Každý rok utratí generální manažeři v létě miliony dolarů proto, aby jejich kluby byly co nejlepší. Sehnat hvězdu, která přitáhne diváky do haly a bude sbírat body po hrstech je důležité. Nicméně hokej je týmový sport a jen hvězdy nestačí.
To by vám mohly potvrdit třeba superhvězdy Connor McDavid a Leon Draisaitl z Edmonton Oilers. Tahle dvojička se drží na druhém a šestém místě v bodování NHL, ale k čemu to je dobré, když tým nešlape, jak by měl?
*** ***Více k tématu: [Klobouk dolů, excelence. Kane je zase na stovce]
Přesně proto mají mnohdy velkou hodnotu i hráči, u kterých to papírově vůbec nevypadá. Pracanti ze zadních formací. Myslíte si, že by Detroit Red Wings získali mezi lety 1996 a 2008 čtyřikrát Stanley Cup, kdyby v sestavě neměli hráče jako Kirk Maltby, Kris Draper nebo Tomas Holmström?
Když pak v roce 2009 finále proti Pittsburgh Penguins prohráli, sedmý zápas rozhodl dvěma góly dříč Maxime Talbot, tedy útočník, který dal v základní části 12 gólů. Co na tom, že na soupisce byly hvězdy jako Bill Guerin, Evgeni Malkin, Sidney Crosby, Kris Letang nebo Jordan Staal.
Někdy je zkrátka potřeba čirou střeleckou schopnost zastoupit urputností, bojovností a ostrým tahem na bránu. Odtamtud padají góly, ale na tomto místě také padají rány. Vydají se tam jen ti odvážní. A to je potřeba.
Na to, abychom se přesvědčili o přínosu podobných hokejistů, se nejprve podíváme na vyvrcholení předchozího ročníku - finále Stanley Cupu 2018 mezi Washington Capitals a Vegas Golden Knights.
V prvním utkání vedli ve třetí třetině Capitals 4:3, ale pak zaúřadovali dělníci ledu. Bijec Ryan Reaves nejprve vyrovnal a následně utkání dvěma góly rozhodl Tomáš Nosek. Český útočník dal v play off jen čtyři branky, ale tři z nich ve finále a s Alexem Ovechkinem, Reilly Smithem a Devante Smith-Pellym se podělil o pozici nejlepšího kanonýra série.
Více k tématu: [Tampa je v půli cesty. Zvládne tu druhou?]
Smith-Pelly je dalším zářným příkladem. V předchozích letech měl potíže dostat se na soupisku Anaheim Ducks, Montreal Canadiens i New Jersey Devils. V základní části 2017-18 hrál průměrně pouze 12 minut a 21 sekund. V tuto chvíli dokonce působí jen na farmě v Hershey Bears. Ale v loňském finále byl nečekanou hvězdou.
Ve třetím zápase série skóroval poprvé a následně přidal góly i v zápase číslo čtyři a pět. Hlavně ten poslední byl důležitý. V 50. minutě srovnal na 3:3 a otevřel cestu pro Larse Ellera, který o chvíli později zvýšil - následně zbývalo jen pár minut k hokejové nesmrtelnosti.
Dalším příkladem byl nyní třiatřicetiletý kanadský centr Jay Beagle. Za Washington začal naskakovat do hry od ročníku 2008-09, jen třikrát nasbíral v sezoně více než 20 bodů. Přesto byl vysoce ceněným mužem. Když šlo do tuhého, často to byl on, kdo klečel na buly.
I přesto, že pak za uplynulou základní část nasázel jen sedm branek a 22 bodů, ocenil ho v červenci Vancouver čtyřletou smlouvou na 12 milionů dolarů, která má v sobě i částečnou klauzuli o nevyměnitelnosti.
A co třeba Pittsburgh Penguins z roku 2016? Tým z Pensylvánie tehdy zabudoval do týmu několik nových tváří, které svým příspěvkem dokázaly určovat vývoj klíčových duelů.
Všichni tři byli útočníci, a protože se v NHL teprve rozkoukávali, tak to vypadalo, že soupeři na ně nebyli pořádně připravení. Prvním byl Bryan Rust, který ke čtyřem brankám v základní části přidal šest zásahů a tři nahrávky v play off. Conor Sheary zvládl zase deset bodů za celou základní část a pak také za 23 zápasů té vyřazovací. Jedno utkání v bojích o Stanley Cup rozhodl v prodloužení. Tato dvojice si okamžitě vybojovala pevné místo na soupisce.
To německý útočník Tom Kuhnhackl byl čistě defenzivní pracant, ale Pittsburgh by bez tohoto tehdy nováčka nezvládl ani jedno tažení za titulem. Učit se navíc mohl od mistra, k ruce měl totiž experta na černou práci Matta Cullena. Tomu v roce 2016 táhlo na 39 let, ale přesto byl v play off třetím nejlepším útočníkem v počtu zblokovaných střel a třetím nejlepším v počtu vyhraných vhazování.
Pro Pittsburgh měl a má mimo jiné takovou hodnotu, že ho nechal v roce 2017 po druhém celkovém vítězství odejít do Minnesoty, ale před touto sezonou nejstaršího muže ligy znovu přivedl. A všichni si ho jenom chválí.
Penguins jsou nejsilnějším týmem posledních let, před nimi pravidelně vítězili Chicago Blackhawks, jež zvládli tři Stanley Cupy za šest sezon. Klub stál na Jonathanu Toewsovi, Patricku Kaneovi, Duncanu Keithovi a Brentu Seabrookovi. Jenže kvůli jejich vysokým smlouvám museli trenéři s ostatními útoky dost často improvizovat.
Vedení mužstva si ale vědělo rady a umělo vybrat. Například v sezoně 2012-13 vyletěl Andrew Shaw, neúnavný diblík, který šel do každého souboje po hlavě, což dokládala i jeho fotografie po závěrečném vítězství: nad hlavou držel Stanley Cup a z tváře mu tekla krev. O slavnou trofej se tehdy zasloužil pěti góly, z toho dva byly vítězné a jeden navíc v prodloužení.
Při dalším konečném vítězství v roce 2015 dal znovu pět branek a na dalších sedm nahrál. Přitom v kariéře nikdy nenasbíral ani čtyřicet bodů…
