Skip to main content

V mládí mě hokej nebavil, vzpomíná útočník Tlustý

Napsal Michael Langr / NHL.com

Během sezony NHL 2015-16 vám NHL.com/cz nabízí náhled do osobního života hokejistů v novém seriálu Prolomený led. Poznejte hráče od veteránů až po nováčky včetně největších českých hvězd v dotaznících nebo tématických speciálech.


Když v sedmi letech začínal s hokejem, měli rodiče co dělat, aby ho z bydliště v Ješíně dostali na trénink do Slaného.

"První rok mě hokej nebavil. Doma jsem vždycky brečel," vypráví útočník Jiří Tlustý z New Jersey Devils v rubrice NHL.com/cz Prolomený led. "Neuměl jsem moc bruslit a měl jsem u nás na vesnici skupinu kamarádů, se kterou jsem chtěl běhat venku, kdežto místo toho jsem musel odjet na trénink."

Kdy se to zlomilo?

Po první sezoně mi trenér řekl, že jsem udělal největší pokrok ze všech. To mi nějak zůstalo v hlavě. Od té doby jsem se dal na hokej naplno.

Dělal jste i další sporty?

Většinou spíš jen lítání s klukama venku. Vesnice je přece jen taková zajímavější, drží při sobě. Hrával jsem ještě fotbal za vedlejší vesnici, kam jsem vždycky jezdil na tréninky na kole. Tak to probíhalo do nějaké páté třídy. Od té doby jsem se věnoval jenom hokeji.

V pubertě se většinou kariéra mladého hráče láme. Buď zvolí civilní cestu a sport si nechá jen jako koníček, nebo se rozhodne mu všechno obětovat a zkusí stát se profesionálem. Vy jste v té době tušil, že byste se hokejem mohl živit?

V těch třinácti nad tím člověk nepřemýšlí. Měli jsme spíš postupné cíle. Nejdřív dostat se z deváté třídy do dorostu, pak z dorostu do juniorů a pak pokračovat dál. V dorostu jsme měli super tým, skvělé hráče a většinou jsme vyhrávali. Hokej nás bavil, tlačili jsme jeden druhého navzájem. To hrálo v našem rozvoji velkou roli. V juniorech jsem si už pak zahrál za kladenské áčko.

Jaký jste měl jako kluk hokejový sen?

Když jsem byl malý, hrávali jsme si na 'Blue Line' - Pavla Pateru, Otu Vejvodu a Martina Procházku. Takže nejdřív byl sen zahrát si extraligu za Kladno. Když si člověk na ně hraje jako malý a pak se s nimi sejde v jednom týmu, je to určitě moc příjemné.

Vaším vzorem byla jistě i další hvězda z kladenské líhně - Jaromír Jágr. Nebo ne?

Jasně, všichni jsme vzhlíželi k Jardovi. Ten byl pro všechny v České republice modla, nejlepší hráč. Ale v té době, kdy jsem vyrůstal, nebylo v Česku NHL tolik, internet byl teprve v začátcích moc a 'Power Week' běžel v televizi jednou týdně třicet minut. Takže se vědělo spíš, kde Jarda hraje a že je jeden z nejlepších, ale neměli jsme příležitost ho sledovat jako mají kluci dneska. Takže jsme se víc zaměřili na kladenské hráče.

Kdy se vašim cílem stala NHL?

Ty cíle jdou postupně. Když už jsem odehrál za kladenské áčko půlku sezony, byl tam zájem skautů a klubů NHL, takže se člověk hned vidí na draftu a dá si další metu. Umístit se dobře na draftu a pak se uvidí dál. Ten rok nám vyšel šampionát osmnáctiletých a to mi určitě pomohlo.

V prvních letech v NHL jste pendloval mezi prvním týmem Toronto Maple Leafs a farmou v AHL. Byla to velká škola?

První rok jsem si zahrál myslím deset zápasů na farmě a pak mě hned povolalo Toronto, kde jsem zůstal na zbytek sezony. Ale další rok se tam změnilo vedení a já na farmě strávil skoro celou sezonu. Bylo to jako na horské dráze. V tom člověk musel nějak vyrůst, byla to dobrá zkušenost. Zahrál jsem si obě soutěže a viděl jsem, že není jednoduché se do NHL dostat.

O to víc si NHL vážíte?

Toho si každý váží i tak. Je to nejlepší liga na světě, je hrozně hezké tady hrát. Udržet se tady a být součástí jednoho z těch třiceti týmů je velké zadostiučinění za to, co jsme tomu všichni dali v mládí.

Toronto je velkoměsto, navíc hokejové. Nepřipadal jste si po přestupu do Carolina Hurricanes jako zpátky na venkově?

Rozdíl to byl, Toronto je obrovské, v Carolině je to všechno menší. Ale lidi jsou tam hrozně příjemní, všichni mi pomohli a hokejově jsem tam dostal šanci vyrůst. Takže pro mě to byla dobrá zkušenost, měl jsem možnost tam vyspět jako hokejista.

Kde z celé NHL hrajete nejraději?

V Montrealu, protože tam je to hodně divoké. Když jsem hrál za Toronto, byli Canadiens největší rival a diváci si to užívali, bylo super nastupovat před takovým publikem. Hrozně rád tam hraju dodnes. A pak jsou další arény, kde se mi vždycky dařilo. Třeba Nassau Coliseum s New York Islanders, kteří už tam teď nejsou. Snad se mi bude dařit i v Barclays Centru.

Kam naopak létáte nerad?

Jsou týmy, které doma hrají velice dobře a je hrozně těžké se proti nim prosadit. Hlavně na Západě, třeba Los Angeles (Kings) nebo Calgary Flames. Tam se mi nehraje nejlíp.

Ctete více