Obecně mě tyhle momenty baví a rád si při nich vzpomenu na chvíle, kdy jsem se seznamoval s NHL a borci jako Mark Messier, Steve Yzerman i Gretzky váleli a Jágr byl ještě považován za talent. No jo, raná 90. léta plná vtipných účesů a hodin u teletextu, to bylo ono.
Ovečkin je pro mě vlastně takovým propojením těch dob a současnosti. Působí na mě dojmem veterána, který toho musí hodně pamatovat a na moderních trendech mu nesejde. Absolutně bez urážky. K tomu i po třicítce pořád sází jeden gól za druhým a sledovat ho má i pro mě své kouzlo. Zvláště když každý další zásah slaví s typickou živelností a radostí.
Neumím si vůbec představit, co bude dělat při gólu číslo 895. Samozřejmě pokud ho vůbec dá a pravdu budete mít vy dva.
Hron: S tím propojením minulosti a současnosti souhlasím, taky tak Ovečkina vnímám. A sympatický je pro mě právě i tím, co Lukáši zmiňuješ: že se z něj postupem času nestal nějaký chytráčkovský morous. Je to pořád tak trochu dítě, ze kterého vyzařuje, jak moc hokej miluje a jak velkou radost mu dělá každý další gól.
Je tu ještě jeden pozoruhodný detail. Co si budeme povídat, my Češi a Slováci jsme k ruským hokejistům po desetiletí cítili specifický vztah, v němž se mísil respekt, někdy obdiv, někdy strach, velmi často (proč to nepřiznat) vzhledem k politickým souvislostem i nenávist. Platilo to o generaci mého táty, který zažil srpen 1968, ale i o té naší. Zajímavé ale je, že konkrétně u Ovečkina tohle u mě nikdy nehrálo roli, na rozdíl od jeho různých spoluhráčů (Radulov, Arťuchin, Kovalčuk apod.). Bral jsem ho odjakživa prostě jen jako brilantního hokejistu. A - což je na tom to výjimečného - jako sympaťáka.
Více k tématu: [Jágr: Překvapilo mě, že je Ovečkin tak dominantní]
Tomaides: Když se zmínilo porovnání Crosbyho a Ovečkina, já třeba na začátku jejich kariéry neměl rád ani jednoho. A vlastně jsem si k oběma našel cestu až ve chvíli, kdy jsem je měl možnost osobně poznat a zjistit, jací to jsou oba profíci. Borci, co neodfláknou žádnou odpověď. Frajeři, co pořád udávají tempo, i když jsou hodně za třicítkou a mnozí jejich vrstevníci už kvůli věku práci nemají.
Se sympaťákem souhlasím. Určitě k tomu přispívá i to, jak dobře vždy vycházel s českými spoluhráči. Mě by ještě teda dost zajímalo, čím se vlastně malý Saša krmil. A čím se vlastně krmí teď. Protože kromě toho, že to je pořád skvělý bruslař, si také často neodpustí pěkně drtivý hit. A tělo stále drží. Jeho dietu bych celkem bral. Ale to už je na úplně jinou debatu.