Už je to 46 let. Slavné výhry nad SSSR odstartovaly normalizaci a zavřely dveře do NHL

Hokej je překrásný sport. Nejrychlejší kolektivní hra na světě, která svou dynamikou, intenzitou, emocemi, technikou i tvrdostí uchvátila miliony lidí.

V jeho historii se ovšem vyskytly i chvíle, které přesáhly význam sportu a staly se symbolem něčeho většího. Od jednoho z největších takových momentů uplyne tuto a příští sobotu 46 let.

21. března 1969, přesně sedm měsíců poté, co ruské tanky vjely na území Československa, se národní mužstvo poprvé střetlo s týmem Sovětského svazu na mistrovství světa. Tehdy nešlo jen o hokej, všichni fanoušci v zemi brali dva vzájemné zápasy na šampionátu jako možnost odplaty, která na zahraničněpolitickém poli nebyla možná.

Na světovém šampionátu ve Švédsku porazila československá reprezentace tým SSSR hned dvakrát: 21. března vyhrála 2:0, o týden později 4:3.

"Ty zápasy byly dva, vždy v pátek. Už při prvním utkání mi v paměti utkvěly dva transparenty v hledišti. Na jednom: V srpnu vy - dneska my! Na druhém: Dnes vám nepomůžou ani tanky! Na hokejové mistrovství světa v roce 1969, které uspořádal Stockholm, se nedá zapomenout," napsal před několika lety v MF DNES dnes už zesnulý pamětník Václav Pacina, spisovatel a sportovní novinář, který tehdy seděl na tribuně haly Johanneshov.

"Šel mi mráz po zádech, když švédští diváci při utkání Československa se Sovětským svazem skandovali: Dubček, Dubček! I oni pochopili, že náš soupeř reprezentoval okupační velmoc, pro většinu českého i slovenského národa nenáviděnou a proklínanou," doplnil.

V prvním duelu úžasně motivovaní reprezentanti vyhráli góly Jana Suchého a Josefa Černého, gólman Vlado Dzurilla vychytal čisté konto. Po zápase, když dozněly hymny, se Češi a Slováci otočili a odjeli, aniž by soupeři podali ruce. Šlo o gesto, které si tajně domluvili už před odletem z Prahy.

"Viděli jsme jen ta dvířka v mantinelu jako bránu ke štěstí, o kterém jsme nevěřili, že přijde, a uvědomovali jsme si, co všechno se nahromadilo kolem šedesáti minut tohoto zápasu. Jako by byl středem světa, jako by byl jedinou cestou k absolutní spáse," napsal tehdy Pacina.

Před druhým zápasem si pětice hráčů (Dzurilla, Jaroslav Holík, Jan Havel, Jaroslav Jiřík a Jan Suchý) přelepila na dresu rudou hvězdu. A především Holík se svým bratrem Jiřím (oba dali gól, Jiří asistoval na další dva a Jaroslav na jeden) stál za další výhrou 4:3.

"V kabině jsme si řekli, že musíme pro národ udělat něco, aby to lidé viděli během utkání. Byly tam různé varianty, nakonec přišla ta, že jsme řekli, že český lev má nad hlavou korunku, a ne hvězdu," vyprávěl později útočník Havel.

V Praze i v dalších městech propukly po druhém vítězství spontánní oslavy. Byly obrovské. Na mnoha místech se změnily v demonstrace proti okupantům. Státní bezpečnost je zneužila k provokační akci, v jejímž rámci vydrancoval dav pražskou pobočku sovětské letecké společnosti Aeroflot.

A to byla záminka pro represe, které měly za následek utužení komunistické moci a dohledu ve všech oblastech veřejného života od médií až po základní školství. Hokej se tak stal podnětem k odstartování připraveného procesu tzv. normalizace, která vedla k návratu totality a k nezměrné morální devastaci celého národa, kterou Česko i Slovensko pociťuje ještě dnes.

V hokeji zase vedla mimo jiné k tomu, že NHL si ze sportovních hrdinů roku 1969 zahráli jen dva hráči - útočníci Jaroslav Jiřík, který odehrál v sezoně 1969-70 tři zápasy za St. Louis Blues, a Václav Nedomanský, jenž kvůli možnosti hrát v cizině musel emigrovat. Za Detroit Red Wings, New York Rangers a St. Louis Blues nastoupil 'Big Nedo' ke 421 utkáním, v nichž dal 122 gólů a připsal si 278 bodů.

V 70. a 80. letech se pak v NHL výrazněji prosadili právě jen další emigranti - především slovenská legenda Peter Šťastný s bratry Antonem a Mariánem, čeští útočníci Miroslav Fryčer, Petr Klíma a Michal Pivoňka nebo obránci Petr Svoboda a František Musil. Jiní reprezentanti odcházeli až na sklonku kariér a až na výjimky jako Ivan Hlinka nebo Jaroslav Pouzar velkou stopu v elitní zámořské soutěži nezanechali.

Československo v roce 1969 nakonec přišlo o titul mistrů světa prohrou se Švédy. Pro fanoušky však právě tenhle šampionát znamenal mnohem víc než mnohé další, v nichž už pak národní tým zlato vybojoval.

Rudá armáda opustila Československo až po sametové revoluci a po návratu svobody do střední a východní Evropy, v roce 1991. Od té doby počet českých a slovenských hráčů v NHL rostl geometrickou řadou. V současné době dosáhl jejich součet za celou historii 288: 269 hokejistů v poli a 19 brankářů.