Faksa se zatím hvězdou nestal, to o té dřině ale naplňuje bezezbytku už nějakou dobu. Jednou věcí je jeho statistika dvanácti gólů a jedenácti asistencí, druhou fantastická bilance v plus minus; průběžných +17 je druhým nejlepším počinem v týmu, hned za Lindellem (+18).
Pokud tahle tabulka bývá označována za tu, která nejvíc vypovídá o skutečné užitečnosti hokejisty pro své mužstvo, Faksův výsledek značící nesmírnou platnost nepřekvapuje. V životě se už totiž mnohokrát přesvědčil, že když něco chce, musí pro to hodně udělat.
Už když mu bylo jedenáct, vyslyšel volání svého hokejového snu a přijal nabídku Třince, aby se přestěhoval do města oceláren. Už v tak útlém věku si musel zvyknout na samotu, na život bez maminky, osamostatnit se. Začátky sice tenkrát probrečel, nakonec ho ale tahle zkušenost posunula dál.
Stejné to pak bylo i v případě dalšího odvážného kroku: Jakmile uzrál nápad odejít v sedmnácti do zámoří.
"S agentem jsme se domluvili, že by bylo dobré za oceán odejít už rok před draftem. Abych se naučil řeč, zvykl si na jiný styl hokeje. A byl to správný krok," vyprávěl nedávno pro MF DNES.
Urostlý pracant zvládl i tenhle přechod, byla to pro něj nejlepší možná příprava na vstup mezi elitu. V Dallasu o jeho přednostech už dávno vědí: osvědčuje tam velmi vzácnou kombinaci hřmotné postavy a cizelérských rukou, které předvedl třeba při dvou velejemných gólových tečích.
A že se kolt slezského pistolníka z Opavy občas zasekne? To se stává i jiným esům. S takovým přístupem bylo jasné, že Faksova zbraň nebude mlčet na dlouho.