I před sedmým finále byl možná mírným favoritem Boston. Hrál doma, měl za sebou vítězství 5:1 v šestém utkání a v kádru víc ofenzivních hvězd schopných rozhodnout zápas. Jenže nakonec rozhodla defenziva a skvělý brankář Binnington, jenž pustil gól z hole Matta Grzelcyka až 130 sekund před koncem, kdy už bylo rozhodnuto. Ostatních 32 střel Bruins chytil.
"Člověk neví, kolik takových možností ještě bude mít. Snažil jsem se na ledě nechat všechno. Bylo to dlouhé play off, hodně času s týmem na cestách. Dali jsme se neskutečně dohromady. Tahle parta je opravdu hodně stmelená a já jsem strašně rád, že můžu slavit právě s ní," zářil kanadský nováček.
Nadšení ve tváři, která je spravená po ráně pukem ze třetího konferenčního finále, neskrýval ani Vince Dunn.
"Všichni to odehráli skvěle. Nelze ukázat na jednoho hráče, tohle byla výhra celého týmu. Kluci blokovali střely, drželi se taktiky od začátku až do konce. Věděli jsme, že když to tak uděláme, tak to dokážeme," říkal obránce, jenž se zlomenou čelistí vynechal tři duely se San Jose a pak i první tři finále s Bruins.
[Kompletní pokrytí série Bostonu se St. Louis]
I on cítil magii sedmého zápasu. Těch šedesáti minut, jež rozhodly o celé sezoně. I on věděl, jak velké bylo vyhrát v nepřátelském prostředí bostonské arény, kterou nakonec ovládlo skandování desítek hostujících fanoušků - podobně, jako v roce 2013, kdy na stejných tribunách po vyhraném finále jásali příznivci Chicago Blackhawks.
"Tohle je hala, kde se těžko vyhrává. Snažili jsme se umlčet publikum hned od začátku a myslím, že jsme v tom udělali dobrou práci. Jsou to nádherné pocity. Jsem hrozně šťastný, že jsem součástí tohohle mančaftu. Pro tyhle chvíle celý život tak tvrdě dřeme," jásal Dunn.
"Pro tyhle chvíle hrajeme hokej!"
