Jak cesty přes překážky definují šampiony

Neděje se zase tak často, aby byl šampionem korunován tým, který proletí sezonou ve stylu start - cíl a hraje na špici od začátku až do vítězného konce. Hokejisté Tampa Bay Lightning, hegemon letošní základní části, by mohli po vyřazení ve čtyřech zápasech prvního kola play off vyprávět, kdyby je to ještě pořád tolik nebolelo.

Mnohem častější jsou případy, že se na vrchol někdo odrazí ode dna. Vyhrabe se z díry, čímž získá ohromnou vnitřní sílu, jíž nakonec využije k tomu, aby se dostal až na vrchol.
Tak, jak se to povedlo třeba hráčům Pittsburgh Penguins po angažmá nového kouče Dana Bylsmy uprostřed sezony 2008-09. Jak se to povedlo stejnému klubu po vyhazovu trenéra a angažování Mikea Sullivana uprostřed sezony 2015-16. Jak se to povedlo Washington Capitals po loňském týmovém mítinku, po kterém hráči odváli předešlé bídné výkony a se spraveným 'motorem' došli až ke Stanley Cupu.
A povedlo se to i St. Louis Blues, začátkem kalendářního roku nejhoršímu týmu NHL. Ten se v lednu odrazil ode dna, spanilou jízdou vybojoval postup do play off a v něm se dostal až do nynějšího finále proti Boston Bruins, které v noci na čtvrtek výhrou 3:2 po prodloužení vyrovnal na 1:1 na zápasy. K prvnímu titulu ve více než padesátileté historii chybí už jen tři kroky...
"Myslím, že v říjnu a v listopadu jsme hráli docela dobrý hokej. Ale realita byla taková, že jsme prostě nedokázali zápasy dotáhnout k výhrám, většinu jsme jich prohrávali," vrací se generální manažer Doug Armstrong k první polovině sezony, která vlastně definovala následné změny a současný tým Blues.

"Řekl bych, že tak ve 12 z prvních 15 utkání jsme ve třetí třetině hráli nerozhodně, nebo jsme dokonce vedli, ale nakonec jsme odešli z ledu bez bodů. Takže to nebylo tak, že bychom hráli nějaký příšerný hokej. Jen tam prostě něco chybělo."
Spravit tyhle maličkosti se ale nedařilo. A tak Armstrong 19. listopadu odvolal dosavadního trenéra Mikea Yea a místo něj dosadil na střídačku jako dočasného kouče Craiga Berubeho. To byl první bod zlomu.
"Výměny se prostě dělají a my jsme se rozhodli jí taky provést," okomentoval to zpětně šéf týmu.
Ani Berubemu se zprvu nedařilo. Jako když spravujete hodně rozhašenou mašinu; taky to nejde hned. Je potřeba ji nejprve napojit na diagnostiku, zjistit příčiny a začít je pomalu odstraňovat. A nakonec všechno vyladit do rytmu. Blues i pod novým koučem dál prohrávali, až po porážkách 1:6 s Pittsburghem a 1:2 s New York Rangers koncem prosince klesli na dno.
2. ledna byli na posledním, 31. místě celé NHL.
Více k tématu: [Úplně jiní Blues. Takhle to půjde, věří hráči\]
Tehdy přišel druhý bod zlomu. Berubemu došla trpělivost s prvním brankářem Jakem Allenem a do branky postavil pětadvacetiletého nováčka Jordana Binningtona. Ten se rychle chytil, dodal hráčům sebevědomí. Berubeho taktika s důrazem na napadání, fyzický hokej, jednoduchost a minimum chyb i na poměrně rovnoměrné rozložení sil mezi všechny formace začala konečně fungovat.
Zatímco prosincová bilance St. Louis zněla 6-6-1, v lednu vyhrál tým sedm zápasů ze 12 (7-4-1) a v únoru dokonce 12 ze 14 (12-1-1).
7. ledna se celek z Missouri nadobro odlepil z posledního místa v lize. 12. už nebyl poslední ani v Centrální divizi. A 11. února se po šesti výhrách v řadě dostal na postupovou pozici. Před uzávěrkou přestupů 25. února se Blues vytáhli dokonce na třetí místo v divizi s pětibodovým náskokem na čtvrté Dallas Stars. A Armstrongovi, který ještě měsíc před tím zvažoval prodej některých hráčů, bylo jasné, že při uzávěrce nikoho pryč posílat nebude.
Že má pod rukama zase tým, který může dokázat velké věci.
"Během ledna jsme měli pár mítinků, kde jsme si ujasnili, že v tuhle partu věříme. Nemuseli jsme tak v únoru dělat ta těžká rozhodnutí, která nikdo obvykle dělat nechce. K tomu jsme se naštěstí nikdy nedostali," vyprávěl Armstrong.
"Pamatuju si, jak jsem odlétal do Ruska (sledovat talenty). (V létě) jsme udělali trejd s Buffalem a dali jsme mu volbu v prvním kole draftu. Takže jsem si v době toho lednového tripu nebyl úplně jistý, jak si stojíme," připustil manažer Blues. "Ale řekl jsem klukům, že až se vrátím, tak to vědět budu. A když jsem byl pryč, tak přišel obrat, podle mého v zápase s Floridou (5. února). Viděl jsem ho tam v televizi, jak jsme to ve třetí třetině otočili, vyhráli a pak jsme jeli do Tampy a tam jsme vyhráli 1:0. Nato jsme dvakrát za sebou porazili Nashville a už bylo jasné, že žádný výprodej se konat nebude."
Podobnou zkušenost, byť ne s tak hlubokým pádem, mají i loňští šampioni z Washingtonu. Ti prohráli 16. listopadu 2017 s Colorado Avalanche 2:6, čímž spadli na páté místo v Metropolitní divizi. Tehdejší kouč Capitals Barry Trotz se naštval a velmi sugestivně promluvil k mužstvu.
"Nebylo to nějakých detailech hry, o jednotlivých chybách. Řekl jsem jim, co jsou za hráče, co mají v sobě. Že to není to, co předváděli na ledě, ale to, na co mají. Řekl jsem jim, aby to ukázali a ne aby předváděli to, jak tehdy hráli," vzpomínal Trotz. "Bylo to od srdce, přesně, jak jsem to cítil."

Tahle interní řeč se ven nedostala, hráči o ní hovořili až později. Jako mistři NHL o svém bodu zlomu.
"Bylo to něco, co nám nikdy před tím neřekl. Přesně ve chvíli, kdy jsme to potřebovali slyšet. Trotzy trefil hřebíček na hlavičku," tvrdil útočník TJ Oshie agentuře AP.
Po návratu z Colorada hráli tehdy Capitals doma s Minnesota Wild. Nad Trotzem visela hrozba propuštění. "Když jsme se vraceli z Denveru, v letadle byl klid. Řekl jsem svým asistentům: OK, zápas s Minnesotou ukáže, jestli si to kluci vzali k srdci a jestli mě poslouchali."
Washington vyhrál, Trotz se udržel a na jaře dovedl tým ke Stanley Cupu. Stejně jako o dva roky před tím Pittsburgh, jehož vedení 12. prosince 2015 propustilo po šesti prohrách z deseti utkání Mikea Johnstona a najalo na pozici hlavního kouče Sullivana. Ten vytáhl Penguins z pátého místa v divizi až k titulu a za rok na něj mužstvo okolo Sidneyho Crosbyho s Evgeni Malkinem navázalo druhým triumfem v řadě.
Boston letos podobným pádem jako St. Louis či před ním Washington s Pittsburghem neprošel, od začátku sezony se mu dařilo navzdory řadě zranění. Přesto i jeho trenér Bruce Cassidy musel řešit drobné sešupy jako tři říjnové, tři prosincové nebo tři lednové prohry za sebou. I neustálé míchání sestavou a skládání týmu se spoustou marodů.
[Kompletní pokrytí série Bostonu se St. Louis]
"Jako kouč se pořád snažíte něco spravovat. Letos jsme se dlouho marně snažili dát dohromady jako jedno mužstvo. A myslím, že se nám to podařilo až (výhrou) v zápase Winter Classic (1. ledna s Chicago Blackhawks)," tvrdil Cassidy.
"Do té doby to byla otázka přežití, od té doby jsme si uvědomili, že můžeme dokázat něco velkého. Až pak jsme začali řešit, kam patříme: Můžeme porazit Toronto? Můžeme porazit Tampu? Tohle jsme řešili od Nového roku, tam nastal ten zlom v uvažování.
I ten dostal Boston do současných výšin. Byť to nebyla cesta z úplných hlubin jako u jeho finálového soupeře.
Mnoho sportovců má jako motto latinské úsloví 'Per aspera ad astra' - přes překážky ke hvězdám. Skvěle sedí také na poslední dva vítěze Stanley Cupu. A stejně dobře i na letošní finalisty, ať už nakonec vyhraje Boston, nebo St. Louis.