České a slovenské legendy čeká exhibice v Praze

Jaromír Jágr, Petr Nedvěd, Patrik Eliáš, Robert Reichel, Zdeno Chára, Marián Gáborík, Marián Hossa, Peter Bondra...

Co jméno, to pojem. Hokejoví fanoušci se mohou začít těšit na 10. února příštího roku, kdy se proti sobě postaví v pražské O2 areně legendy českého a slovenského hokeje.
Vedle již zmíněných hokejových es mají být v české sestavě k vidění například David Výborný, Jaroslav Bednář, Petr Klíma, Jiří Tlustý, Jan Hlaváč, Jaroslav Hlinka, Tomáš Vlasák, Zbyněk Irgl, Jaroslav Nedvěd, Lukáš Krajíček, Jakub Nakládal nebo Libor Procházka. A zajímavý bude pohled i na týmovou lavičku s trenéry, kde se vedle sebe postaví Martin Ručinský, Martin Straka, Josef Beránek, Pavel Patera nebo Jaroslav Špaček.
Ve slovenském dresu by se mohli představit také Ľubomír Višňovský, Marcel Hossa, Richard Zedník, Žigmund Pálffy, Miroslav Šatan, Jozef Stümpel, Tomáš Kopecký, Michal Handzuš či Richard Lintner.
Pro Čechy bude zápas spjatý s oslavou výročí 25 let od slavného triumfu na olympiádě v Naganu, Slováci naproti tomu spřádají plány, jak zúčtovat v odvetě za zářijový duel obou celků, v němž doma v Bratislavě v rámci akce 'Legendy jsou zpátky' prohráli 4:5.

"Moc těším. Zvlášť, když je to v kontextu výročí největšího úspěchu našeho hokeje. Pro nás všechny je to skvělá příležitost se sejít. Ale neznamená to, že se nepopereme o vítězství! Rivalita tam bude, byť v současnosti už spíše taková kamarádská. Nedáme klukům ze Slovenska nic zadarmo," ujistil na dnešní tiskové konferenci v Praze Ručinský, jeden z olympijských šampionů z Nagana.
"Prohra vždy bolí, o to více doma. Dlouho jsme vůbec nemohli dát gól, trvalo nám to půlku zápasu. Poté jsme ale dali tři rychlé branky, díky čemuž i fanoušci rozproudili atmosféru a přišli si na své. Každou třetinou se to tempo stupňovalo, v závěru už se hrálo prakticky naplno, byly tam i střely příklepem a bylo to celkem vyhrocené," připomněl s úsměvem Višňovský a namířil svůj pohled na Eliáše. "Já nerad prohrávám," omlouval se naoko provinile poblíž sedící český útočník, jenž se zařadil k legendám New Jersey Devils.

"My bychom to českým klukům rádi zase vrátili a dali alespoň o gól více než oni," plánoval pro odvetu Višňovský. "Hokej v Česku je velkým fenoménem a věřím, že může být klidně vyprodáno."
Eliáš pak sám přiznal, že zápas v Bratislavě měl skutečně grády. "My jsme začali velmi dobře a nijak jsme se nešetřili, nevypadalo to od nás jako exhibiční zápas. Pak jsme trošku polevili, jak jsme cítili, že slovenský tým z toho byl maličko překvapený. Potřebovali jsme, aby se dostali maličko do zápasu. A mohu na rovinu říct, že pak ta třetí třetina se hrálo oboustranně na sto procent," připustil Eliáš. "Kluci ze Slovenska se snažili dotáhnout manko a i atmosféra v téměř vyprodané hale byla vynikající. Ta kulisa byla skvělá."
"Rozhodně to nebylo pojaté tak, že bychom se tam šli jen sklouznout. A já pevně věřím, že ten náboj to bude mít i tady v Praze. Doufám, že v O2 areně bude také hodně lidí a užijou si to, protože i když už mají tihle hráči svůj věk, tak mají pořád co nabídnout," dodal Eliáš.
"Na Slovensku jsem nebyl, ale věřím, že to nebude tak úplně exhibice a bude to mít náboj i tentokrát, protože ty zápasy, které se jen odkloužou, mě moc nebaví. Slovenský tým má určitě velkou motivaci nám to vrátit," prohlásil šestačtyřicetiletý Hlaváč, jenž stále neuzavřel aktivní kariéru a střílí góly za druholigové Vrchlabí.

"Od doby, co jsme se rozdělili, tak ty zápasy měly vždy náboj. Ačkoliv jsme prakticky bratři, každý reprezentujeme svou zemi. Navzájem se známe, já znám těch hráčů spoustu. Slováci jsou výborní hokejisti i výborní kluci, ale my budeme chtít vyhrát. Myslím, že už v Bratislavě v září měla druhá třetina náboj a ve třetí se hrál normální hokej, což je jedině dobře," připomněl Ručinský. "Lidi, co přijdou, nechtějí vidět hokejové důchodce, co se tam plouží a jen tak nějak strkají do puku."
Start bývalého skvělého útočníka a vyhlášeného bruslaře je však v ohrožení kvůli zdravotním problémům. "Nedokážu teď úplně říct, zda budu moct i na led. Mám problémy se zády kvůli vyhřezlé ploténce a momentálně nemohu hrát ani tenis, který miluju," podotkl Ručinský, jenž podle svých slov výrazně přitížil problémovým zádům při exhibici Viktora Hübla s Františkem Lukešem, když se loučili s Litvínovem.
Ještě se ale naděje na únorový start nevzdal. "Jsem domluvený s Pavlem Maršounem, který to dává do kupy, že si v lednu řekneme. Musel bych se na to ale také připravit, protože do toho nejde jít bez jakékoliv přípravy po té dlouhé době, co jsem nehrál. Momentálně se však přikláním spíš k variantě, že budu zase na střídačce, jak jsem byl už v Bratislavě," dodal.
"Bude to setkání se spoustou kvalitních hokejistů a ve spoustě případů opravdových legend. A nejen u českého týmu, ale když se podíváte i na ten slovenský. Potkat na ledě Žiggyho Pálffyho, Jožka Stümpela, kluky Hossovi, Mariána Gáboríka nebo Ríšu Zedníka, s nímž jsem vyrůstal ještě v juniorské reprezentaci, to je fantastický zážitek. Spoustu lidí člověk nepotká dlouhé roky, ale je to vždy fajn se s nimi vidět a hodit řeč. Takže se těším nejen na tu sportovní, ale i na tu společenskou část té akce," hlásil Eliáš.

"A nebojím se ani Zdendy Cháry, on je hodný kluk," pousmál se Eliáš. "Zdeno je ale vážně fantastický. A skvělý hokejista, je úžasné, kam se dopracoval svou pílí. Napsal vynikající příběh pro mládež a děti o tom, jak se nikdy nevzdávat. Bude skvělé pro všechny, když do Prahy přijede, i když samozřejmě rozměry hřiště v O2 areně budou hrát v jeho prospěch."
Došlo i na vzpomínky na Nagano. "Je to šílený, že už je to 25 let," povzdechl si Ručinský. "Je neskutečné, jak ten čas letí, vůbec jsem si to neuvědomil. Hrozně rád vzpomínám na ty dny strávené s těma klukama a na to, jak jsme se prokopali až k tomu zlatu."
Eliášovi úspěch v Naganu utekl. "Mrzelo mě to asi v ten daný moment, kdy jsem se do toho výběru nedostal. A pak asi o to víc, když měl ten tým úspěch, ale na druhou stranu - všechny věci se dějí z nějakého důvodu. Byli jsme tehdy tři s Petrem Sýkorou a Milanem Hejdukem tak nějak v hledáčku na hraně s možností ten tým dodatečně doplnit. Když se zranil Venca Prospal, tak tam nakonec odjel Milan. A tak to mělo být. Ten úspěch jsme prožívali všichni a prožíváme dodnes. Když to člověk vidí, pořád ho po těch letech z toho mrazí. Věřím, že i tohle si lidi připomenou a zavzpomínají na ten krásný úspěch."