McDavid je jako had, popisuje kolegu Draisaitl

Redakce NHL.com/cs vyzpovídala některé z největších jmen v NHL, aby zjistila, jak se dívají na širokou škálu témat. Tentokrát je na řadě Leon Draisaitl z Edmonton Oilers.

On sám má být vedle Connora McDavida hlavním tahounem Edmontonu, kterému se díky vlně vysoko draftovaných hráčů předpovídala velká budoucnost. Zatímco však kapitán McDavid znovu vyhrál Art Ross Trophy díky 108 bodům a dvaadvacetiletý Leon Draisaitl znovu pokořil hranici 70 bodů, Oilers se vůbec nedostali do play off.
Pro příští sezonu tak má německý útočník s českými kořeny (jeho otec, někdejší německý reprezentant a kouč Peter Draisaitl pochází ze Slezska) jasný cíl: týmový úspěch, jenž je vždy nadřazený tomu individuálnímu - tedy přinejmenším návrat do elitní osmičky Západní konference.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Viděno s odstupem času: co se stalo v minulé sezoně?
"Myslím, že nám hlavně utekl začátek. Nevstoupili jsme do základní části tak, jak jsme čekali. A pak, když jsme deset zápasů nevyhráli, všichni začali malinko panikařit. Z předešlého roku jsme si zvykli vítězit, myslím, že jsme vyhráli 13 ze 14 posledních zápasů - a najednou to nešlo, takže všichni začali trochu plašit a chybělo nám sebevědomí. Netáhli jsme za jeden provaz. Myslím, že tohle byly hlavní důvody. Ale je třeba se z toho poučit a doufám, že letos se vrátíme zpátky nahoru."
Po jedné úspěšné a jedné neúspěšné sezoně se zdá, že je mužstvo na rozcestí. Berete příští ročník jako velkou příležitost?
"Je to tak. Jednu sezonu se dařilo všechno, na co jsme sáhli: neměli jsme žádná zranění, všechno nám tam padalo, soupeře jsme přehrávali. Věřili jsme si. A ten další rok se najednou všechno otočilo. Tohle ke sportu patří; pro nás je důležité si z toho vzít ponaučení a dobře se připravit na další sezonu."
Více k tématu: [Snaha o odpustek. Se spokojeným McDavidem]
Dá se říct, že jste zjistili, že nemáte nic zaručené?
"Jasně, tohle byl typický příklad. Všichni už nás viděli snad ve finále Stanley Cupu, tipovali nás na jednoho z favoritů. A vidíte, jak to dopadlo. Ukazuje nám to, že nic není zadarmo, ukazuje nám to, co obnáší každý rok potvrzovat velkou kvalitu. Je to těžké, ale dobré týmy to dovedou. A my chceme být dobrým týmem."
Vážíte si po téhle zkušenosti víc těch špičkových mužstev, která postupují do play off každý rok?
"Stoprocentně. Co dokáže Pittsburgh, Washington nebo Nashville... Vždycky se dostanou do Stanley Cupu a většinou v něm projdou daleko. To je strašně těžké. Já jsem zatím hrál jedno play off, ve kterém jsme to dotáhli do sedmého zápasu druhého kola, takže už mám nějakou menší zkušenost s tím, jak je to náročné. Je to strašně těžké a člověk si uvědomí, jak dobré musí být ty týmy, které jsou každý rok nahoře. A taky, že se chce dostat mezi ně."
V čem je ten rozdíl mezi celky, které to dokážou, a které ne?
"Myslím, že prostě dělají všechno správně. Lídři ukazují cestu, další hráči se podřídí a následují je. Jsou tam osobnosti, které vedou svým příkladem. Třetí, čtvrté lajny se pak nechají strhnout a všechno šlape jako mašina. Jede a jede, nikdy se nezastaví. Tohle je asi ten největší rozdíl mezi mančafty, které hrají pravidelně play off, a těmi ostatními."
Vy osobně jste zatím během kariéry dokázal také podávat pravidelné výkony. Co za tím stojí, že nemáte ve hře žádné velké výkyvy?
"Myslím, že hlavně všechna ta práce, kterou do toho dáváte. Letní příprava. Možná si fanoušci myslí, že si celé léto jen tak cestujeme, zaletíme si k moři, na rozhovory do Stockholmu, odpočíváme... Ale tak to není. Celé léto je pro nás tvrdá dřina. Každý den makáme v posilovně, skoro každý den na ledě pijujeme drobné detaily, což není zase až tak zábavné. Tohle lidi obvykle nevidí. Vidí nás, jak vletíme na led a hrajeme zápasy před 18 tisíci diváky, ale nevidí tu velkou spoustu maličkostí a tvrdé práce, která je za tím. Jen lidi, kteří se v hokeji pohybují, vědí, jak důležité a taky jak těžké to je."
Více k tématu: [Edmonton řeší problém: Půjde to bez Sekery?]
Dejte nám nějaký příklad takového detailu.
"Napadají mě třeba vhazování. Pro mě jako pro centra je to důležitá věc. Je potřeba pracovat například na síle úchopu, takže musím dělat spoustu speciálních cviků s činkami jen kvůli buly. Člověk dělá hodně zákleků na jednu nohu s činkami, je potřeba správně nastavit paže, aby sílila jejich spodní část. A to všechno je jen jeden cvik, který pomáhá ve snaze vyhrát buly. V zápase pak zakleknete na koleno, dostanete sekeru přes ruku přes prsty, druhý den vás to bolí - jen proto, aby můj tým získal v téhle jedné situaci puk."
Ať už jsou to body nebo procento vyhraných buly, kladete si před sezonou osobní cíle?
"Ne, to nemám rád. Většinou jdu do sezony s tím, že budu hrát nejlíp, jak umím a pomůžu týmu v těch aspektech hry, ve kterých jsem dobrý. Ale nechci si na startu základní části říkat: Chci dát 30 gólů. Jasně, mám nějaké své mety, to má asi každý hráč. Ale není to tak, že bych si říkal: Letos dám 30 gólů a jestli ne, bude to špatný rok."

Když si odmyslíme touhu vyhrát Stanley Cup, co všechno vás motivuje každé léto takhle dřít?
"Co mě motivuje? Myslím, že fanoušci. Je skvělé hrát před plným hledištěm, ve kterém každý večer sedí 18 tisíc lidí. Každý hráč chce, aby se na něj na ledě dobře dívalo, aby něco předvedl pro lidi. Chce, aby si diváci říkali: Jo, na toho se rádi koukáme! Chce je pobavit. Tím ale neříkám, že se mi to daří, určitě vůbec nepatřím k těm, kteří zvedají lidi ze sedadel. Je spousta hokejistů, kteří tohle dovedou mnohem líp než já. Já jsem spíš typ hráče, který dokáže být platný pro tým."

Jedním z těch, kteří určitě zvedají diváky ze sedadel, je váš spoluhráč McDavid. V čem je tak výjimečný?
"To je těžké vysvětlit, někdy k tomu ani nemám slov. Nevím, jak to popsat... On je o tolik rychlejší než všichni ostatní. Lidi vědí, že je rychlý, ale až na ledě vidíte, jak strašně rychlý je doopravdy. V lize je hodně rychlých bruslařů, rychlých hráčů, ale on dělá všechno v plné rychlosti s pukem a nikdy neztratí kontrolu nad svým pohybem. Je pár hráčů, kteří dovedou bruslit rychle jako on, ale jen bez puku. S pukem na hokejce to nedokáže nikdo, nikdo nemá takovou kombinaci rychlosti a obratnosti. Dokáže měnit směr, do strany, dozadu... Pro mě je jako had. Prostě zmizí a najednou je za vámi. A vy si říkáte: Bože, jak to udělal? Je to tím, že všechno dělá v plné rychlosti. Jiní hráči musí před kličkou trochu zpomalit, on ne. Má bleskové ruce i vidění, dokáže perfektně nahrávat a má obrovský cit pro hru. Kompletní balíček. Proto je nejlepším hráčem planety.
Zníte hodně přesvědčeně...
"Tím nechci snižovat umění (Sidneyho) Crosbyho, ale myslím, že (McDavid) je s velkým náskokem nejlepší na světě."

Dovedete se vžít do toho, v jaké je pozici? Jaký tlak od dětství zažívá?
"Ale s tím je spojená taky odměna, ne? Není tak špatné být hvězdou. Navíc myslím, že on to dokáže ustát, umí to vybalancovat. Má výbornou rodinu, která ho dobře vychovala. Ví, jak zůstat skromný a co obnáší stát se skutečnou osobností."