Zdravý náhradník. Pro třicátníky velké varování

Také v sezoně 2019-20 vám NHL.com/cs přináší každé úterý pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa. V tomto díle se zaměříme na zkušené zdravé náhradníky a na to, co pro kariéru třicátníků znamená usednout při zápase na tribuně.

Pro zdravého hráče NHL je to asi ta druhá nejhorší potupa, jaká se mu může přihodit hned po odeslání na farmu. Pozorovat zápas jen v obleku na tribuně pro novináře je vždycky nepříjemné. Jakoby vám trenér sděloval, že větší šance na vítězství má tým bez vaší přítomnosti. A to zabolí.
Jsou hráči, kteří si už na častý pobyt v press boxu zvykli. Můžou být aspoň s týmem a doufají, že jednoho dne na ně kouč ukáže, aby na sebe navlékli dres a vyrazili do boje.
Když ale své jméno v kolonce 'zdravý náhradník' objeví hráč, který léta patřil do základní sestavy, vynoří se spousta otazníků.
V minulém týdnu tahle patálie potkala i obránce Brenta Seabrooka z Chicago Blackhawks a útočníka Bobbyho Ryana z Ottawa Senators. Kanaďan Seabrook je přitom trojnásobným vítězem Stanley Cupu, má zlato z olympiády ve Vancouveru, kde Ryan s americkým výběrem získal stříbro. Ale to už je poměrně vzdálená minulost a za zásluhy se v NHL nehraje.

Chceme dostat do hry Dennise Gilberta a hrajeme dva zápasy ve dvou dnech. Je to dobrá příležitost poskytnout Seabsovi trochu odpočinku," vysvětloval čtyřiatřicetiletý kouč Blackhawks Jeremy Colliton, který je jen o tři měsíce starší než Seabrook.
Dlouholetá opora zadních řad Chicaga nasbírala v posledních třech startech pět minusových bodů. A jakmile byl Seabrook mimo sestavu, dosud strádající Blackhawks v poměru 5:1 jasně přejeli soupeře z Los Angeles Kings.
To samé potkalo ottawského Ryana. Když chyběl v sestavě, odehráli Senators svůj dosud nejlepší zápas v sezoně a porazili San Jose Sharks 5:2.
V případě někdejšího osvědčeného šutéra je situace asi o něco vážnější. Na novinářské tribuně se dvaatřicetiletý forvard ocitl podruhé za 12 sezon v NHL. Jenže ottawský kouč D.J. Smith nemá zábrany.
Více k tématu: [Super 16: Boston je zpátky v čele, válejí Islanders]
"Jsem vyznavačem tvrdé práce a hrát bude dvacet hráčů, kteří makají nejvíc," nechal se slyšet v souvislosti s Ryanem, který je se 7,25 miliony dolarů nejlépe placeným hráčem Ottawy. Tam už ale podle všemožných náznaků velkou budoucnost nemá.
"Pokud z deseti utkání sedmkrát prohrajete, tak není nejlepší nápad preferovat starší hráče," naznačil Smith. "Vzkaz musí být zřetelný pro všechny, i když mám respekt k tomu, co (Ryan) během své kariéry dokázal..."
Mít přes 30 let a ocitnout se jako zdravý mimo sestavu je zpráva, která se dá velice snadno rozklíčovat. Klub chce dostát moderním ligovým trendům a vsadit na mladší. Smith tak nechá raději hrát dvaadvacetiletého Filipa Chlapíka, který má perspektivu, než o deset let staršího Ryana, jehož výkony navíc nejsou vůbec vyrovnané.
"Je jasné, že hráč nemusí s takovým rozhodnutím souhlasit a bývá to někdy pěkně těžké, ale jsme ve složité situaci a chceme se z ní dostat," stojí si za svým Smith.
Doba se změnila. Trápení svých týmů už neodnášejí mladíci, ale zkušení hráči, kteří spoustu let nesli veškerou tíhu na svých bedrech.
Však také čtyřiatřicetiletý obránce Dion Phaneuf hodně prskal, když na něj spadla část viny za minulou zpackanou sezonu Los Angeles Kings a musel na tribunu. Novou práci si v létě už nenašel.

Další veterán Jason Spezza (36 let) při pohledu zpod střechy arény American Airlines Center v Dallasu také pochopil, že je potřeba zvednout kotvy. V novém angažmá u Toronto Maple Leafs ale zjistil, že snadné to nebude ani v Kanadě. Kouč Mike Babcock mu sdělil, že v sestavě pro zahajovací duel sezony na něj místo nezbylo...
Loni na podzim museli na tribunu i Tomáš Nosek, Tomáš Plekanec, který měl beztak namířeno zpět do Česka, ale i Michael Frolík. Příklad jednatřicetiletého útočníka Calgary Flames ovšem ukazuje, že i ze složité situace se dá vybruslit se ctí, i když trochu nestandardně.
Do půtek s koučem Calgary Billem Petersem se přes sociální sítě zapojil hráčův agent Allan Walsh, který si kladl řečnickou otázku, zda má klub v plánu zbavit se jeho klienta.
Třaskavá situace se ale uklidnila, když spolehlivý univerzál Frolík ustálil výkony a ve druhé formaci s Matthew Tkachukem a Mikaelem Backlundem nakonec výrazně přispěl k tomu, že Calgary se stalo nejlepším týmem Západní konference.
Bratr vynikajícího obránce Chrise Prongera Sean, který v NHL během osmi let sehrál 260 zápasů, by o tom, co znamená být 'healthy scratch' mohl napsat knihu. Prošel sedmi kluby a ve všech zažil momenty, kdy jeho jméno nebylo zapsáno v zápasové sestavě.

Pronger považoval za lepší nehrát doma, protože měl víc možností, jak se někde zašít a minimalizovat tak počet tazatelů, kteří by vyzvídali, proč nenastoupil k utkání. Pokud už k tomu došlo, měl vymyšlenou univerzální odpověď: "V posledním zápase jsem si natáhl vazy v koleni."
Horší to bylo, když se za Prongerem vydali přes půl Ameriky rodinní příslušníci a vítala je věta: "Tak dneska nehraju."
Trenéři nemají moc rádi, pokud se ti, co vyfasovali Černého Petra, potulují kolem šatny a přenášejí svou frustraci z absence v sestavě na hráče, kteří se na zápas chystají.
V press boxu se ale Prongerovi nelíbilo, protože se mu zdálo, jak ho pozorují novináři a skauti, takže si prý časem našel ideální místo, kde trávil venkovní zápasy. V týmovém autobuse ho nikdo nesháněl, ani se nevyptával.
S odstupem let může na tyhle chvíle vzpomínat s nadhledem. Ti, kterých se aktuálně týkají, si ale musí začít klást otázky ohledně své kariéry. Obzvlášť pokud je jim po třicítce. Což není věk, který je teď v NHL příliš populární.