Univerzál Sobotka prožívá parádní sezonu. Je fajn, že mě trenér používá na všechny situace, říká

Když padají tipy, jak by mohla vypadat olympijská nominace českého týmu, málokdo opomene jméno Vladimír Sobotka. Útočník St. Louis Blues se z nenápadného dříče a obranáře vyvinul v univerzálního vojáka, který je platný na každém kousku ledového bojiště. Umí oslabení i přesilovky, je skvělý na vhazování i před oběma brankami, dokáže zahrát na křídle i na centru a na led přináší energii.

"Cítím se dobře, věřím si. Jsem spokojený s časem na ledě i se svou rolí v mužstvu," říká Sobotka pro NHL.com/cz.

Když přišel v roce 2007 jako dvacetiletý bažant ze Slavie do Boston Bruins, měl pověst šikovného juniora. Jenže do NHL se prokousával hlavně díky tomu, že se naučil dobře bránit. "Tuhle nálepku jsem získal v Bostonu a od té doby jsem byl defenzivní specialista," vzpomíná forvard, jenž mezitím dorostl do střední generace českých hokejistů.

V roce 2010 odešel do St. Louis a v novém klubu dostával postupně větší a větší prostor. To platilo zejména po příchodu kouče Kena Hitchcocka, který dal Sobotkovi šanci i v ofenzivní roli. "Všechno je otázka času. Věděl jsem, že když budu tvrdě pracovat, v útočné činnosti se postupně taky prosadím," tvrdí forvard, jenž ve 26 utkáních ročníku 2013-14 nastřílel pět gólů, přidal sedm asistencí a má pět kladných bodů v hodnocení plus/minus.

"Já jsem byl vždycky defenzivní útočník. Letos ale dostávám víc možností na přesilovkách, oslabení hraju taky, nemám si na co stěžovat. Jsem rád, že nejsem zaškatulkovaný jako ten, co jenom brání, ovšem je dobře, že tím taky přispívám týmu."

St. Louis staví ofenzivu především na tvořivých útočnících jako Alexander Steen, TJ. Oshie nebo David Backes. Podle času na ledě, který se pohybuje mezi 15 a 18 minutami za zápas, však ke klíčovým útočníkům Blues patří i Sobotka. Kouč Hitchcock v něm má žolík, který může vytáhnout kdykoliv a položit ho kamkoliv.

"Má na to cit, když třeba vidí, že mi to v zápase jde a nějaká lajna nešlape, dá do ní mě. Hodně taky záleží, proti komu hrajeme. Podle toho přijde trenér s herním plánem a podle něj mě pak použije," popisuje Sobotka. "Jsem rád, že mi důvěřuje, pak se samozřejmě hraje lépe. Chodím na důležité okamžiky zápasů, na přesilovky, na buly, takže se mi ta dřina a trpělivost vrací. Hraju šestnáct, sedmnáct minut, jsem spokojený."

Mnohým hokejistům by role univerzála byla protivná. Představte si, že sotva se usadíte na křídle, už vás trenér posílá doprostřed útoku, sotva si zvyknete tam, už zase musíte třeba napravo. S odlišnými povinnostmi, pokrytím jiného prostoru na hřišti. Sobotka je však na podobné střídání úloh zvyklý.

"Občas si řeknu, že by bylo fajn hrát chvíli na stejné pozici. Před každým zápasem máme video a já tam musím sledovat všechny tři posty: pravé křídlo, centra i levé křídlo. Protože mě kouč může pak postavit kamkoliv. Na druhou stranu je určitě fajn, když mě bere jako hráče, kterého může využít na všechny možné situace. Většinou jsem ale na centru a tam se taky cítím nejlíp, protože si věřím na buly," upozorňuje na další silnou stránku své hry.

Ze 303 vhazování v této sezoně jich Sobotka vyhrál 188 a s úspěšností 62 procent je mezi pravidelnými centry nejlepší z celé NHL! Zúročil tak letní přípravu, během níž pod vedením kondičního trenéra Lukáše Stránského piluje buly na speciálním přístroji. "Je to taková těžká hokejka zavěšená na laně a přidělaná ke zdi," popisuje útočník. "Dělám tam pohyby jako na ledě při vhazování a učím se na tom zahrát puk, kam chci. Hodně mi to pomáhá."

Sečteno a podtrženo, se všemi svými schopnostmi má Sobotka téměř stoprocentní šanci dostat se na únorový turnaj do Soči a obléknout tam český dres. Tedy pokud se nezraní tak jako v předchozích dvou případech, kdy kvůli tomu nakonec o reprezentační akce přišel. "Nechal bych to na trenérovi nároďáku. Já doufám, že se mi bude dál dařit tak, jako dosud a že snad budu mít šanci. Uvidíme," říká skromně.

Kouč Alois Hadamczik během inspekční cesty po NHL zavítá ve čtvrtek do St. Louis, kde má v plánu sledovat v akci Sobotku a jeho českého spoluhráče Romana Poláka v utkání proti New York Islanders.

"S panem Hadamczikem jsem se bavil v létě na přípravném kempu, tam jsme se nějak domlouvali. Pátého prosince se má přiletět podívat na zápas, uvidím, jaké má se mnou plány a co mi řekne," přemítá Sobotka, jenž se v kabině baví o olympiádě také s Jaroslavem Halákem, jasnou brankářskou jedničkou Slováků. "S klukama to samozřejmě probíráme," připouští.

V St. Louis je však tématem sezony také útok Stanley Cup. Tým podle očekávání zatím patří do špičky Západní konference a i když na kalifornském tripu proti San Jose Sharks (3:6) a Los Angeles Kings (2:3) v minulých dnech trochu zpomalil, mnoho expertů považuje vyladěné mužstvo s modrou notou na dresu za velkého favorita NHL.

"Tak bych to zase neviděl," mírní některé prognózy Sobotka. "Máme odehranou sotva třetinu zápasů, teď se snažíme pokračovat den po dni a držet se nahoře v divizi. Konec základní části je ještě daleko."