Predators se vyplácí sázka na ofenzivu

Nashville Predators byli dlouhá léta týmem, který stavěl především na dobré defenzivě, ale v ofenzivní činnosti byl slabší než většina velkých konkurentů z Centrální divize. V letošním play off však zničil Chicago Blackhawks nejen dobrou obranou stojící na skvělých výkonech brankáře Pekky Rinneho, ale také ohromným elánem, pohybem a kvalitním útokem.

Ve čtyřech utkáních prvního kola dal 13 gólů a dostal jen tři. Představuje svěží sílu, s níž se musí počítat.
"Nezáleží na tom, jestli vedeme, nebo ne. Snažíme se útočit a vstřelit další a další góly," popisuje ofenzivní naladění švýcarský obránce Roman Josi, který výtečně brání, ale díky skvělému bruslení a přehledu dovede velmi efektivně podpořit i hru dopředu.
Proces orientace na ofenzivu započal už s odchodem trenéra Barryho Trotze, vyhlášeného obranářského kouče, jenž v létě 2014 zamířil zpevňovat defenzivu k Washington Capitals a kterého v Nashvillu nahradil Peter Laviolette. Pokračoval v lednu 2016, kdy vedení přivedlo do Nashvillu z Columbus Blue Jackets skvělého centra Ryana Johansena za zadáka Setha Jonese. A následně i loni v létě odchodem obránce Shea Webera do Montreal Canadiens za sice vzadu méně spolehlivého, ale ofenzivněji laděného beka P.K. Subbana. K tomu dorostly ve hvězdy mladí forvardi ze Švédska Filip Forsberg a Viktor Arvidsson a na jejich výkony se nabalili i další talentovaní útočníci.

Výsledkem toho všeho bylo 240 vstřelených branek v letošní základní části - nejvíc od roku 2007. V prvním kole play off pak Predators svou dravostí, energií, pohybem a sebevědomím zcela nečekaně zničili jednoho z největších favoritů na Stanley Cup 4:0 na zápasy. Lajna s Johansenem, Forsbergem a Arvidssonem k tomu přispěla 15 body.
"Nejde o to slepě riskovat. Do útoku se musí chytře, zejména pokud se do něj vydáváme my obránci. Ale když je tam příležitost, trenéři po nás vždycky chtějí, abychom najížděli dopředu a podpořili ofenzivu," vypráví Josi.
To, co v předešlých letech bývalo velkou zbraní Chicaga - rychlý přechod dopředu s pomocí mobilních beků typu Duncana Keitha - proti němu úspěšně použil Nashville. Rivala zaskočil bleskovými brejky s aktivním zapojením beků. I obrovskou motivací a hladem, který jako kdyby hvězdám Blackhawks ověnčeným úspěchy chyběl.
Otázka ovšem je, zda se dravec v prvním kole nenasytil a zda s podobnou silou a energií nastoupí i do druhého kola, v němž ho bude čekat vítěz souboje Minnesota Wild - St. Louis Blues (před sobotním utkáním vedli Blues 3:1 na zápasy).
"Určitě si na nás teď dají dobrý pozor," má jasno Johansen. "Kdybych byl já v kabině soupeře a viděl tohle, udělalo by to na mě velký dojem. Ale my jsme teď hodně sebevědomí a věřím, že ještě uděláme díru do světa."

Už loni se to Predators málem povedlo. V prvním kole v roli níže nasazeného týmu vyřadili Anaheim Ducks v sedmi zápasech. Ve druhém pak rovněž v sedmi podlehli San Jose Sharks, pozdějším finalistům Stanley Cupu. Je možné, že náročné zápasy ve velkém počtu spojené s dalekým cestováním do Kalifornie je unavily tak, že v klíčovém duelu chyběly síly.
Letos však cestovali jen do Chicaga, které je pro Nashville v porovnání se západním pobřežím USA 'za rohem'. Stejně jako St. Louis nebo Minnesota. A místo sedmi mají v nohách jen čtyři utkání, což bude určitě méně než jejich soupeř ve druhém kole.
O to reálnější by pro rozjetý tým mohla být možnost ulovit i dalšího favorita - i když je otázka, zda vlastně favoritem nebudou samotní Predators.
"Teď si to užíváme, jsem hrozně šťastný za kluky i za naše fanoušky," říká kapitán Mike Fisher. "Všichni makají naplno a dobře dělají svou práci. Máme sílu a věříme si. Možná jsme překvapili spoustu lidí, ale určitě ne sami sebe."