Skip to main content

Útočník Penguins Kuhnhackl činí svého otce hrdým

Napsal Dan Rosen / NHL.com

Erich Kuhnhackl čněl v místnosti pro rodinné příslušníky v útrobách Consol Energy Center nad všemi ostatními. Vysoký muž v modrém obleku se svěžím a širokým úsměvem.

Bez ohledu na tělesnou konstituci by si někdo mohl myslet, že je pouze hrdým otcem, který sleduje svého syna, nováčka Pittsburgh Penguins Toma Kuhnhackla, jak si plní svůj sen a nastupuje ve finále Stanley Cupu.

Tenhle chlapík ovšem představuje mnohem víc. Pokud by tomu nebylo, těžko by ho mohl na druhé utkání série proti San Jose Sharks pozvat přímo Mario Lemieux, proti kterému nastoupil na mistrovství světa v Praze v roce 1985.


Erich Kuhnhackl se narodil na Sokolovsku, ale v mládí s rodiči emigroval z komunistického Československa a je považován za nejlepšího německého hokejistu všech dob. V roce 2000 byl vyhlášen nejlepším německým hráčem 20. století. I nyní, v 65 letech, je doma celebritou.

"Nemůžeme s ním jít jen tak po ulici domů," řekl na adresu svého otce Tom Kuhnhackl po triumfu Penguins 2:1 v prodloužení druhého zápasu. "Trvalo by to dlouho, protože ho opravdu každý uznává."

Jeho domovem je Landshut, městečko v Bavorsku. V Pittsburghu jsou oba Kuhnhacklové díky domluvě, kterou spolu udělali, když byl Tom ještě malý kluk. Sám se snažil přijít na to, jakým směrem se bude jeho život ubírat. Erich řekl Tomovi, aby dělal to, co bude sám chtít. Nikdo ho netlačil do toho, aby hrál hokej. Pokud by ovšem Tom chtěl, byl otec připravený mu být oporou.

"Každý musí jít svou vlastní cestou," řekl Erich.

Tom si vybral hokej. "Chtěl jsem jednou být jako táta," přiznal upřímně.

Věděl, čeho chce dosáhnout, jakmile viděl klipy, ve kterých otec hrál ve vrcholné formě. Erich ukončil kariéru v roce 1989, tři roky předtím, než se Tom narodil. To je důvod, proč Tom uvádí jako svého oblíbeného hráče Marco Sturma. Ale záběry na videu mu prozradily vše o tom, jaký měl jeho otec talent.

"Viděl jsem, že byl vyšší než všichni ostatní, představoval velkou sílu. Dokázal si pokrýt puk, projít s ním přes protihráče a zakončit krásným bekhendem," popisuje.

Erich nastřílel v 772 zápasech německé nejvyšší soutěže úchvatných 773 gólů. V sezoně 1979-80 zaznamenal během 40 utkání 83 branek.

Z vlastní vůle nikdy nenastoupil v NHL. Strávil sice pár měsíců v klubu New York Rangers před začátkem sezony v 80. letech, ale lepší peníze si vydělal hraním ve Švýcarsku.

Za německou reprezentaci nastřílel Erich 131 gólů v 211 zápasech. To je stále národní rekord. Nastoupil na dvou olympijských turnajích, z Innsbrucku v roce 1976 si přivezl domů bronzovou medaili. Zúčastnil se celkem sedmi světových šampionátů a je členem Síně slávy mezinárodní hokejové federace.

"Je pro mě velká čest, že mám za otce zrovna jeho. Je můj velký vzor," řekl Tom. "Kdykoli jsem někdy potřeboval hokejovou radu, vždy jsme se na něj mohl obrátit. Je skvělé mít v životě někoho takového."

Erichova pověst v Německu však Tomovi hokejovou kariéru několikrát ztížila. Byla to cena za to, že je synem nejlepšího německého hráče všech dob.

"Na naše jméno je velký tlak," vysvětluje Erich. "Člověk musí pracovat tvrději než ostatní chlapi. Ale pořád jsem synovi říkal: 'Kamaráde, je to tvůj život. Můžeš být dobrým hráčem. Máš na to fyzické parametry i dobré myšlení. Je to ale jenom na tobě.'"

Tomův sen o působení v NHL se splnil brzy, jeho otec pro něj zároveň představuje trenéra i mentora. Trénovali spolu a Erich poté svému synovi pouštěl video z jeho přípravy a upozorňoval ho na nedostatky.

"Myslím si, že jsme na něj byl někdy příliš tvrdý," vzpomíná Erich. "Ale je to lepší, protože pak dřete o to víc a máte šanci být opravdu skvělým hráčem."

Tom si užíval každý trénink, každou lekci. Připadal si jako nejšťastnější mladý hráč v Německu, protože sem mohl učit od toho nejlepšího v zemi.

"Neustále mi opakoval: 'Jsi dobrý v ofenzivě, ale hrozný v obraně. S tím to daleko nedotáhneš,'" vzpomíná útočník Penguins. "Vždycky jsem mu říkal, že se uvidí. Nyní vidím, že měl naprostou pravdu."

Je ironií, že aby se Tomovi podařilo probojovat do NHL, musel se stát úplně jiným hráčem, než byl jeho otec. Erich byl skvělý bruslař a střelec, největší hráč na ledě, nezastavitelná síla. Tom je bojovník, hráč pro oslabení, dobrý v soubojích u hrazení, fyzický hokejista.

"Je to hlavně o tom nedostat gól," usmívá se.

Vždycky to takhle nebylo. Tom nastřílel za Windsor Spitfires v sezoně 2010-2011 Ontario Hockey League 39 gólů. V 18 zápasech play off si připsal 11 gólů a 12 asistencí a dovedl Windsor do finále konference.

Když se ale posunul do dospělé kategorie, musel svojí hru změnit. Penguins ho poslali do East Coast Hockey League. Chtěli vidět, jak dokáže čelit novým podmínkám a jinému způsobu hokeje.

"Ale víte co? Tom se nikdy nechoval jako nějaké privilegované dítě," říká asistent generálního manažera Penguins Bill Guerin. "Přijal všechny své povinnosti. Když jsme ho poslali do East Coast Hockey League, měl skvělý přístup, maximálně odváděl svojí práci. Zajímalo nás, jak se s tím vyrovná, protože stále dospíval. Po příchodu z Německa určitě nepočítal, že bude nastupovat v takové soutěži, ale byl úžasný."

Sám Tom přiznává, že z něj působení v ECHL udělalo hráče, kterým je teď.

"Nejtěžší pro hráče je, aby přijali takový způsob hry, jaký jim není úplně vlastní. A ztotožnili se s rolí, která jim je přidělena. A to Tom přesně udělal," konstatuje Guerin.

Nyní Erich může svého syna sledovat v největších zápasech, jaké si lze představit. Ve finále Stanley Cupu. Byl u toho, když Tom pomohl Penguins ke dvěma výhrám. Bude i v San Jose, kam se série nyní přesouvá. A skutečnost, že může finále sledovat v relativní anonymitě, je pro něj velice cenná.

Navíc je moc rád, že mohl svému synovi během kariéry pomoci. "To je to nejlepší," potvrdil Erich. "Mám syna, hraje hokej. A jeho hlavní motivací bylo, aby jednou nastoupil v NHL. Dlouho o tom snil. A teď se mu to povedlo."

Ctete více