Američané v roce 1980 kouzlili v Lake Placid

Říká se, že jedna fotografie vydá za tisíc slov a platí to také ve sportu. Každou třetí sobotu v měsíci vybírá redakce NHL.com/cs z archivů obrázek některého z ikonických momentů hokejové historie a přiblíží vám 1000 slovy nejen jeho protagonisty, ale i dobový kontext s nimi spojený. V tomto vydání se vrátíme k jednomu z nejpřekvapivějších okamžiků sportovních dějin: vítězství amerických mladíků nad sovětskou mašinou na olympiádě v Lake Placid v roce 1980.

Slavná fotka a její aktéři
Je to spontánní erupce čisté radosti. O to víc upřímnější, protože něco takového se nečekalo ani v těch nejdivočejších snech. Pro americké hokejové dějiny znamená olympijský turnaj v Lake Placid 1980 jedinečný mýtus o semknuté skupině outsiderů, která v sobě najde odvahu, um a sílu, aby setnula hlavu nenáviděné obludě.
Světu zcela neznámí mladíci v dresech USA si vyšlápli na protřelé praktiky, kteří před rokem nadělali trhací kalendář z hvězd NHL. 22. února 1980 se odehrál zápas, který v Američanech probudil víc patriotismu než desítky politických projevů. Byl to opravdový 'Zázrak na ledě'.
Těsně před začátkem olympiády přitom výběr kouče Viktora Tikhonova rozprášil Američany v Madison Square Garden poměrem 10:3 a propadl pocitu, že se mu vlastně nemůže nic stát. Ale to byl krutý omyl.
Americký trenér Herb Brooks svůj tým šlechtil rok a půl. V roce 1979 ho dovezl na mistrovství světa IIHF do Moskvy, kde USA skončily na sedmém místě a už tam je reprezentovalo osm pozdějších olympioniků.

Brooks vybíral z desítek hráčů a podroboval je kromě tvrdého drilu i důkladnému psychologickému testování. Potřeboval zkrotit vzájemnou nedůvěru, která panovala zejména mezi univerzitními hráči Bostonu a Minnesoty. A vytvořit jednolitý tým, kde se jeden dokázal obětovat pro druhého.
Když se hráči na předolympijské přípravě v Norsku věnovali místo hry spíš pozorování divaček v hledišti, nechal Brooks celý tým po zápase nastoupit do prázdné haly a desítky minut museli Američané bruslit od jedné čáry k druhé, než pochopili, jaký je jejich skutečný cíl.
"Když jsme pak přijeli do Lake Placid, nebáli jsme se. Věděli jsme, že jsme dobře připraveni," vysvětloval obránce Mike Ramsey.
Američanům dodala sebevědomí úvodní remíza 2:2 se Švédskem, kterou zachránili gólem v poslední minutě. Následně rozprášili chybující tým Československa 7:3, nedali šanci Norům ani Rumunům a otočili duel s Němci.
"Velké momenty se rodí z velkých příležitostí," vykládal Brooks svým svěřencům před klíčovým soubojem se Sovětským svazem. "Z deseti zápasů by vás devětkrát porazili. Ale ne dnes. Tenhle okamžik je váš," říkal před ztichlou kabinou americký kouč a dokonalost chvíle kazily snad jen jeho bizarní kostkované kalhoty.
Spojené státy třikrát prohrávaly, ale pokaždé se jim podařilo náskok obřích favoritů dorovnat. Důležitým okamžikem byl hlavně gól Marka Johnsona na 2:2, který padl jen vteřinu před vypršením první třetiny. Legendární sovětský gólman Vladislav Tretiak totiž puk nahozený z poloviny hřiště jen vykopnul před sebe, střelec proskočil mezi dvěma beky a zavěsil.

Znervóznělý kouč Tikhonov letitou oporu mezi tyčemi nahradil Vladimirem Myshkinem, který deset minut před koncem inkasoval rozhodující gól na 4:3 pro USA z hokejky Mikea Eruzioneho. Ten se trefil švihem na vyrážečku a 10 tisíc šťastných majitelů vstupenek v Olympic Field House prožívalo naprostou extázi.
Zbytky sebevědomí sovětského týmu, kde nechyběli Boris Mikhailov, Vladimir Petrov, Valeri Kharlamov, ale ani Sergei Makarov, nebo Vyacheslav Fetisov, braly zákroky jednoho z domácích hrdinů Jima Craiga.
"Takhle nervózní jsem Rusy nikdy neviděl. Vyhazovali jen puky dopředu, asi doufali, že to někdo rozhodne za ně," popisoval americký brankář.
Zatímco miliony Američanů u obrazovek hypnotizovaly časomíru, při záběrech na domácí střídačku bylo vidět, jak se Brooks nenápadně uculuje a občas pomrkává na sovětskou střídačku, kterou zachvátila panika.
"Věříte na zázraky? Ano," řičel televizní komentátor Al Michaels a vítězové se v extázi váleli po ledě.
Cesta ke zlatu byla otevřená. Američané ale v posledním utkání ještě potřebovali porazit Finy a tady se Brooks znovu ukázal jako mazaný psycholog. Na posledním tréninku dával týmu pěkně do těla a provokoval ho pichlavými poznámkami typu: "Nemáte na to..."
Když USA po 40 minutách prohrávaly s Finskem 1:2, přišel do šatny a prohodil: "Jestli prohrajete, tak vás to bude pronásledovat do konce života a tenhle zápas si s sebou vezmete do hrobu." Tři góly ve třetí třetině pak daly punc na americké zlato, s nímž absolutně nikdo nepočítal.
Více k tématu: [1 fotka, 1000 slov: Gretzkyho trejd\]
Hrdinové a jejich éra
Fotografie, která uvozuje tento článek, má v sobě tu správnou dávku patosu, jaký se v Americe líbí. Hokejka jednoho z hráčů je na ní totiž spojena s vlajkou s hvězdami a pruhy v hledišti, což celé scéně dodává nový význam.
Brooks a jeho parta společnými silami vytvořili pomník, který stále přitahuje pozornost, ačkoli jen pár aktérů dokázalo svou kariéru povznést do nových výšin. Ti, jejichž jména se ocitla v pantheonu olympijských hvězd, mezi profesionály často pouze paběrkovali.
Gólman Craig odchytal v NHL 30 zápasů za Atlanta Flames, Boston Bruins a Minnesota North Stars. Eruzione se dokonce na hokej vykašlal úplně s odůvodněním, že nic lepšího už stejně nikdy nezažije a v devadesátých letech působil jako asistent trenéra na bostonské univerzitě.
Obránce Mike Ramsey ale dokázal odehrát v NHL 18 sezon, o jednu víc než Neal Broten, jenž v roce 1995 získal Stanley Cup s New Jersey Devils. Velmi slušnou kariéru měl třeba i Mark Pavelich. Narozdíl od spoluhráčů, kteří od hokeje zběhli k investičním firmám a podnikání.
Brooks se jako kouč vrátil na olympijskou lavičku v Naganu 1998, kde vedl Francii, o čtyři roky později v Salt Lake City získal s Američany stříbro. V NHL vedl čtyři sezony New York Rangers a na přelomu tisíciletí krátce trénoval i Jaromíra Jágra v Pittsburgh Penguins.
Život trenérské legendy ukončila dopravní nehoda z 11. srpna 2003. Brooksovi bylo 66 let. Na jeho slavné průpovídky se ale bude ještě nějakou dobu vzpomínat.
"Hrajete každým dnem hůř a hůř. A právě teď hrajete tak příšerně, jako budete hrát v příštím měsíci," křičel na své hráče rok předtím, než z nich udělal olympijské vítěze.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Historický význam
Necelé dva měsíce před velkým americkým triumfem vpadla sovětská vojska do Afghánistánu. Vztahy mezi oběma velmocemi byly na bodu mrazu a Lake Placid tak bylo kolbištěm, na kterém se rozehrála další kapitola studené války.
Američané o pár měsíců později bojkotovali olympiádu v Moskvě, socialistické země jim to vrátili neúčastí na hrách v Los Angeles 1984, což se významně a negativně dotklo i kariér některých československých sportovců.
Přes 100 prázdných lahví vodky, které uklízečky objevily v olympijské vesnici v prostorách, jež obývala sovětská výprava, bylo výmluvným dokladem roztrpčenosti největších favoritů turnaje, pro které byla stříbrná medaile spíš potupou. Nechat se porazit Američany se v očích sovětské komunistické vrchnosti rovnalo takřka zradě.
Po vítězství na olympiádě ve Squaw Valley 1960 byl triumf v Lake Placid dalším pilířem, o který se opírala americká hokejová tradice. Když v roce 1996 vyhrály USA Světový pohár, mluvili Brett Hull, John LeClair, nebo Dough Weight o tom, jak je inspirovala událost, která má v hokejových dějinách jedinečné místo.
"V příštích letech lidé zapomenou na jména hráčů, nebudou si pamatovat ani moje jméno. Ale navždycky si budou pamatovat náš tým," řekl v roce 1981 Brooks, po němž je pojmenována aréna, kde před 39 lety došlo k hokejovému zázraku.