Cozens_Veleno

Trochu to připomíná nesmrtelný začátek filmu Tenkrát na západě. Vzduch se tetelí napětím a očekáváním, blíží se nevyhnutelný střet, dojde k němu už brzy, bude to něco velkého a nesmiřitelného, něco osudového, něco, kdy půjde o všechno, co již nejde odčinit.

Zapomeňte na Divoký západ, tentokrát divočina opanuje jinou světovou stranu.

Ve Východní konferenci NHL se pět mužstev pere o jedinou reálně zbývající postupovou kartu, které se symbolicky říká také "divoká".

Teď už bude jakákoli ztráta bolet, sebemenší klopýtnutí může mít fatální pachuť.

"Víme, že jsme se dostali do fáze, kdy obrovsky záleží na každém zápase," řekl centr Dylan Cozens z Buffalo Sabres, kteří patří k pětici ostře sledovaných soupeřů. "Vymáčkneme ze sebe, co to jde. A uvidíme, co nám to vynese."

Předehrou k velkému finále základní části byla noc na pátek. Plně totiž naznačila, s jakými kartami se v téhle partii právě teď hraje.

Podle tabulky jsou momentálním držitelem druhé východní divoké karty New York Islanders. Jenže ti podlehli právě Cozensovu Buffalu. Padl navíc i nejbližší vyzyvatel Islanders, Detroit Red Wings, poměrem 1:4 nestačili na Arizona Coyotes. Velkou radost to udělalo Washington Capitals, kteří přehráli Seattle Kraken 2:1. Ale i New Jersey Devils, jimž nebylo zatěžko spláchnout Dallas Stars 6:2.

Po tom všem se honička rýsuje do následující podoby:

Islanders, 72 bodů.

Red Wings, 72 bodů.

Capitals, 71 bodů.

Sabres, 69 bodů.

Devils, 68 bodů.

To vše ve chvíli, kdy inkriminovaným mančaftům zbývá odehrát patnáct, šestnáct, maximálně sedmnáct utkání.

"Je to hrozně těsné," připustil Connor McMichael z Washington Capitals. "My jsme se po dvou porážkách strašně moc potřebovali na Seattlu zase chytit, je super, že se nám to povedlo. Teď se musíme soustředit na každou další bitvu."

Washington případnou chmurnou sérii utnul ještě docela včas, jinde tak veselo není. Red Wings prohráli už sedmkrát v řadě, naposledy se radovali 27. února právě proti Capitals. I Islanders nashromáždili dvě facky za sebou.

Party šturmující za nadějí přitom naopak sbírají vítězství.

Nejlíp jsou na tom Sabres, kteří vyhráli třikrát v řadě.

"Nesmíme se podobnými počty příliš rozptylovat," burcoval kouč Don Granato. "Jednou tým vyhraje, jindy prohraje. My musíme zůstat koncentrovaní, soustředit se čistě na sebe. Vždy myslet jen na to příští utkání."

Poslední Granatova věta je jak kouzelná mantra, kterou se rozhodli opakovat všichni stále do kola. Jenže nic moudřejšího se momentálně opravdu vymyslet nedá.

Spekulování nad statistikami je ve výsledku na nic.

Stejně jako stěžování si na nepřízeň osudu, na všelijaké neblahé okolnosti.

Protože třeba Red Wings by měli nad čím lamentovat - už pět zápasů přece hrají bez zraněného kapitána Dylana Larkina.

Chiarot po Larkinově přihrávce rozhodl o výhře Red Wings v nastavení

"Zatím jsme ho nedokázali plnohodnotně nahradit," připustil kouč Derek Lalonde. "Na to bychom se ale neměli vymlouvat. Dylan je samozřejmě mimořádný hokejista. Často náš hnací motor. I bez něj bychom si ale být schopni poradit."

Hodně dole jsou třeba i Islanders, kteří už dva zápasy nedali gól. Už před dardou 0:4 od Buffala totiž podlehli 0:3 i Los Angeles Kings. Úplně tím vymazali vzpomínky na předchozích šest výher za sebou, k nimž patřily i sedmigólový příděl do branky San Jos Sharks, případně jen o jednu trefu slabší palba proti Anaheim Ducks.

"Pokud chceme vyhrávat, musíme předvádět daleko lepší hokej," lamentoval útočník Bo Horvat po porážce s Buffalem.

V podobně obtížných pasážích sezony se občas vynoří docela nečekaní hrdinové. Právě proti Islanders se jím v dresu Sabres stal gólman Ukko-Pekka Luukkonen. Pátým čistým kontem sezony se vyšplhal na dělené druhé místo celé NHL k Thatcheru Demkovi z Vancouver Canucks. Něco takového se mezi buffalskými brankáři povedlo naposledy Ryanu Millerovi v sezoně 2011-12.

Pozoruhodné je však skutečně hlavně to, jak si finský brankář dokázal svou formu načasovat.

Od 1. ledna má už patnáct výher, během tohoto období je tak v této kolonce třetím nejlepším gólmanem soutěže. Zapnul právě včas!

"Pro mě tohle všechno znamená strašně moc," přiznal. "Dokazuji tím i sám sobě, že jsem brankářem pro NHL. Především jde ale o důkaz, že nám to šlape jako týmu. Neustále opakuji, jak jsem vděčný, že můžu působit právě v téhle partě."

I psychická pohoda v kabině může být v závěrečné přetahované klíčovým parametrem. Pokud si nevěříte, když váš tým není semknutý, jste proti ostatním ve značné nevýhodě. Tím spíš, jakmile se vzduch tetelí napětím a očekáváním, když se blíží nevyhnutelný střet.

Když dozní osudové tóny foukací harmoniky Charlese Bronsona.

A jde se zostra do toho.

O všechno.

Příbuzný obsah