/cs se vešli i dva hokejisté narození na Slovensku: Stan Mikita a Peter Šťastný.
1. Wayne Gretzky (v NHL 1979-1999) 59 bodů
Edmonton Oilers, Los Angeles Kings, St. Louis Blues, New York Rangers
Jasná volba. Držitel 61 ligových rekordů, z nichž jich víc než polovinu nejspíš nikdy nikdo nepřekoná. Tím hlavním je kosmický počet 2857 bodů za 894 gólů a 1963 asistencí ve 1487 zápasech. Mezi lety 1984 a 1988 dovedl Oilers ke čtyřem Stanley Cupům v pěti sezonách. Po největším přestupu historie pak v roce 1993 dotáhl do finále i Los Angeles. Ve 208 zápasech play off nasbíral 382 bodů. Geniální nahrávač s největším přehledem a citem pro hru, jaký kdy kdo měl, získal devětkrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu sezony, dvakrát Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off a desetkrát vyhrál Art Ross Trophy pro vítěze bodování NHL.

2. Mario Lemieux (1984-2006) 51 bodů
Pittsburgh Penguins
Jsou fanoušci, kteří tvrdí, že Lemieux byl ještě lepším hráčem než Gretzky. Určitě na to měl. Jenže k tomu, aby to skutečně dokázal, mu chyběly dvě důležité věci - zdraví a čas. Lemieuxe trápily vleklé zdravotní problémy, kvůli kterým odehrál v NHL jen 915 zápasů, v nichž nasbíral 1723 bodů (průměr 1,88 proti Gretzkyho 1,92 bodu na zápas). Ve 107 zápasech play off si pak připsal 172 bodů. Kluk z frankofonního Montrealu byl zachráncem Penguins poprvé jako hráč, podruhé jako majitel. Na přelomu 80. a 90. let vytáhl Pittsburgh z pozice podprůměrného celku ke dvojnásobnému vítězství ve Stanley Cupu (1990, 1991). Skvělý bruslař a nahrávač s velkým dosahem paží a senzačníma rukama šestkrát vyhrál Art Ross Trophy, třikrát Hart Trophy a dvakrát Conn Smythe Trophy.

3. Mark Messier (1979-2004) 39 bodů
Edmonton Oilers, New York Rangers, Vancouver Canucks
Gretzkyho souputník z Edmontonu a New Yorku vydržel v NHL 25 sezon a proslul jako velký lídr. Odehrál 1756 utkání a nasbíral 1887 bodů, což je třetí nejvyšší počet v historii a druhý mezi centry. Ve 236 zápasech play off pak má na kontě 295 bodů. V roce 1984 vyhrál Conn Smythe Trophy, s Edmontonem má dokonce pět Stanley Cupů (kromě čtyř s Gretzkym ještě ten v roce 1990) a v roce 1994 dovedl Rangers k prvnímu titulu za 54 let, když vstřelil vítězný gól v sedmém finále. Dvakrát získal Hart Trophy, což je v konkurenci Gretzkyho a Lemieuxe velký úspěch.

4. Jean Beliveau (1950-1971) 31 bodů
Montreal Canadiens
S 1219 body je v historické produktivitě centrů až na 24. místě, ale mohl se pochlubit bilancí, kterou by si s ním většina z nich za své body vyměnila: s Montrealem vyhrál 10 Stanley Cupů a dalších sedm jich přidal jako funkcionář. Ve své době končil jako nejproduktivnější hráč historie. Byl tak populární, že se mohl stát Generálním guvernérem Kanady, v roce 1994 však funkci hlavy státu a zástupce britské královny Alžběty II. z rodinných důvodů odmítl. Dvakrát získal Hart Trophy, jednou Art Ross Trophy a jednou Conn Smythe Trophy. Velký lídr a gentleman měl obrovský respekt i u soupeřů. Beliveau zemřel 2. prosince 2014 ve věku 83 let.
Více k tématu: [Top 10: centrům vládne edmontonský McDavid]
5. Steve Yzerman (1983-2006) 29 bodů
Detroit Red Wings
Stejně jako Lemieux a Beliveau proslul i 'Stevie Y' věrností jednomu klubu. Kariéru spojil s Detroitem, kde v 90. letech jako lídr vybudoval velmoc a získal tři Stanley Cupy (1997, 1998 a 2002). Gentleman na ledě stejně dobře bránil jako útočil, v 1514 zápasech NHL nasbíral 1755 bodů. V roce 1998 dostal Conn Smythe Trophy. Zajímavé je, že stejně jako Lemieux si na startu velké kariéry zahrál za Kanadu na mistrovství světa IIHF v Praze v roce 1985.

6. Joe Sakic (1988-2009) 26 bodů
Quebec Nordiques, Colorado Avalanche
I Sakic zůstal věrný jednomu klubu, ten se však během jeho kariéry přestěhoval a změnil název, barvy i logo. Hned poté získal v roce 1996 první Stanley Cup, o pět let později dovedl syn chorvatských přistěhovalců Avalanche i ke druhému titulu. Za jeho kapitánství se Colorado stalo vedle Detroitu a New Jersey Devils dlouhodobě nejsilnějším celkem NHL. Ve 1378 utkáních nasbíral tichý tahoun se skvělou střelou zápěstím 1641 bodů ve 1378 zápasech. Sakic je členem Triple Gold Clubu za výhru ve Stanley Cupu, na olympiádě (2002) a na MS IIHF (1994).
7. Phil Esposito (1963-1981) 20 bodů
Chicago Blackhawks, Boston Bruins, New York Rangers
Prošel třemi kluby 'Original Six', ale nejvíc zářil v Bostonu, kde získal v letech 1968-1974 pětkrát Art Ross Trophy a dvakrát Hart Trophy a v letech 1970 a 1972 dovedl tým ke Stanley Cupu. Ve 1282 zápasech nastřádal 1590 bodů, v roce 1960 se stal prvním hráčem historie, jenž v jedné sezoně překonal stobodovou hranici. Byl obrovskou hrozbou v přesilovkách - s 249 přesilovkovými góly je rekordmanem mezi centry.
[Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru @NHLcz]
8. Stan Mikita (1958-1980) 14 bodů
Chicago Blackhawks
Syn slovenských rodičů, který se do Kanady přestěhoval v osmi letech, se stal na víc než 20 let duší hokejového Chicaga. V roce 1961 mu pomohl ke Stanley Cupu, čtyřikrát vyhrál Art Ross Trophy a dvakrát Hart Trophy. Ve 1394 zápasech nasbíral 1467 bodů a kariéru končil jako třetí nejproduktivnější hokejista tehdejší historie za Gordie Howem a Espositem. Z rváče se přeměnil v gentlemana, jehož počet trestných minut klesl ze 154 v ročníku 1964-65 na pouhých 20 v sezoně 1979-80.

9. Sidney Crosby (2005-dosud) 11 bodů
Pittsburgh Penguins
Jediný aktivní hokejista v naší top 10 má potenciál se v dalších letech posouvat až do elitní pětky. Ve 30 letech má minimálně třetinu kariéry stále ještě před sebou a za sebou už má tři Stanley Cupy (2009, 2016, 2017), k nimž dovedl Penguins jako kapitán (což je víc než Lemieux), dvě Hart Trophy, tři Ted Lindsay Award, dvě Art Ross Trophy, dvě Maurice Richard Trophy pro krále střelců a dvě Conn Smythe Trophy. Vyhrál všechno, co se dalo: World Cup, dvakrát olympijské zlato i mistrovství světa IIHF, takže je členem Triple Gold Clubu. V historickém bodování je s 1116 zápisy až 61. (mezi centry 35.), ale každým rokem se posouvá o zhruba pět šest míst dopředu - a s průměrem 1,29 bodu na zápas je čtvrtým nejlepším centrem historie.

10. Peter Šťastný (1980-1995) 11 bodů
Quebec Nordiques, New Jersey Devils, St. Louis Blues
Další slovenský rodák odehrál v NHL jen 15 let poté, co do svobodného světa emigroval z komunistického Československa. Na kontě tak má 'pouze' 977 zápasů, v nichž však nasbíral 1239 bodů. V 80. letech překonal po boku bratří Antona a Marián sedmkrát z deseti sezon stobodovou hranici a v celé dekádě byl druhým nejproduktivnějším hráčem hned po Gretzkym. Přitom hrál v tehdy průměrných týmech. V bodování ligy je před ním mnoho dalších hvězd, ale Šťastný byl ve své době dominantním hráčem, a proto se vešel do naší první desítky.
-------------------------
Těsně pod čarou: Ron Francis, Marcel Dionne, Eric Lindros, Peter Forsberg...