Jen si útočte, řekl kouč. A Chicago šlape

Jako kdyby se ve smutném království ticha najednou zvesela rozezněly zvony. Pozor, pozor - někdejší šampioni z Chicago Blackhawks do toho po spoustě rozpačitých měsíců zase jdou s plnou parádou.

Když v noci na čtvrtek porazili 5:3 Vegas Golden Knights, byla to jejich třetí výhra ze čtyř posledních duelů. Ve třech z nich navíc nastříleli pět gólů.
Vrací se snad staré časy? Bude z Blackhawks opět ta mašina, která si v letech 2010, 2013 a 2015 dojela až pro Stanley Cup?
"Zrovna teď to vypadá, že se úplně protrhla stavidla. Padá nám to tam až neskutečně," divil se i samotný chicagský obránce Calvin de Haan. "Podle mého jsou ale za naším vzkříšením především skvělí brankáři, díky nimž teď můžeme každý večer pomýšlet na vítězství. Na ledě i na střídačce je to obrovsky cítit. Mnohem víc si pak věříme."
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Během úvodních čtrnácti utkání Blackhawks nastříleli pět a více gólů pouze jednou. Teď to ale rozjeli - kromě Vegas obdarovali přídělem i Toronto Maple Leafs (5:4), Vancouver Canucks (5:2) nebo Los Angeles Kings (5:1).
V tabulce se zničehonic vyhoupli jen tři body za místo zaručující divokou kartu. Ještě nedávno byli přitom úplně u dna, což celkem kopírovalo dlouhodobou situaci v klubu - mančaft od svého posledního triumfu ve Stanley Cupu nejdřív dvakrát vypadnul v 1. kole a následně se dvakrát ani nedostal do play off.
Však se také říkalo: tohle mužstvo už nemá perspektivu, je přestárlé, chybí mu dostatečná motivace. Netáhnou jej ani nedávné opory a ligové superhvězdy Patrick Kane nebo Jonathan Toews.
Nic z toho už teď není slyšet. Minimálně u Kanea, který nasbíral přinejmenším bod v každém ze sedmi posledních mačů. V tomhle období si drží skvělou bilanci 6+8, v celkové produktivitě se už vyšplhal na solidní 11. místo (9+14).

Daří se ostatně celé jeho lajně s Dylanem Stromem a Alexem DeBrincatem - v posledních čtyřech utkáních tihle mládenci sečetli 24 bodů.
"Když to začne šlapat, tak to jde snadno," glosoval Kane příjemný obrat.
Patrným důkazem pro takové tvrzení jsou slepené góly ze dvou po sobě jdoucích zápasů s Torontem a Vegas. Proti Maple Leafs dělilo dvě trefy Chicaga jen deset sekund, proti Golden Knights patnáct. Bum, bum! Takový dvojitý úder srazí každého soupeře. A Blackhawks jej momentálně ovládají dokonale.
"Hokej někdy umí být dost nevyzpytatelná hra," poznamenal de Haan. "Jakmile se vám povede dát takhle rychlé góly, protivníka to většinou opaří. A vy se dostanete na vlnu. My si teď zkrátka dokážeme vypracovávat mraky šancí. Dost z nich navíc využíváme."
Kde se tohle vzalo? Dost možná v nedávném rozhodnutí kouče Jeremyho Collitona poskytnout chicagské ofenzivě více volnosti.
"V sestavě máme pár kluků, kteří se narodili s útočením v krvi," mínil Toews. "Nový styl hry nám nevelí zbytečně riskovat, ale přece jenom můžeme hrát trochu kreativněji, víc si dovolit. Oproti bezduchému nahazování puku je to velmi příjemná změna."

Podobný styl pochopitelně znamená zvýšené nebezpečí i pro vlastní branku, protože se do útočení ve větší míře zapojují i obránci. Pak je důležitá věc, o níž hovořil už de Haan - je nutné mít v záloze schopné gólmany. A s tím Blackhawks rozhodně nemají problém.
Vždyť Robin Lehner proti Torontu pochytal 53 pokusů soupeře a jeho parťák Corey Crawford se proti Vegas zaskvěl 39 úspěšnými zásahy.
V obou případech jde o fantastická čísla.
"Když vás zápas nasměruje až k takovým cifrám, bývá to makačka. Ale hlavní je výsledek. A tím jsou body," řekl Lehner.
Nejen body; výsledkem je i to, že se Blackhawks vůbec poprvé v historii povedlo porazit Golden Knights. Že očividně prošli vzkříšením, které leckdo už ani nečekal. Že si zpátky získali respekt.
"Pro naše kluky a jejich sebevědomí je to jenom dobře," řekl kouč Colliton. "Snad to mohou brát jako potvrzení, že se ubíráme správnou cestou."