Dekáda vzletů. Co přinesla desátá léta

Také v sezoně 2019-20 vám NHL.com/cs přináší každé úterý pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
Poslední díl roku 2019 bude zaměřen na odkaz, který pro budoucnost NHL sepsala desátá léta 21. století.

Kdyby někdo mezi sebou porovnával sezony 2009-2010 a 2018-2019, neviděl by na první pohled nějaké zásadní rozdíly. Šampionem se v obou ročnících stal tým z Centrální divize (Chicago Blackhawks / St. Louis Blues), na čelných příčkách statistik se opakovala stejná jména (Patrick Kane, Steven Stamkos, Sidney Crosby, Alexandr Ovečkin...). Přesto se obraz NHL během uplynulé dekády výrazně proměnil.
"Dřív byly v týmech dva mladší hráči a zbytek tvořila střední a starší generace. No a teď je to přesně naopak. Třicátníci postupně z mužstev mizí. Tomu tempu nemůžou konkurovat," řekl Radim Vrbata, který ukončil kariéru po 16 sezonách a 1057 zápasech v NHL.
Během své aktivní éry zažil velká esa minulosti, která začínala ještě v 80. letech. A s obdivem sledoval i nástup nejmladší generace, která diktuje tempo posledních let a bude hrát ještě po roce 2030.

"Jsem vděčný za to, že moje kariéra trvala tak dlouho. Myslím, že to bylo i díky tomu, že jsem se nenechal předělat a snažil se v NHL předvést to, co ve mně bylo," zněla Vrbatova rada nastupujícím šikům mladých hráčů.
Jejich sebevědomí se dnes pohybuje v úplně jiných hodnotách, než když začínali Vrbata a spol. Teenageři přicházejí do NHL mnohdy jako takřka hotoví hráči, skvěle vybavení rychlostně, silově, psychicky. Okamžitě připravení na vůdčí roli v týmech.
Takových postav bylo mezi omladinou před deseti lety jen pár. Ale byli to hráči, kteří se pak zásadně zapsali do dějin dekády.
Crosbymu v roce 2010 táhlo na 23 let, Ovečkinovi na 25 a kapitán Chicaga Jonathan Toews zvedl v roce 2010 nad hlavu Stanley Cup, když mu bylo čerstvě 22. O tři a pět let později si to s chutí zopakoval.

Toews sice totálně nedemoloval statistické kolonky, ale byl v tomto období patrně nejlepším obousměrným hráčem NHL, což zohlednily i individuální trofeje.
Pokud se ale na NHL budeme dívat jako na produkt, pak lepší reklamu jí v minulých deseti letech nemohl vytvořit nikdo jiný než Crosby s Ovečkinem, jejichž potenciál se přetvořil v hokejovou verzi Star Wars.
Na jedné straně usměvavý Kanaďan prostý jakýchkoli skandálů, na druhé zarostlý Rus s pekelnou střelou, který z bývalé 'Říše zla' vyrazil anektovat nová území.
NHL nahrála jejich mimořádná výkonnost i rivalita Penguins a Capitals v Metropolitní divizi. Časté střety v play off, pře o to, kdo je pro svůj tým důležitější. A k tomu Hart Trophy, Maurice Richard Trophy, Conn Smythe Trophy, Stanley Cupy.
Obě esa v minulé dekádě dotvořila svou superhvězdnou image, za kterou ale kromě talentu stojí i nepředstavitelná dřina. To ovšem platilo i o třicet let dřív, když arény začínali dobývat Wayne Gretzky a Mario Lemieux.
Více k tématu: [Prostě nejlepší. Roku 2019 vládnou Blues]
Jména Ovečkin a Crosby a s nimi Capitals a Penguins se v minulých deseti letech vynořují u těch nejzásadnějších událostí NHL. Oba nesmiřitelní kapitáni také usilovali o to, aby jejich mužstva stvořila šampionskou dynastii.
O něco blíž k této představě měl Crosby, který v v roce 2017 dovedl Penguins k obhajobě Stanley Cupu, což se naposledy povedlo ve druhé polovině 90. let Detroit Red Wings.
Symptomatické je, že pittsburskou snahu o hattrick překazil v play off 2018 právě Ovečkin s Washingtonem. O něco blíž k pojmu 'moderní dynastie' tak přece jen mají Blackhawks vedení Toewsem se třemi triumfy během šesti sezon.
I když v Chicagu proběhly během posledních let zásadní změny, právě kapitán Toews společně s Patrickem Kanem nebo Duncanem Keithem fanouškům připomínají šampionskou slávu týmu.
Tyto reminiscence se ale vzhledem k hlubokému výkonnostnímu poklesu nyní vyhýbají Los Angeles Kings, ačkoli za ně stále hrají šampioni z let 2012 a 2014 Anže Kopitar, Jonathan Quick či Drew Doughty.

Pokud ale něčím kalifornské vzepětí stále inspiruje, pak je to nezapomenutelná jízda z jara 2012, kdy se přehlížený ansámbl z osmého místa Západní konference prodral až k poháru a během play off ztratil jen tři zápasy...
O dva roky později psali Kings historii znovu, když v prvním kole prohrávali se San Jose Sharks 0:3 na zápasy, ale přesto jako teprve čtvrtý tým v historii postoupili i z takového stavu dál.
Dnes patří Kings mezi osm nejstarších týmů v NHL a před sebou mají velké úkoly v podobě přebudování týmu a výraznějšího začlenění mladších hráčů.
Jak ale ukázala minulá sezona, jen na mládí se spoléhat nedá, což potvrdil triumf St. Louis Blues (průměrný věk přesně 28 let), kteří ve finále v sedmi zápasech přetlačili ještě starší Boston Bruins (28,7).
Právem se mluví o zázraku z Missouri, jelikož Blues byli na začátku roku 2019 poslední v celkové tabulce NHL a obrazně i doslova se museli odrazit ode dna.
I když se za poslední sezony NHL dramaticky zrychlila a omladila, pořád je dobré vědět, že týmovou sílu nic nenahradí.
Vždyť symbol nástupu nové krve Connor McDavid zažil za čtyři roky s Edmonton Oilers jediný postup do play off a jednu vyhranou sérii.
Jednička draftu 2016 Auston Matthews sice s Toronto Maple Leafs postupuje do vyřazovací části pravidelně, ale do druhého kola ještě americký útočník nenakoukl.
Dostat se k cíli vyžaduje kromě nesporných dovedností i trpělivost a štěstí. O tom by třeba Ovečkin mohl dlouze vyprávět.
V příští dekádě bude postupně přibývat hráčů narozených po roce 2000, kterým hokejové bitvy minulosti už moc neříkají a budou v NHL usilovat o vlastní hlubokou stopu. Stejně jako borci, jimž se podařilo z dekády 2010-19 vytvořit pozoruhodné desetiletí, jež ale dobře zapadá do víc než stoleté ligové tradice. Pantheon hvězdných postav dějin NHL se díky nim třpytí ještě o něco víc.