Útočníkům sláva! Hall of Fame přivítala velké lídry, střelce i tvůrce hry

Hokejové nebe prozářily další čtyři hvězdy. Do Síně slávy (Hockey Hall of Fame) byli v pondělí uvedeni legendární hráči převážně 90. let: Mats Sundin, Joe Sakic, Adam Oates a Pavel Bure. Ten první jako skvělý lídr, druhý jako úžasný střelec, třetí coby parádní tvůrce hry a čtvrtý jako jeden z nejrychlejších bombarďáků, jací kdy hráli NHL. Slavnostní večer v Torontu tentokrát patřil výhradně útočníkům.

"Dnes se sestava hokejové Síně slávy rozrostla o čtyři významné členy. Čtyři legendární střelce, čtyři skvělé lídry, kteří přišli ze čtyř různých koutů hokejového světa," prohlásil komisionář NHL Gary Bettman.

Švédský velikán Sundin se kvůli slavnostnímu ceremoniálu vrátil do města, kde strávil nejlepší léta kariéry - do Toronta. V dresu Maple Leafs odehrál třináct sezon a dal většinu ze svých 564 gólů a 1349 bodů v NHL. "Přistál jsem zpátky doma," prohlásil trojnásobný mistr světa IIHF a olympijský vítěz z Turína 2006.

Urostlý centr, jenž začínal u Quebec Nordiques a v posledním roce kariéry si zahrál i za Vancouver Canucks, patřil k nejstabilnějším a nejkomplexnějším útočníkům moderní éry. Hokej měl předurčený - jak sám řekl ve své pondělní inaugurační řeči, v níž zmínil své předchůdce uvedené do Síně slávy v roce 1966. Právě tou dobou se seznámili jeho rodiče na prvním rande, které se konalo při hokejovém utkání. "Pět let nato jsem se narodil," řekl jednačtyřicetiletý forvard na pódiu. "A čtyřicet šest let po (roce 1966) stojím tady jako hráč, který je sám uvedený do téhle úchvatné společnosti."

V Quebeku odstartovala také kariéra kluka ze západního pobřeží Kanady, jenž si kdysi přál odehrát aspoň jeden zápas v NHL. Nakonec se mu toho povedlo mnohem, mnohem víc.

Joe Sakic je členem Triple Gold Clubu pro hráče, kteří získali Stanley Cup, olympijské zlato i titul mistra světa IIHF. Bodů v NHL nasbíral ještě téměř o tři sta víc než Sundin - s číslem 1629 je devátým nejproduktivnějším hráčem v historii NHL. O tom, že se stane členem Síně slávy, nebylo od konce 90. let pochyb. A teď k tomu skutečně došlo.

"Joe patří do Síně slávy, protože je to úžasný hokejista. On byl pro nás vždycky mužem, který rozhodoval zápasy," vzpomínal v přenosu TSN brankář Patrick Roy, jenž se Sakikem v týmu Colorado Avalanche získal Stanley Cup v letech 1996 a 2001.

Gentleman na bruslích zůstal celý život zůstal věrný jednomu klubu, i když ten se v roce 1995 přestěhoval z východu Kanady do amerického Denveru. "Je velké privilegium stát se součástí téhle prestižní skupiny, být mezi všemi ikonami, které udělaly z hokeje to, čím dnes je," prohlásil Sakic na pódiu v Torontu.

Přitom poděkoval několika hráčům, jmenovitě i Peteru Šťastnému, který mu pomohl v začátcích v Quebeku. "Kdybych měl vyjmenovat všechny své neuvěřitelné spoluhráče, stál bych tady celou noc," dodal skromný lídr Colorada, jehož kariéra se uzavřela v roce 2009 po boku českého střelce Milana Hejduka.

Vedle Sakika byl do "klubu legend" uveden další kanadský útočník Adam Oates, jenž je v historické tabulce produktivity jen o sedm míst za ním. V NHL proslul centr Detroitu, St. Louis, Bostonu, Washingtonu, Philadelphie, Anaheimu a Edmontonu jako skvělý nahrávač - ze 1420 bodů jich 1079 měl za asistence (6. nejlepší číslo v dějinách NHL). Když mu na křídle hráli Brett Hull, slovenský kanonýr Peter Bondra nebo Cam Neely, všichni těžili z jeho pasů tak, že nastříleli za sezonu přes 50 gólů.

Zatímco Oates byl elitním nahrávačem 90. let, další z oceněných Pavel Bure tvořil jeho pravý opak - byl elitní střelec. Jako jeden z mála pilných sběratelů bodů dojel rychlík z Moskvy s větším počtem vstřelených branek než asistencí: v 702 utkáních za týmy Vancouver Canucks, Florida Panthers a New York Rangers vstřelil 437 gólů a přidal 342 nahrávek. Kdyby ho v kariéře nebrzdila zranění, jistě by tahle čísla byla mnohem vyšší.

Evropští fanoušci si "Ruskou raketu" pamatují především z olympijského turnaje v Naganu 1998, kde v semifinále nastřílel Finsku v jediném zápase pět branek. "Byl mašinou na góly," prohlásil o něm Pat Quinn, dlouholetý kouč a manažer několika klubů NHL.

Bure ukončil kariéru na dnešní poměry celkem brzy. Dlouho předtím ho trápily zdravotní potíže, poslední sezonu laboroval se zraněním kolena. Svůj poslední zápas odehrál v březnu 2003, dva týdny před 32. narozeninami.