Český hokej se točí v kruhu, míní Nedomanský

Když se všech pět oceněných seřadilo ke společnému focení a pózovali s tradičními dřevěnými hokejkami a pukem, bylo jasně vidět, jak Václav Nedomanský pořád převyšuje všechny ostatní. Že i ve věku 75 let je to pořád Big Ned - velký chlap jak vzrůstem, tak tím, co všechno v hokeji dokázal.

Někdejší československý reprezentant a hvězda WHA a NHL přelomu 70. a 80. let převzal v pátek v Torontu prsten pro členy Hokejové síně slávy. Tam bude uveden v pondělí po boku Jima Rutherforda, Guy Carbonneaua, Hayley Wickenheiserové a Sergeje Zubova jako třetí hráč z bývalého společného státu Čechů a Slováků po Dominiku Haškovi a Peteru Šťastném (nepočítáme-li Stana Mikitu, jenž odešel ze země v osmi letech).
"Byl jsem v lize dlouho ať jako hráč, tak jako skaut, takže jsem tam poznal snad všechny: hokejisty, manažery, trenéry i další zaměstnance klubu. Třeba s Jimem Rutherfordem jsme hráli v Detroitu a pak jsme se pořád dál potkávali na cestách. Beru to jako potvrzení faktu, že jsem byl první a snažil jsem se mít pozitivní přístup," řekl Nedomanský pro NHL.com/cs poté, co převzal v Torontu svůj prsten člena Síně slávy.

Ač československou reprezentací prošli Šťastný i Hašek, právě Nedomanský nejlépe propojoval obě země z někdejší společné republiky. Pocházel z Hodonína, sotva pár kilometrů od slovenských hranic, které tehdy vlastně neexistovaly. Do velkého hokeje se prosadil přes bratislavský Slovan, v jehož dresu se stal hvězdou federální ligy; v reprezentaci vybojoval osm medailí z mistrovství světa IIHF (z toho jednu zlatou) a stříbro i bronz na olympiádě.
Přesto se pro něj domovem stala Kanada a později Spojené státy. Po emigraci v roce 1974 hrál za Toronto Toros ve WHA. Shodou okolností se mu tak prvním domovem v novém světě stalo město, ve kterém bude od pondělka jeho jméno navždy zapsáno mezi největšími hokejovými legendami.
"Václava dobře znám. Byl součástí managementu Týmu (Evropy) na World Cupu, potkali jsme se i při jiných příležitostech. Byl jedním z prvních Evropanů, který se prosadil v zámoří a samozřejmě tím také ulehčil pozdější příchod dalších hráčů, co přišli stejnou cestou po něm," řekl bostonský kapitán Zdeno Chára po zápase na ledě Toronto Maple Leafs, který sledovali i letošní ocenění. "Udělal tu velkou kariéru a jsem za něj velmi rád."
I když zámořskou kariéru zahájil až ve 30 letech, stal se Nedomanský velkou postavou jak WHA, tak později NHL, kam se dostal v roce 1977 po trejdu z Birmingham Bulls do Detroit Red Wings.
Více k tématu: [Nedomanský byl na cestě do Síně slávy průkopníkem\]
"Když jsem přišel, nebyl jsem už mladý. Ale o tom jsem nepřemýšlel. Prostě jsem odešel, protože to bylo nutné. A byl jsem přesvědčený, že mám na to se tady prosadit. Zůstal jsem zdravý, staral jsem se o sebe a měl jsem dost zkušeností," uvedl muž, jenž končil kariéru ve 39 letech a během ní odehrál v NHL za Detroit, St. Louis Blues a nakonec New York Rangers 421 zápasů, nastřílel 122 gólů a připsal si 278 bodů.
Emigrovat z komunistického Československa chtělo velké odhodlání. Kdo to učinil, už nikdy se nemusel shledat se svými rodiči, kamarády, příbuznými... Snad proto se Nedomanský nikdy neohlížel dozadu.
Jako nový domov rychle přijal Severní Ameriku a když dnes mluví o Česku a Slovensku, používá spíš spojení 'u nich', než 'u nás'. Po revoluci v roce 1989 už se do svého rodiště nevrátil, s hokejem v mateřské zemi však zůstal ve spojení. Pracoval jako vyhledávač talentů pro kluby NHL a od 90. let až dodnes tak poznal většinu hvězd z obou zemí někdejší federace.

"Všechny je znám, protože jsem pracoval pro jako evropský skaut. V hledáčku jsme měli i Jágra, snažil jsem se ho přesvědčit, aby šel do Los Angeles Kings. S každým hráčem je to jiný příběh, mám jiné vzpomínky na Jágra a jiné na Pastrňáka. Ale oba jsou skvělí hráči a hrají stylem, který kombinuje evropský a kanadský způsob hokeje," srovnal Nedomanský eso s číslem 68, které místo Kings ulovili jako teenagera Pittsburgh Penguins, a současného šikulu z Boston Bruins.
O dnešním českém či slovenském hokejovém hnutí však navzdory úspěchu mladých hráčů jako Pastrňák nebo Jakub Vrána valné mínění nemá.
"Bylo tam hodně změn, mění se management, trenéři, snaží se tam kopírovat jiné styly jako kanadský, švédský a finský. Když jsem já trénoval v 50. letech, trénovali jsme pod vlivem ruského hokeje, hráli jsme kombinační hokej. To se dnes mění. Ale nemyslím si, že se to vyvíjí dobře. Točí se to v kruhu a nic nejde dopředu. Nejlíp to můžete vidět v draftu, kde je českých a slovenských hráčů čím dál méně," připomněl Nedomanský.
"Jak z toho ven? Může to nějakou dobu trvat. I teď tam vidím progres, vedení se snaží dělat nové věci. Ale je velká fluktuace hráčů, skoro každý turnaj je úplně nový tým. Myslím, že pokud trenér neví, jakých 50 hráčů je nejlepších, nebo 25, tak se pořád bude zkoušet. V Česku nejsou zvyklí na ten severoamerický styl, kdy hráče vybírá generální manažer a trenér je jen vede na ledě, takže to tam dělají jinak. Což moc nefunguje."