Tři veteráni jsou pryč. Oživí to Sharks?

Před zářijovým startem tréninkových kempů přinášíme seriál 32 týmů ve 32 dnech. Zaměřujeme se v něm na to, jak jednotlivé kluby NHL přezbrojily na draftu i volném trhu a s jakými ambicemi i silou půjdou do sezony 2022-23. Tentokrát jsou na řadě San Jose Sharks.

Od roku 2006 platilo, že tahouny Sharks jsou kanadští útočníci Joe Thornton a Patrick Marleau. V roce 2011 k nim přibyl zadák Brent Burns; tihle tři veteráni byli v poslední dekádě jádrem týmu, kolem nichž fungoval obal v podobě nově příchozích hráčů.
V roce 2020 odešel z klubu Thornton. O rok později definitivně Marleau. A letos poslední z nich, obránce Burns, kterého vedení 13. července vyměnilo do Carolina Hurricanes za Stevena Lorentze, mladého brankáře Eetua Mäkiniemiho a podmíněný výběr v draftu 2023. Důvodem tohoto kroku byla snaha uvolnit si místo pod platovým stropem - z osmileté smlouvy s průměrným ročním platem osm milionů dolarů zbývají vítězovi Norris Trophy 2017 ještě tři sezony.
Místa pod stropem však ani tak není mnoho a nový generální manažer Mike Grier měl v létě dost svázané ruce. Jeho největší akvizicí tak nakonec byl nový trenér David Quinn, jenž nahradil odvolaného Boba Boughnera.
Ač Quinn v 56 letech patří stále ještě spíš k mladším koučům, je známý trpělivou a postupnou prací. U New York Rangers mezi lety 2018-2021 vedl tým v přestavbě, jejichž plodů se už nedočkal, avšak na růstu mladých naději včetně českého centra Filipa Chytila měl nesporný vliv.
"Budu se snažit, aby se všichni o kousek zlepšili. Nemůžeme chtít po klukovi, který dal naposledy pět gólů, aby jich najednou nastřílel 40. Nebudeme po hráčích požadovat něco, na co nemají kapacitu. Ale chceme, aby se o kousek zlepšili v tom, co umějí," vysvětloval Quinn. "Když se všech 23 lidí na soupisce zlepší o 10 procent, tak překlenou ten tenký rozdíl mezi neúspěchem a postupem do play off."
Zlepšení o oněch 10 procent by znamenalo posun lídra produktivity Timo Meiera ze 76 na 84 bodů. Tomáše Hertla ze 64 na 70. Logana Couturea z 56 na 62... Otázka je, zda by něco takového stačilo dotáhnout rozdíl 20 bodů, jichž se posledně nedostávalo na postup do play off, a rozdíl nějakých 40 gólů, které San Jose chyběly, aby se tým dostal aspoň do ligového průměru - naposledy byl s průměrem 2,57 vstřelené branky na zápas v NHL až 30.

Právě ofenziva a produktivita totiž byly největší bolestí druhdy tak útočně laděného mužstva. A teď je navíc pryč i Burns, který v 82 startech nasbíral ze zadních řad 54 bodů. Nahradit ho může Erik Karlsson, jenž vynechal polovinu minulé sezony kvůli zranění, avšak v příštím ročníku by měl být číslem 1 mezi ofenzivními beky i na přesilovce.
"Samozřejmě potřebujeme mladé hráče, měli by být na vzestupu. Určitě budeme muset něco změnit a přidat do útoku, protože těch gólů dáváme fakt málo," připomíná Hertl. "Potřebujeme útok zlepšit, dodat nějakého střelce. Byly tam zápasy, kdy jsme s těmi nejlepšími týmy drželi krok, ale my nevyužijeme skoro žádné šance. Ale když jste mezi třemi nejhoršími v gólech, těžko se sbírají body..."
Potíž je však tom, že vedení nepřivedlo žádné velké jméno na podporu ofenzivy. S Hertlem, Couturem a Nickem Boninem mají tři schopné centry, do prvních dvou lajn by však potřebovali schopnější křídelníky. Jedinou výjimkou je Timo Meier, s přimhouřením oka i Kevin Labanc. Avšak aby se mohli poměřit s konkurencí v Pacifické divizi v podání Vegas Golden Knights, Edmonton Oilers, Calgary Flames či lepšícími se Los Angeles Kings a Anaheim Ducks, potřebují kvalitnější útočníky než Noah Gregor či Alexandr Barabanov.
Dobrým doplněním jsou tři forvardi střední generace: Nico Sturm z Colorado Avalanche, Luke Kunin z Nashville Predators a Oskar Lindblom z Philadelphia Flyers, to jsou však při vší úctě spíš hráči druhého sledu pro třetí formaci než hvězdy, které budou spolu s Hertlem, Couturem a Meierem rozhodovat zápasy.
Silnou stránkou navíc není ani obrana se stárnoucím Marc-Edouardem Vlasicem, v níž bude o místo bojovat i český zadák Radim Simek.
V San Jose není ani mnoho velkých talentů. Tím největším je nejspíš William Eklund, sedmička draftu 2021. Švédskému útočníkovi však je teprve 19 let a i kdyby se prosadil do prvního mužstva, těžko očekávat, že se hned stane jeho tahounem.

Sharks se prostě nacházejí v letech, kdy doplácejí na předchozí úspěchy. Pod patronátem Thorntona, Marleaua a Burnse hráli od roku 2005 do roku 2019 čtrnáctkrát play off, naopak chyběli v něm jen jednou. V roce 2016 se dostali do finále Stanley Cupu, v letech 2010, 2011 a 2019 do finále Západní konference.
Dlouholetý úspěch se logicky promítl do nižších výběrů v draftech, za posledních 15 let vybíralo San Jose jen dvakrát v první desítce (Meier jako číslo 9 v roce 2015; Eklund jako sedmička v roce 2011). A i když se od roku 2019 do play off už nepodívalo, zatím se do jejich líhně žádná velká ryba nedostala.
"Těch posledních 15 let mají Sharks jedny z nejvíc kol v play off, jedny z nejvíc vyhraných zápasů. Málokdy se stane, aby byl tým tak dlouho nahoře. My jsme si to vybrali za ty tři roky a věřím, že teď otočíme stránku a zase budeme bojovat o play off a o ty nejvyšší příčky," věřil Hertl.
To se vzhledem k blížící se přestavbě týmu zdá být spíš jen zbožným přáním. I když v nevyzpytatelné Pacifické divizi je možné téměř vše.
Více k tématu: [32 týmů ve 32 dnech: San Jose Sharks]