Prospal: V NHL mají s trenéry víc trpělivosti

Někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a působí v roli asistenta trenéra české reprezentace, píše pro NHL.com/cs jako expert. Přečtěte si, co ho zaujalo, překvapilo a jak vidí aktuální vývoj v lize i ve světovém hokeji.

Ve svém blogu sice obvykle píšu o NHL, ale tentokrát mi dovolte začít tématem mimo zámořskou ligu, které je mi velmi blízké - o Českých Budějovicích ve WSM lize a změnách, které v klubu proběhly: výměna trenérů a obměna kádru.
Jsem v kontaktu s generálním manažerem Standou Bednaříkem, měl jsem pěknou diskuzi s jeho asistentem Alešem Kotalíkem, proč se rozhodli k těm změnám. Pořád je to mužstvo blízké mému srdci, každé léto se tam s rodinou vracím. Už v minulé sezoně byly Budějovice blízko k postupu do extraligy a věřím tomu, že jim změny pomohou a na konci tohoto ročníku se to podaří.
Moc bych si přál, aby Motor postoupil - už jen kvůli veřejnosti a fanouškům. To je přece paráda, když na takový nádherný zimák chodí přes pět tisíc lidí na druhou nejvyšší soutěž.
Co se tam přesně dělo, mi nepřísluší hodnotit. Ale věřím, že změna, kterou udělali, povede k cíli dostat se do baráže a tam se ještě zlepšit. Přišel nový trenér Marián Jelínek, kterého velmi dobře znám. Zažil jsem ho, je to výborný trenér, člověk, který tomu týmu může dát to, co potřebuje.
Samozřejmě smutná stránka je vždycky to, že někdo o tu práci přišel. To je koloběh trenérského života, ti chlapi na to musí být připravení. Tonda Stavjaňa byl můj trenér v reprezentaci, Martin Štrba byl můj spoluhráč a není nikdy příjemné vidět, jak lidi, se kterými jste něco prožili, ztratí práci nebo musí jít někam jinam.

Vyměnit trenéra je zkrátka daleko jednodušší, než změnit celý tým. Když se podíváte třeba na současnou Spartu, odnesl to kouč Jirka Kalous, který přišel o místo v klubu; přitom tam jde spíš o to, že vaši nejlepší hráči musí hrát jako nejlepší hráči a táhnout mančaft. Když se to neděje a tihle hráči nedávají góly, tak může stát na střídačce třeba Svatý Petr, a stejně nemůžete vyhrávat.
Teď tam přišel pan Výborný, který má ve Spartě vzhledem k dřívějším úspěchům neskutečné jméno, a dvakrát za sebou prohráli o gól s tím, že sami dali jeden. Na jeden gól se vyhrávat obvykle nedá. A když se nedávají góly a nesbírají body, tlak na trenéry stoupá.
Tady vidím jeden zásadní rozdíl mezi NHL a Českem. V tom, co se týče posloupnosti té práce, konsolidace. V Česku je hrozný tlak na okamžité výsledky, protože sport tam sám o sobě nevynáší takové peníze a tím pádem je větší tlak médií a sponzorů.
V Americe je ta trpělivost daleko větší, trenér ten rok, dva dostane, aby s týmem mohl něco udělat. To už by musel být neskutečný chaos, aby přišel o práci po krátké době. Takových případů je tady strašně málo, vybavuju si snad jen Barryho Melrose u nás v Tampě, který v roce 2008 odtrénoval 12 zápasů a majitel se s ním rozloučil. Od té doby tady nic takového nebylo.

Proto se podle mého názoru nedají čekat ani žádné rychlé trenérské vyhazovy v NHL, a to ani u klubů, kterým se na začátku sezony nedařilo. Jako třeba Arizona Coyotes nebo Montreal Canadiens.
Kouč Rick Tocchet podepsal s Arizonou smlouvu na tři roky a určitě tam je nějaký dlouhodobý plán. Ten tým má spoustu mladých hráčů, může tam být dlouhodobý problém s financemi. Nevím, jak to tam mají interně nastavené, ale určitě to nevidím tak, že by se měl Rick z Arizony stěhovat. A Claude Julien přišel do Montrealu taky ke konci minulé sezony. Samozřejmě, že Canadiens se budou muset rychle zvednout, aby se situace uklidnila. Ale ti kluci taky musí bojovat a dávat góly, nejlepší hráči musí zapnout, to už není o trenérovi.
Největší zajímavostí posledních dnů v NHL byl určitě trejd hvězdného útočníka Matta Duchenea z Colorada do Ottawy, který proběhl doslova během zápasu a Duchene z něj musel odstoupit.

Něco takového jsem sice jako hráč sám nezažil, ale prošel jsem si taky situací, kdy jsem přišel na zápas a řekli mi, abych nenastupoval, oblékl se a šel domů. Shodou okolností to bylo zrovna v Ottawě. Jelikož ten trejd už byl dohodnutý a tým, do kterého jsem měl jít (Florida Panthers), hrál o dvě hodiny později, zavolalo mi vedení klubu až o půlnoci, co se děje a že mě vytrejdovali na Floridu.
Taky jsem to jednou zažil na tréninku. Na konci února 2009 před uzávěrkou přestupů nám najednou začali v Tampě odvolávat kluky z ledu. V té sezoně jsme byli jaloví a najednou přišel výprodej mužstva. Kluci odcházeli v půlce tréninku, aby se nezranili a mohli je ještě ten den vyměnit, protože ve tři hodiny byla na trhu uzávěrka.
To byl důvod i u Duchenea: odvolali ho z toho důvodu, aby se nezranil a aby ten trejd prošel. Určitá rarita je, že jde do Ottawy a hned další dva zápasy hraje proti Coloradu ve Švédsku.
Ale myslím si, že pro všechny tři strany to je velmi dobrá volba. V Coloradu budou mít klid, že to mají za sebou, protože se to táhlo skoro rok a byla okolo toho velká a dlouhá debata. Tím, jak mužstvo přestavují za pochodu, pro budoucnost hodně posílilo. Dostalo dobrého brankáře Andrewa Hammonda, dostalo talentovaného beka Samuela Girarda, který už nastupuje v NHL a který by měl do toho mladého týmu hned zapadnout, a k tomu vysoké výběry v draftu. Pro tým uprostřed přestavby to je určitě obrovské plus.

Ottawa přišla o jednoho dobrého hráče, ale těžko říct, jestli by tam Kyle Turris chtěl prodloužit. Nashville si ho vzal s podmínkou, že tam podepíše dlouhodobou smlouvu - díky tomu ten trejd nastal. A pro Duchenea je to samozřejmě krok k lepšímu, protože Ottawa je na tom líp než Colorado ve druhé konferenci. Takže spokojení s touhle trojsměnou musí být všichni aktéři.