Skip to main content

Adepti na Síň slávy musejí být trpěliví

Dlouhé čekání na přijetí do Hockey Hall of Fame je už tradiční součástí ocenění

Napsal Dan Rosen @drosennhl / redaktor NHL.com

Uvedení nových jmen do Hockey Hall of Fame s sebou v roce 2016 neslo slušnou dávku trpělivosti od všech přijatých. A zároveň dalo naději těm, kteří na podobnou poctu čekají, leč se zatím nedočkali.

Přijetí Rogieho Vachona, Sergeie Makarova a Erica Lindrose o tomto víkendu je pomyslným vzkazem pro další čekatele - Marka Recchiho, Davea Andreychuka, Jeremyho Roenicka nebo Curtise Josepha - kteří mají reálné naděje.

Vachon čekal 31 let, než se na něj dostalo. Po uplynutí povinné tříleté lhůty měl nárok na místo v Síni slávy od roku 1985. Makarov čekal 16 let a Lindros musel být trpělivý šest roků, než na něj osmnáctičlenná volební komise ukázala.

Recchi bude v příští sezoně už ve čtvrtém roce, kdy může být mezi vyvolené přijat. Andreychuk dokonce v devátém, Roenick pak v šestém a Joseph v pátém. Devět let čekají například i Alexander Mogilny a Theo Fleury, dalšími zajímavými jmény jsou pět let čekající Paul Kariya a Chris Osgood (čtyři roky).

"Určitě jsme dostali naději," řekl Recchi. "Vždyť jde o finální chvíle skvělých kariér a fantastický moment jejich ocenění. Ta naděje je příjemná v čase, kdy spousta hráčů každý rok sedí a čeká, zda na ně přijde řada."

Zmíněná naděje přináší optimismus, ale ne konkrétní příležitost, jak se do Síně slávy dostat. A tak slovo trpělivost je tím základním, které hráči v Recchiho situaci potřebují. Vachon, Makarov a Lindros dostali šanci letos. Možná i proto, že ve výběru nebyli žádní čerství uchazeči jako v minulých letech, kdy se dostalo na Chrise Prongera, Sergeie Fedorova, Nicklase Lidstroma, Mikea Modana, Dominika Haška a Petera Forsberga.

Phil Housley, jenž čekal na přijetí devět let, doplnil v roce 2015 Prongera, Fedorova a Lidstroma. Rob Blake měl zase štěstí o rok dříve se zbylými zmíněnými hvězdami nedávné minulosti. Na nikoho jiného se nedostalo, protože je v platnosti limit s maximem čtyř přijímaných hráčů ročně.

Příští rok se Recchi, Andreychuk a další utkají v pomyslném souboji s nováčky mezi kandidáty, jimiž jsou Teemu Selanne a Daniel Alfredsson. Pokud budou přijati oni, což je pravděpodobné, zbudou na dlouholeté čekatele pouhá dvě místa.

Aby byl hráč do Hockey Hall of Fame zvolen, musí získat alespoň 14 z 18 tajných hlasů od členů volební komise. Každý z nich může v daném roce napsat čtyři jména.

"Dívám se na to takto: Do Síně slávy je těžké se dostat. A to je vlastně dobře," řekl šéf přijímací komise a zároveň prezident hokejových operací Columbus Blue Jackets John Davidson. "Máme 30 týmů, brzy 31, a pravidla se nemění. Je to velká a tvrdá bitva. Potřebujete značnou podporu voličů a právě to není jednoduché."

Však také Recchi přiznal, že už před časem - stejně jako Vachon a Makarov - přestal hlasování o přijetí do Síně slávy sledovat. Vlastně jen věří, že tři prsteny pro vítěze Stanley Cupu a 1533 bodů v 1652 zápasech v NHL bude dost na to, aby se nakonec v elitní společnosti ocitnul. A když se to zase nepovede, nebude si z toho dělat těžkou hlavu. Není to pro něj priorita, když to sám nemůže ovlivnit.

"Prvních pár let jsem to sledoval, byl jsem zvědavý. Ale od jisté doby už nejsem," řekl Recchi, jenž je teď součástí oddělení hráčského vývoje v Pittsburgh Penguins. "Byla by to velká čest, ale jediné, co mohu udělat, je nechat události běžet a čekat na jeden z nejlepších telefonátů v životě. Mezitím se soustředím na svou práci v Pittsburghu, se kterým chceme vyhrát další Stanley Cup. A pokud se má něco stát, stane se…"

Vachon o možnosti přijetí do Hockey Hall of Fame přemýšlel dlouho a intenzivně, až jednoho dne nechal tu myšlenku zemřít. A to už je dávno.

"A pak najednou přišel telefonát, který změní váš život," řekl. Volal mu předseda Síně slávy Lanny McDonald.

"Byl to jeden z nejpříjemnějších hovorů, jaké jsem zažil," přiznal i samotný McDonald, který byl sám přijat do Síně slávy v roce 1992. "Možná to celé ukazuje naději pro každého, kdo má na něco podobného nárok."

McDonald cítil, že zmíněný hovor byl tím správným vyústěním Vachonovy kariéry. "Díváte se na to podobně jako na vítězství ve Stanley Cupu. Jde o neskutečně uspokojující pocit být takto oceněn a navždy se ocitnout na plaketě mezi ostatními."

Vachonova reakce je pro McDonalda důvodem držet stávající způsob hlasování navzdory tomu, že fanoušci i média často kritizují, že konkrétní výsledky nejsou veřejné.

"Jsem silným zastáncem toho, aby podobné telefonáty byly překvapením a ne něčím, co dotyčný už dávno dopředu ví," řekl McDonald jasný názor. Něco na tom bude…

Recchi mezitím ve skrytu duše doufá, že nebude čekat příliš dlouho. A opakuje, že si s tím však podobně jako Vachon, Makarov a Lindros opravdu velké starosti nedělá. "Nakonec třeba budu moci říct, že jsem členem Síně slávy. A bude to skvělý pocit," neztrácí naději.

Ctete více