Mazanost gólmanů: Hádej, co udělám?

Brankář Matt Murray si v létě usmyslel, že zapracuje na všech možných detailech, které mohou jeho výkon o něco vylepšit. Že v minulé sezoně pomohl klubu Pittsburgh Penguins k zisku Stanley Cupu? To je sice fajn, pořád je ale určitě ještě dost způsobů, jak ze sebe udělat kvalitnějšího gólmana.

Se svým dlouholetým trenérským spolupracovníkem tedy v ontarijském Thunder Bay pilovali všemožné technické detaily. Lekcí bylo dost: Jak nejlépe vykrývat úhly. Jak cvičit postřeh. Jak si pokrýt tyčku.
Jenže tohle prý nestačí. Někdy vám může ohromně pomoci naopak to, pokud se nenecháte až příliš svázat technickými šablonami. Když pro soupeře zůstanete co nejméně předvídatelní.
"Technika je samozřejmě základ, ale já se do problémů obvykle dostávám, jakmile se v ní až moc babrám. Jakmile o tom až moc přemýšlím," tvrdí Murray. "Dneska je v NHL součástí přípravy na zápas i pečlivá analýza protivníkova gólmana, takže se při hře někdy vyplácí dělat věci trochu jinak, než normálně."
Něco na tom bude. Brankářští trenéři detailně pitvají zápasová videa a hledají u soupeřových gólmanů automatismy, kterých se dá využít. Murray je ve vlastní hře hledá také. Následně se pak snaží, aby se jich v utkáních pokud možno vyvaroval.

"Kdybych chytal pořád stejně, bude to pro útočníky mnohem jednodušší," prohlásil Murray už při World Cup of Hockey, kde působil v dresu Výběru Severní Ameriky. "Musíte mít u soupeřových brejků a šancí k dispozici hned několik způsobů, jak na ně reagovat."
Vzhledem k poslednímu vývoji brankářského stylu v NHL je zajímavé poslouchat, co Murray považuje za nejdůležitější změnu oproti návykům praktikovaným v juniorské soutěži. Podle něj musí být elitní brankář především mnohem agresivnější.
"To vy musíte střelce dotlačit k tomu, aby pálil způsobem, jak chcete," vysvětloval. "Nemůžete v brance jen tak zalezle čekat, co bude. Na vás je diktovat hru. Být agresivnější. Právě to vede k úspěchu."
Skoro by se zdálo, že Murray chce být druhým Jonathanem Quickem - vždyť strážce brankoviště Los Angeles Kings je svou herní agresivitou a nevyzpytatelným řešením různých zápasových situací vyhlášený. Tak to ale není. Murray si stále hlídá nezbytnou techniku, většinu času chytá podle zažitých šablon. Pak ale přijde chvíle, kdy se zachová jinak. Ponechá lapačku nahoře déle, než je obvyklé. A soupeř se diví.

"Vždycky můžete přijít na něco, čím svou hru vylepšíte," přidává se brankář New York Rangers Henrik Lundqvist. "Před takovými jedenácti lety jsem chytal úplně jinak. Snažíte se na sobě zapracovat, svou hru přizpůsobit. A - ano: Být co nejméně předvídatelný."
Zrovna od Lundqvista byste to možná nečekali. Švédský reprezentant dnes na první pohled chytá ještě konzervativněji než v době, kdy do NHL přišel. O nějakých herních výstřelcích se nedá mluvit, zůstává pozorný v brankovišti, je symbolem neměnné spolehlivosti. Sám však mluví o tom, že něco je nyní jinak docela určitě: prý je momentálně mnohem trpělivější, než býval. Ať se děje, co se děje, snaží se situaci ustát.
"Všichni se samozřejmě snaží vykoumat, jak na mě. Zkoumají mé zákroky na videu. Pokud ale zůstanu trpělivý, nemusí mi to vadit," tvrdí Lundqvist.
O tom, že brankář by si měl střelce umět připravit, mluví vedle Murrayho i Ryan Miller z týmu Vancouver Canucks.

Přesně to se mu povedlo zkraje nového ročníku proti Calgary Flames, kdy v rozstřelu čelil útočníkovi Johnnymu Gaudreauovi. Mladý forvard se k němu s pukem na holi blížil velkou rychlostí, když Miller místo zachování předepsané motýlkové pozice nečekaně pokrčil pravou nohu. Šikovného Gaudreaua to očividně rozhodilo, nájezd pokazil.
"Johnny je fakt mazaný hráč, tak jsem cítil, že ho nějak musím vykolejit," popisoval Miller. "Myslím, že chtěl původně udělat něco úplně jiného, svým zákrokem jsem ho ale donutil rychle změnit plán. Vyvedl jsem ho z míry. Zafungovalo to."
Mladí brankáři se pochopitelně budou i nadále šprtat všechny technické potřebnosti. Opravdu špičkoví gólmani NHL se ale nad rámec toho vždycky budou snažit občas vybočit z rutiny a pomoci si něčím, co třeba v učebnicích ani není.
"V určitém věku si vystačíte i bez toho," míní brankář St. Louis Blues Jake Allen. "Když jste junior, takové věci nepotřebujete. Jenže mezi profíky se musíte pořád snažit být lepší. Vykoumat něco nového. Já dneska vidím šestnáctileté kluky, kteří jsou lepší bruslaři, než já. Umí si líp pokrýt tyčku, třeba jsou i šikovnější v práci s pukem. Jenže tohle z vás samo o sobě ještě dobrého gólmana neudělá. V cestě za úspěchem v NHL se toho musíte naučit mnohem, mnohem víc."
Mezi tyhle nezbytnosti patří zřejmě i nepředvídatelnost. Alespoň podle brankářů, kteří už mezi elitou prorazili.