Vrbata má prasklinu v nártu. Tři týdny marně čekám, až odezní bolest, říká

V minulém ročníku NHL nastřílel 35 gólů, letos měl našlápnuto k další parádní sezoně. Radim Vrbata v 15 utkáních za Phoenix Coyotes nasbíral 12 bodů a znovu patřil k ofenzivním lídrům mužstva. Jenže pak ho zastavilo zranění. Zprvu vypadalo jako neškodná bolístka. Jenže ta se nakonec proměnila v pěkně dlouhou lapálii.

"Zatím nic moc, pořád jsem zraněný," hlásí český kanonýr po třítýdenní absenci.

Jeho problémy jsou důsledkem rány pukem, která se 16. února během zápasu proti Columbus Blue Jackets zastavila o jeho nárt. Křídelní útočník v zápase pokračoval, dokonce v něm vstřelil gól. Během druhé třetiny už však musel odstoupit. Nastřelená noha bolela, ale zdálo se, že za pár dní všechno odezní.

"Chodil jsem na rentgeny a nic se tam nenašlo. Celou dobu si všichni mysleli, že je to jen modřina, ale ukázalo se, že jde o něco víc. První týden nic neviděli, druhý týden taky ne, až teď mi diagnostikovali prasklinu v nártu," vypráví Vrbata pro NHL.com.

Během minulých týdnů se tak zprávy z tábora Coyotes hemžily spíš optimistickými předpověďmi: Vrbata se k týmu přidá v sobotu, poté v pondělí, ve středu... "Bruslil jsem s tím, zkoušel jsem jít přes bolest a dělat všechno. Myslel jsem, že to půjde," popisuje jednatřicetiletý hokejista.

Jenže realita byla jiná. "Ta prasklina je bohužel zrovna na blbým místě, které člověk potřebuje, aby mohl zabírat při bruslení. Kdybych to dostal výš, asi by to šlo, ale tohle je hodně nepříjemné," vysvětluje Vrbata, jenž už se nemůže dočkat, až znovu oblékne zápasový dres.

"Problém je, že nikdo není schopný říct, kdy to bude. Může to být za dva dny, za týden, za čtrnáct dní. Ale na druhou stranu aspoň vím, co to je a proč to bolí. Pořád chodit a divit se, proč bolest neodeznívá, to bylo dost frustrující."

Léčbu naštípnutého nártu nelze nijak urychlit, a tak český střelec posiluje, jezdí na rotopedu a dokonce i chodí na led, kde však musí být hodně opatrný. "Dělám všechno, zkouším i lehké bruslení, různé léčebné procedury. Teď se to trochu uklidnilo, když jsem do toho přestal dupat. Ale abych tři týdny seděl s nohama nahoře, to nejde," tvrdí pracovité křídlo.

Zdravotní problémy zastavily Vrbatu zrovna ve chvíli, kdy se po raketovém startu a pozdějším lehkém útlumu začal v sezoně znovu rozjíždět. 1. února dal gól a přidal asistenci proti Dallas Stars, s nimiž se mu v této sezoně velmi daří (hned v 1. zápase nového ročníku jim dal dva góly a na další nahrál). Pak sice tolik nebodoval, ale neúnavně táhl útočné akce, užíval si spolupráci s navrátilcem Martinem Hanzalem, jehož rovněž střídavě trápí různá zranění.

"Odehrál jsem patnáct zápasů, už jsem cítil, že to po takovém tom studenějším startu po výluce nabíhá do zajetých kolejí. Všechno si to sedalo, pak bohužel přišlo zranění. Cítil jsem se dobře, ale tohle je prostě riziko povolání. Nedá se nic dělat," říká fatalisticky Vrbata. "Na druhou stranu je frustrující, že už to trvá tři týdny a bolest je pořád stejná."

Phoenix si bez českého tahouna v sestavě nevede zas tak zle - vyhrál pět utkání z deseti, dvě z toho ovšem až v nájezdech. Vrbatovy trefy však chybí, třeba ve středu v Anaheimu nedal celek z Arizony na ledě Anaheim Ducks jediný gól. "Zápasy samozřejmě sleduju. Ne, že bych seděl jen u televize, snažím se přitom s ostatními zraněnými od nás posilovat nebo šlapat na rotopedu," říká Vrbata.

"To je na tom to nejhorší. Člověk by tam chtěl skočit a mužstvu pomoct a přitom nemůže."