Hossa zanechal v NHL obrovský slovenský odkaz

Pokud pomineme Kanaďana s kořeny pod Tatrami Stana Mikitu, existují jen tři muži, o nichž lze vést debatu jako o vyslancích slovenského hokeje, kteří zanechali v NHL nejvýraznější stopu.
Peter Šťastný, Zdeno Chára... A Marián Hossa.

Ten první patřil k superhvězdám 80. let, v 977 zápasech nasbíral 1239 bodů, dosud nejvíc ze všech Slováků. Ten druhý odehrál nejvíc zápasů (zatím 1423), získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy a jako kapitán dovedl Boston Bruins ke Stanley Cupu.
Ten třetí ovšem stanovil slovenský rekord v gólech (525), v počtu zápasů (205), gólů (52) i bodů (149) v play off - a Stanley Cup vyhrál hned třikrát, s Chicago Blackhawks v letech 2010, 2013 a 2015.
Další čísla už nepřidá. Hossa kvůli zdravotním problémům definitivně ukončil kariéru. Po roční absenci oznámil deníku Nový čas, že končí s hokejem. Jeho odkaz však bude jak na Slovensku, tak v NHL a především v Chicagu žít dál.
Více k tématu: [Hossa a jeho odkaz. Blackhawks chválí velikána]
Přínos tichého tahouna pro mužstvo totiž už dávno přesahoval pouhé góly a asistence. Díky defenzivním schopnostem, stabilitě, přehledu a pracovitosti patřil k nejkomplexnějším hráčům poslední dekády. Ano, Chicago mělo při taženích za třemi tituly ještě větší hvězdy: Patricka Kanea, Jonathana Toewse či Duncana Keitha. Triumf bez rodáka ze Staré Ľubovně by však tehdy byl sotva myslitelný.
"Vždycky byl na správném místě a udělal všechno, co jste po něm chtěli. Bránil, vracel se, zastával správné pozice ve vlastním pásmu. Způsob, kterým doloval puky od soupeřů, kterým si je dokázal udržet... To nám bude dál chybět," řekl kouč Blackhawks Joel Quenneville.
Právě pod jeho vedením v Chicagu prožil Hossa nejlepší část kariéry. Byť individuálně zářil víc zamlada v týmech Ottawa Senators i Atlanta Thrashers, kde byl spolu s Ilyou Kovalchukem největší ofenzivní hvězdou a kde na jaře 2007 dosáhl na sto bodů za sezonu.
Jenže v těchto klubech se zdaleka nepřiblížil týmovému úspěchu tak, jako v letech 2008 a 2009, kdy hrál finále Stanley Cupu coby člen kádrů Pittsburgh Penguins a Detroit Red Wings. A hlavně jako v následujících letech u Blackhawks.

Až ve větrném Chicagu našel Hossa svůj hokejový ráj. Přestože od roku 2012, kdy dosáhl naposledy na víc než 70 bodů (77), šla jeho produktivita téměř pravidelně dolů, po odchodu z Atlanty zároveň ani jednou neskončil v záporném plus/minus hodnocení a všech osm sezon v Chicagu uzavřel s bilancí SAT nad 50 procenty. Od roku 2005, kdy statistici sledují odebrání puků, to v NHL častěji než Hossa (748) dokázali jen Pavel Datsyuk (926) a Joe Thornton (833).
"Nejdůležitějším faktorem jeho hry byly konzistentní výkony. V každém zápase se ukázal jako obrovský profík, který hraje zodpovědně s pukem i bez něj a do každého utkání jde naplno," hodnotil trenér Blackhawks Joel Quenneville.
Z pohledu NHL je nejspíš slovenskou legendou číslo 1 Šťastný. Už kvůli svému příběhu emigranta a kvůli sestavení kompletního útoku tří bratří v Quebec Nordiques s Antonem a Mariánem. I díky své produktivitě, kterou v 80. letech překonal jen Wayne Gretzky.
Jenže Šťastný nikdy nevyhrál Stanley Cup.
Je možné, že NHL si bude jednou víc cenit i Cháry, který byl nejtvrdším střelcem ligy, pravidelně kandidoval na individuální ceny a stal se prvním kapitánem zpoza železné opony, jenž dovedl svůj tým k titulu.
Na Slovensku by však dnes z téhle trojice dost možná volili Hossu. Mají rádi jeho otce, oblíbeného kouče Františka Hossu. Vědí, jak skromným byl Marián lídrem - a jak obrovským byl dříčem. Znají jeho velké srdce.
"Nejlepší hokejista, nejlepší spoluhráč, nejlepší člověk," řekl o něm i Američan Patrick Kane.

I v zámoří je navíc jasné, že žádný Slovák ještě nevyhrál tři Stanley Cupy. A už vůbec ne jako jedna z klíčových postav.
"Hodně to pro nás znamená. Pro fanoušky i pro Trenčín, pro jeho blízké i pro Slovensko," řekl útočník Marián Gáborík v roce 2015, kdy jeho kamarád přivezl hokejový grál potřetí do Trenčína.
"Úžasná kariéra," shrnul Quenneville.
Ta kariéra je nyní nenávratně pryč. Ale vzpomínky přetrvají. A s ní i debata o tom, zda se trenčínský odchovanec s číslem 81 jednou stane členem Síně slávy v Torontu. Mimochodem, Peter Šťastný už v ní je.
"Určitě tam patří," tvrdil Gáborík o Hossovi. "Má přes tisíc bodů, tři Stanley Cupy... Myslím, že se mnou bude souhlasit mnoho lidí."