Voráček válí na levém křídle. A těší ho Češi v kabině

Po prvním měsíci sezony 2014-15 měl ze 14 zápasů 22 bodů a vyhříval se v čele bodování celé NHL. Po prvním měsíci této sezony a stejném počtu odehraných utkání neměl ve statistikách jediný gól a připsal si pouhé čtyři asistence.

Jakub Voráček, bombarďák minulého ročníku NHL, se trápil. A možná ani on sám nevěděl proč.

"Prostě to nešlo, začalo se to nabalovat a nějakých prvních patnáct zápasů jsem se do toho nemohl dostat," popisuje elitní český útočník pro NHL.com/cs.

V polovině listopadu se však pár přesnými trefami chytil a od té doby se rozjel k výkonům, které jsme byli od něj zvyklí vídat před rokem. Od poloviny prosince nasbíral ve 25 zápasech 28 bodů a zařadil se zpět k největším hvězdám Philadelphia Flyers.

"Někdy od toho osmnáctého zápasu se to zvedlo. Jak herně, tak pocitově. A taky, co se produktivity týče, dělám v průměru bod na zápas. Mně o body nějak nešlo, věděl jsem, že dřív, nebo později přijdou. Vždycky přišly, i když jsem měl někdy špatné začátky. Spíš mi šlo o to, abych se cítil dobře, abych měl na ledě sebevědomí," nabízí Voráček svůj pohled.

Spíš než počet gólů a asistencí ho zajímá, jak přispěje na ledě k výsledkům mužstva. Jak dovede táhnout útoky. Jak nedělat chyby. Jak udržet puky v pásmu a zatavit tam soupeře. Nebo jak vybojovat přesilovku.

"Jsem radši, když hraju dobrý hokej a pomůžu týmu vyhrát, než abych sbíral druhé nahrávky v zápase, ve kterém jsem ani nevystřelil na branku," vysvětluje. "Ale góly jsou samozřejmě důležité pro sebevědomí, pak se na ledě hned cítíte lépe."

Reprezentační kapitán z posledního mistrovství světa IIHF v Praze se momentálně cítí výborně. Poté, co se zdálo, že jeho zdroje energie na pravé straně útoku vysychají, ho kouč Dave Hakstol přemístil na levé křídlo. A najednou to vypadá, jako by právě tam našel Voráček pohádkovou živou vodu. I když sám připomíná, že začal bodovat ještě před 'stěhováním'.

"Napadlo to trenéra, přišel s tím na mě. Já vlevo v životě nehrál, samozřejmě se mi to nejdřív nezdálo, protože je to opravdu velký rozdíl. Mít hokejku na levé straně u mantinelu, nebo na pravé straně veprostřed, pak jsou ty situace hrozně rozdílné," upozorňuje český útočník.

"Podle mého máte na levé straně míň možností. Když jedete do útočného pásma přes střední pásmo, jsou sotva dvě tři volby kam nahrát, jak vystřelit. Kdežto z pravého křídla jich máte sedm nebo osm. Což je samozřejmě pozitivní, protože těch možností je víc a dá se udělat víc věcí, ale taky se z toho dá udělat víc chyb. Na levém křídle jsem svou hru trošičku zjednodušil. Využívám ty dvě tři možnosti a snažím se nechybovat."

Levé křídlo s hokejkou doleva navíc mnohem lépe drží útočné pásmo, protože puky může vracet do rohů a za branku forhendem, tedy s mnohem větší razancí. "Určitě. Ale zase vám to vezme ty oči," srovnává Voráček. "Když jste na pravé straně a jdete do středu, tak vidíte i za sebe, protože se musíte otevřít celý, a vidíte, jestli vám skákají beci do útoku, nebo ne. Jaká je obrana a tak. Kdežto z levé strany jste prakticky zavřený, nevíte, co se děje za vámi," tvrdí.

Hlavní pro něj však je, že díky přesunu doleva se vrátil do prvního útoku k centrovi Claudu Girouxovi a pravému křídlu Waynu Simmondsovi.

"Já byl na levé křídlo přehozený v nějakém pětadvacátém zápase. A bodovat jsem začal už před tím," upozorňuje kladenský odchovanec. "Byla to jenom taková zkouška, že kdyby to vyšlo, tak můžeme hrát se Simmondsem a Girouxem v jedné lajně. A jde nám to, jako lajna hrajeme dobře."

První útok Flyers skutečně šlape velmi solidně. Když je na ledě, obvykle se hra odbývá v pásmu soupeře. Voráček dovede našlápnout a zatáhnout puk klidně až za branku, Giroux má přehled a udrží puk a Simmonds důrazně pracuje před gólmanem.

"My si rozumíme, jak na ledě, tak mimo něj. Tam jsou věci, které z tribuny nejsou vidět. Ale kolikrát se na ledě na sebe s Claudem podíváme a já už vím, kam si najede. A že když mu dám puk, tak ho zase dostanu. Jsme kamarádi i mimo arénu, což si myslím, že je hrozně důležité," kvituje Voráček.

Problém však je, že druhá ani třetí formace zdaleka nedosahuje kvalit té první a zejména po zranění Seana Couturiera se oba tyto útoky staly slabinou Philadelphie. V pěti z posledních šesti duelů tak dali Flyers jen dva góly a méně, v posledních dvou utkáních vsítili vždy jen jeden. Místo posunu směrem k divoké kartě, kterou měli ještě před víkendem na dosah, se jim postupové pozice do play off vzdalují. V pondělí byli s bilancí 24-21-10 šest bodů pod čarou.

"Cílem je play off," říká jednoznačně Voráček. "Od konce listopadu jsme se zvedli a začali porážet nejlepší mančafty v lize. Hráli jsme jako tým výborně. Měli jsme série, že jsme vyhráli pět zápasů po sobě, ale pak jsme bohužel třeba třikrát za sebou prohráli. Teď se to malinko zhoršilo, ale ještě je dost zápasů do konce, takže nepanikaříme."

Podle elitního forvarda Philadelphie musí hráči zlepšit disciplínu. "Myslím, že jsme hodně vylučovaní. Na to si musíme dávat pozor, protože ty týmy tady jsou natolik kvalitní, že dovedou hodně přesilovek využít a rozhodují v nich zápasy. Je to proces. Jsme ještě - dá se říct - mladý tým, pořád se učíme. Ale nováčci výborně zapadli do týmu, Shayne Gostisbehere má našlápnuto na Calder Trophy," míní.

Navíc ho těší, že po letech má v kabině znovu české krajany - brankáře Michala Neuvirtha a obránce Radko Gudase.

"Je to bomba. V kabině si můžeme říct česky to, co by ostatní kluci neměli slyšet. Mně to chybělo, poslední dva roky tady nebyl Čech. Před tím jen (slovenský obránce) Andrej Meszároš," říká Voráček. "Přítelkyně je Američanka, takže jsem moc česky nemluvil, a když mi někdo volal z Česka, občas jsem se přistihl, že začínám blekotat," připouští. "Jsem rád, že jsou kluci tady, máme pohodu, zajdeme na večeři, skočíme si na pivo, takže paráda."

Pivo ve Philadelphii by určitě lépe chutnalo, kdyby se tým po loňské absenci nakonec protáhl do nejlepší osmičky Východní konference a zahrál si play off. Voráčkova znovu nalezená forma by k tomu měla hodně přispět.