Čtyřbodový Kane ukázal, proč je králem dekády

Jeho trenéři občas litují, že musí taky koučovat a nemohou se zaměřit na nevšední kousky, které Patrick Kane na ledě provádí. Jednatřicetiletý útočník Chicago Blackhawks si ještě na poslední chvíli na Silvestra vylepšoval bilanci uplynulé desetiletky. Jako jediný ze všech hráčů NHL v ní překonal metu 800 bodů a symbolicky zazářil i v jejím posledním zápase: proti Calgary Flames táhl tým k výhře 5:3 dvěma góly a dvěma asistencemi!

Rodák z Buffala tak ukázal, proč byl jak nejšikovnějším hokejistou dekády, tak zároveň i její nejproduktivnější postavou.
Kane od 1. ledna 2010 zaznamenal celkem 802 bodů (315+487). Druhý v pořadí Sidney Crosby z Pittsburghu za stejné období dal do kupy 788 bodů, washingtonský šéf Alexandr Ovečkin pak 781.
Nejproduktivnějším českým hokejistou byl v tomto časovém období Jakub Voráček se 608 body, ze slovenských hráčů stihl do předčasného konce kariéry Marián Hossa 401 bodů.

"Těch deset let byla vážně zábava," vyprávěl Kane. "Měl jsem štěstí, že jsem hrál v dobrých týmech a měl jsem k sobě taky dobré spoluhráče. Sloužilo mi zdraví a byl jsem i konzistentní."
Za uplynulých deset let byl Kane 4. ve střelecké tabulce (za Ovečkinem, Stevenem Stamkosem a Johnem Tavaresem) i mezi nahrávači (za Nicklasem Bäckströmem, Claudem Girouxem a Crosbym), což ho vysadilo do absolutního čela pelotonu. Hráč s číslem 88 se stal hnacím motorem nejúspěšnějšího období v dějinách Blackhawks, které pozlatily tři Stanley Cupy z let 2010, 2013 a 2015.
V sezoně 2015-16 získal Kane kromě Art Ross Trophy také Hart Trophy a Ted Lindsay Award. To už je dostatečná bohatá sbírka na pozdější uvedení do Hokejové síně slávy v Torontu.
Více k tématu: [Dekáda vzletů. Co přinesla desátá léta]
"Teď se ale těším na to, co přinese další dekáda," řekl Kane v posledních minutách minulého roku.
Před sebou má pořád dost zásadních úkolů. Blackhawks se v posledních dvou sezonách nedostali do play off. Loni jim chybělo šest bodů a momentálně ztrácejí čtyři na druhou divokou kartu v Západní konferenci.
Jak ale ukázal i úterní souboj v hale Saddledome, na Kanea je stále spoleh. V herním přehledu a ovládání puku je to absolutní špička NHL. Zatímco Ovečkin má svou kancelář převážně v okolí levého kruhu v útočném pásmu, Kane se nejlíp cítí na pravé straně, kde může šikovně manévrovat a vymýšlet nejrůznější ofenzivní varianty.
Proti Calgary odtud poslal mezi třemi protivníky gólový pas, který převzal skórující finský obránce Olli Määttä. O 90 sekund později zrežíroval i úspěšnou přesilovkovou operaci. Vrcholem pak byla akce, při níž si Kane vybruslil na levou stranu, obhodil si beka a trpělivě vyčkal na příhodnou chvíli pro střelu, která prosvištěla kolem levého betonu gólmana Flames Davida Ritticha.
Trefa do prázdné branky sekundu před vypršením hrací doby byla pak Kaneovým podpisem pod výhru 5:3 i rozlučkou s dekádou, jež by mohla nést minimálně v Chicagu jeho jméno.

A to při vší úctě k výkonům gólmana Coreyho Crawforda, obranného pilíře Duncana Keitha a kapitána Jonathana Toewse.
Na podzim 2007 jsme vedli rozhovor v útrobách United Center kousek od kabin s tehdejším útočníkem Blackhawks Robertem Langem. Po chvíli vyšel ze dveří drobný mladík v obleku s mokrými vlasy, který upřeně hleděl do mobilu. Kane byl tehdy čerstvou jedničkou draftu, táhlo mu teprve na devatenáct a hrál svou první sezonu v NHL.
"Tak tenhle kluk to tady bude mít pod palcem dalších patnáct let, viď?" plácl Lang rozšafně kolemjdoucího teenagera po zádech.
Jak dokázala následující dekáda i její úterní finiš, český světoběžník se ve své věštbě rozhodně nespletl.